Paní Lesley Svendsenová pozorovala svou 5-letou dcerku Lyndsey s velkými obavami. Holčička nekontrolovaně breptala a nebylo jí rozumět ani slovo. Její maminka si nedovedla vysvětlit, co se stalo. Trvalo dva týdny, než na záhadu přišla. Jednalo se o otravu. O vánocích dostala malá Lyndsey přívěsek ve formě krásně barevného srdíčka. Stál jen 5 dolarů, ale holčička jej milovala, jako by byl za milion. Často si jej dávala do úst, jakoby jej chtěla sníst. Rodiče si toho všimli, až když byl přívěsek tak ocumlaný, že byl nepříjemné šedé barvy. Rozbor ukázal, že byl z čistého olova. Lyndsey měla v krvi koncentraci olova 10 mg/100 ml, což ukazovalo na otravu olovem. Po dobu 8 měsíců byla pod lékařskou kontrolou, při níž jí byla pravidelně odebírána krev, aby se zjistilo, zdali otrava ustupuje.

Odhalení otravy olovem bylo komplikováno tím, že Lyndsey trpí Aspergerovým syndromem, který způsobuje pomalou motoriku a neurologické potíže, takže se paní Svendsenová nejprve domnívala, že se jedná o projevy tohoto syndromu. Teprve když Lyndsey požádala tatínka, by ji přívěsek opravil, přišlo se na jeho nebezpečnost. Tatínek je svářečem a hned poznal, že má co činit s olovem - dokonce jím mohl i psát po papíru. Obrátil se na městské středisko pro jedy a otravy, ale tam mu řekli, že se zřejmě mýlí - kdo by vyráběl dětskou bižutérii z olova? Analýza na ministerstvu zdravotnictví však prokázala jedovatost přívěsku. Ministerstvo slíbilo, že situaci vyřeší, jenže od té doby uplynulo v tichosti už několik roků.

Po celé ty roky usiluje paní Svendsenová aktivně o to, aby byla všechna bižutérie s obsahem olova stažena z kanadských obchodů. Přes všechny její argumenty a léta výzkumu, který dokázal jedovatost olova, je prodej olověné bižutérie v Kanadě naprosto zákonný. A to přes to, že se podařilo odstranit olovo z benzinu, z barev a laků i z letovací slitiny používané u plechovek, v nichž se konzervují potraviny.

Rodiče předpokládají, že výrobky určené dětem nejsou jedovaté a že prošly nějakými zkouškami na neškodnost. Jenže v Kanadě není ustanoveno žádné povinné hodnocení na neškodnost ani u bižutérie ani u šperků. Ministerstvo zdravotnictví má velice omezené možnosti - spoléhá na dobrovolnou spolupráci a dobrou vůli výrobců a obchodníků. Požádalo o to v minulosti jen dvakrát a výsledky ukázaly, že ke stažení nebezpečných kousků došlo jen částečně. Ve Spojených státech mají soudy právo přikázat, aby byly takové výrobky bezodkladně staženy z trhu, jinak hrozí provinilcům pokuty nebo i vězení. Jenže mnoho příkladů otrav olovem je ve článku popisováno právě ze Spojených států.

Této situace si všimnuly noviny The Ottawa Citizen a daly na svůj náklad provést rozbor u několika vybraných kousků dětské bižutérie. Potom na několika stranách velkého formátu uveřejnily výsledky. Článek je možné nazvat vynikajícím příkladem pomoci čtenářům. Bižutérii nakupovali pracovníci novin za nejrůznějších situací, od automatů přes obchody s levným zbožím až po nákupní střediska, i z míst, kde byla bižutérie nabízena mezi hračkami nebo cukrovinkami. Bylo analyzováno 12 kousků a jen v jednom z nich nebylo olovo nalezeno. Ostatní ho obsahovaly 46 až 82%. V průměru to bylo tisíckrát více než kolik doporučuje jakožto maximální hranici ministerstvo zdravotnictví. Za nebezpečnou koncentraci se považuje už jediné procento olova ve výrobku, který se může dostat dětem do úst.

K velice silné otravě olovem došlo u 4-letého Coltona Burkharta ve Spojených státech ve státě Oregon. Spolknul malý přívěsek a ten zůstal uložen v jeho zažívacím traktu po dobu několika týdnů, kde se pomalu rozpouštěl a chlapce otravoval. Nakonec byl odhalen rentgenovým vyšetřením a operativně odstraněn. Colton prodělal léčbu chéláty, ale jeho nervy byly už silně poškozeny. Kdyby nebyl přívěsek odstraněn, hrozila chlapci smrt. Jeho rodiče nyní soudí výrobce přívěsku, firmu L. M. Becker & Co. o 40 tisíc amerických dolarů - tolik zaplatili za léčbu chlapce - a o další trestnou škodu.

Pomalá otrava olovem se nesnadno zjišťuje i když se třeba projevuje změnou v chování dítěte jako je neschopnost učit se, porucha sluchu a růstu. Inteligenční kvocient (IQ) klesl u dětí s obsahem olova v krvi 10 mg/100 ml o 7.4 bodů ve srovnání s dětmi s 1 mg/100 ml. Zvýšení koncentrace olova na 30 mg/100 ml znamenalo další pokles IQ o 2.4 bodu - jenže žádní rodiče takové hodnoty IQ nesledují (i když prý rozdíl 5 bodů rozhoduje o tom, zdali se uchazeč o univerzitní studium dostane na Harvardskou nebo Princetonskou univerzitu).

Akutní otrava se může projevit zvracením a krvavým průjmem, po němž může nastat i smrt.

Velká část článku se zabývala protesty operátorů prodejních automatů a majitelů diskontních obchodů, proč by měli být zodpovědni za prodej bižutérie, která se bez omezení vyrábí nebo dováží. Někteří obchodníci namítali, že je pouze shoda okolností, že si jimi nabízené zboží kupují děti, kdežto ono je určeno buď dospělým nebo teenagerům. Jenže i v tomto případě se jedná o riziko - malé dítě v náručí dospělé ženy si může dávat do úst její přívěsek nebo olizovat náramek či jiný kousek bižutérie a přiotrávit se tímto způsobem.

Jaké jsou závěry?

Požadavek na ostranění olova z laciné bižutérie by prý nebezpečně narušil výrobu veškeré bižutérie, a to nejen té určené pro děti a tím by poškodil celé průmyslové odvětví, takže se zatím nebude nic měnit, i když podle mínění mnohých lidí se jedná o celonárodní ostudu.

Někteří čtenáři naopak soudí, že by si ostatní lidé měli uvědomit, že je bižutérie z olova krásná a při tom levná, takže se riziko bohatě vyplatí. Takové a jiné názory by zabraly další stránky textu a nakonec by neposkytnuly nic jiného než radu, aby rodiče lépe sledovali, co kupují svým dětem a aby si děti ani výrostci ba ani dospělí nedávali bižutérii ani skutečné klenoty do úst. Nejsou to potraviny.