|
16. 9. 2004
Jak se dnes pobavit...?!Na detektoru lžiS slzou v oku dnes vzpomínám na těžké doby totality, kdy jednou z mála prostinkých zábav, lidu každodenně dostupnou, byl obrázek heterosexuálního pohlavního styku a k pod ním jako název titulek ze stranického, odborového a mládežnického tisku. Vzpomínám si například na perly typu: "Obtížná cesta k termojaderné reakci" či "Boj o zrno nekončí" nebo legendární "Mal Castro prsty v puči?!" Nicméně je nová doba a ta chce nový přístup. |
|
Dnes mne vždy potěší, když si poslechnu nebo přečtu výroky českých politiků a konfrontuji ji s úrovní poznání obsaženou na stránkách populárně vědeckých časopisů, nejlépe pro mládež a téměř spolehlivě pro děti. Vždy znovu a znovu mě pobaví, jak velké hlupáky z nás politici dělají a navíc zhusta věří, že jim to věříme, a Ti nejlepší z nejlepších dokonce věří, že to, co říkají, je pravda. Kolik papíru bylo popsáno kauzou Kořistka, kolik megabytů pamětí všech elektronických médií bylo zaplněno, připomínat netřeba. Kolik radosti se šířilo mezi národem, že si na aktéry skandálu noví páni došlápnou přes detektor lži. Konečně je máme. Neuniknou a sami se prozradí a odsoudí na smetiště dějin. Hurá... Podívejme se nyní do časopisu SCIENCE, jehož logo dává vzpomenout legendárních tradic jeho předchůdce, který se jmenoval Věda a technika pro mládež(VTM). Musím říci, že tento časopis mne vždy přitahoval, neboť již v letech šedesátých uveřejnil na titulní straně foto Olgy Schoberové, oblečené toliko do ručníku, způsobem, který provokoval i jiné než vědeckotechnické fantazie malého pionýra Ládi Žáka. Možná, že jsem byl dokonce jenom Jiskra, ale od té doby mám kromě vědy rád i ženské. O díky převeliké Tobě, VTM, a Olince zvlášť... SCIENCE ve svém červnovém čísle mimo jiné píše, cituji: "...v posledních desetiletích se stále jasněji ukazuje, že stávající metody využívané k ověření pravdivosti výpovědí nejsou příliš spolehlivé.Např. agent CIA Aldrich Ames prošel několika prověrkami na detektoru lži a při žádné nevyvstal nad jeho loajalitou ani stín podezření navzdory tomu, že byl později usvědčen ze špionáže pro Sovětský svaz. Klasické detektory lži pomalu, ale jistě odcházejí do výslužby.....Zařízení, které známe jako detektor lži, spatřilo světlo světa v roce 1915 a jeho autor William Marston vycházel z předpokladu, že vyslýchanému člověku se při nepravdivé odpovědi zpotí ruce, zrychlí tep a dech, stoupne mu krevní tlak. Každý z těchto projevů je příznakem stresu. Bohužel, ten nemusíme zdaleka pociťovat jen při lhaní. Silně stresován může být i člověk obžalovaný neprávem ze zločinu. Už samotné napojení na detektor lži může u někoho vyvolat silné rozrušení. Případ agenta Amese zas dokazuje, že skutečného "profíka" výslech na detektoru lži nezaskočí. Období pochyb a nejistoty skončilo až v roce 2003, kdy vydala americká Národní akademie věd zprávu, ve které se přední vědci shodli na tom, že záznam z detektoru lži nevypovídá o pravdivosti výpovědi vyslýchaného vůbec nic. Detektory lži tím sice definitivně nezmizely ze scény, ale jejich nasazení zažilo drastickou redukci. Do roku 2003 prováděla americká armáda u vojáků obsluhujících atomové zbraně ročně 20 000 prověrek na detektoru lži. V loňském roce klesl jejích počet na 4500. Také u soudů se detektory lži prakticky nevyužívají a v některých státech byly postaveny mimo zákon...." Konec citace. Ve světě je tedy dostatek volných detektorů lži, které jsou nanic. Zdá se, že přišel čas jejich použití v nových demokraciích. Zde už se uplatnili i hloupí poradci, neekologické výrobky a výrobky, second hand všeho druhu, tak proč bychom se nevrhli na morálně i technicky prošlé detekování lží. Konec konců honům na čarodějnice se u nás tradičně daří. Zbývá si jen odpovědět na otázku, kdo z lidových bavičů, kteří si bůhví proč říkají politici, věří, že jim věříme a kteří z nich tomu všemu věří sami... Hledejme odpovědi a bavme se! |
