Nepochybným vedlejším důsledkem zdi je zvýšení úzkého pojetí "bezpečnosti," ale v dlouhodobém horizontu bezpečnost vážně ohrožuje nejen svým místním dopadem, ale také tím, že dříve nebo později pravděpodobně inspiruje teroristické útoky proti Izraelcům v zahraničí. Ale terorismus a bezpečnost nejsou hlavní příčinou, stejně tak jako nestojí vysoko na žebříčku priorit v plánování "šéfa přezdívaného 'partner'," jak ti chytřejší komentátoři nazývají Washington. Šaronovo strategické uvažování se zdá být jasné. Skvěle ho popsali Tanya Reinhart a Baruch Kimmerling ve svých nedávno vydaných knihách. A nějak moc se neliší od Rabina a Perese. Cílem je převzít ta území západního břehu, která mají nějakou cenu (Gaza je spíše břemenem) a populaci, která zůstane, nechat chátrat a hnít pod lokální správou.

Základní princip vládě vysvětlil před třiceti lety Moshe Dayan, s Palestinci zřejmě nejvíce solidarizující postava v izraelského vedení: "Měli bychom Palestincům na okupovaných územích říct: Měli byste i nadále žít jako psi; kdokoliv si přeje, může odejít, a uvidíme, kam to povede."

Věřil, že okupace má být "permanentní," ať už v té či oné podobě, a na námitku, že Izrael musí brát v úvahu morální postoj, odpověděl: "Ben-Gurion řekl, že kdokoliv přistupuje k sionistické otázce z morálního hlediska, není sionistou."

Skupina politických vůdců se lišila tím, jak chtěla tyto principy uplatňovat, ale obecná shoda panovala na tom, že pokud mohou být uplatněny, pak je to dobře. Šaronovy základní koncepce byly načrtnuty už před lety a on je za diplomatické a materiální podpory šéfa systematicky prosazuje.

Napříč spektrem, "ideální" řešením by mohlo být něco jako Ben-Gurionova expanzivní vize, která jde ještě mnohem dál, než cokoliv co dnes připadá v úvahu, a to i v říši snů.

z blogu Noama Chomskeho přeložil JH