23. 3. 2004
Narajama důchodové reformyJiří Flutka
Již mnoho vody uplynulo v řece Sávě od doby, kdy jsem pobýval v Bělehradě na stáži v tamním Radiu Beograd. Mimo jiné mě přesvědčila o tom, že již tenkrát jsme v našem rozhlase zaostávali nejen co do "neotřelých" forem vysílání, ale hlavně po stránce technického vybavení studií. Volný čas, kterého bylo dost, jsem věnoval návštěvě divadel a daleko více jsem ho trávil v místních kinech. Byly zde totiž k vidění filmy, které u nás v té době z různých důvodů na plátnech kin chyběly. Dlužno dodat, že některé zcela opodstatněně, jiné však ke škodě českých uměnímilovných diváků. Jedním z nich byl japonský film Balada o Narajamě. |
Zde se všem omlouvám, pokud není název přesný. Nejde ani tak o název, jako o jeho příběh. Je to dle mého soudu po všech stránkách film vynikající, ostatně jak jsme u většiny japonských filmu zvyklí. Jeho děj se odehrává před více jak dvě stě léty kdesi v Japonsku a mě vytanul na mysli právě dnes, kdy se svádí politický boj o reformu důchodového zabezpečení. Ve vzrušujícím příběhu tohoto filmu je zakomponováno řešení této problematiky. Vskutku svérázné nicméně však velice efektivní. Konec konců posuďte sami. V polorozpadlé chatrči žijí pospolu v nepředstavitelné chudobě mladí manželé s malým chlapcem a rodiči muže. Lopotně získávají tu trošku jídla nezbytného k přežití. Přesto je jejich soužití protknuto láskou a pokorou k osudu. Mladá žena očekává narození dalšího dítěte. Z atmosféry v obydlí lze vycítit, že radost z očekávaného nového života se snoubí s hlubokým smutkem. Několik dní po šťastném porodu nastává čas pro dvojnásobného otce aby splnil svou osudovou povinnost. Bere své již připravené rodiče, matku do náruče a otce na záda a vydává se s nimi dlouhou strastiplnou cestou na horu Narajama. Mladý muž obtížně stoupá k vrcholu hory kde je cíl jejich cesty. Svůj kříž si nese statečně ne nepodoben biblické postavě, veden jakousi vnitřní silou. Při cestě vzpomínají na společný život, na mládí a syn děkuje svým rodičům za lásku i domov. Na vrcholu hory oba rodiče posadí do trávy. Náhle kamera přejde od detailu rodičů na jejich pozadí. To co divák až do této doby považoval za mlhavé obrysy křovin a stromoví, jsou kostry lidí i lidské mumie. Je jasné jaký osud čeká jeho rodiče. Muž odchází a když se naposledy otáčí, vidí skrze slzy své rodiče, jak sedí vedle sebe, drží se za ruce a mávají mu na rozloučenou. On však i přes nesmírné vnitřní utrpení jedná tak, jak mu ukládá krutý řád tamního života, jak mu velí zákon o přežití. Pro jeho otce i matku již není v domě místo a u stolu chléb. Nový život má přednost. Zajisté si řeknete, to se stalo bůhví kdy. Dnes je přece jednadvacáté století. Ale za pár desítek let i v tomto osvíceném století již nemusí být pro seniory místo u stolu. Tak toto řešení, které je nesmírně levné může mimo jiné přijít v úvahu. Samozřejmě poněkud v polidštěné podobě. Namísto synů by seniory odkládali vybraní poslanci. Českou Narajamou by mohl být Petřín. Tam jezdí lanovka a tím pádem by se tito lidé vůbec nenadřeli a závěrečnou fázi odkladu by mohl vykonat řidič lanovky ve výslužbě. Když jsem tento neotřelý návrh důchodové reformy připravoval pro některého poslance sociální demokracie v ČSSD, ohromilo mě úděsné poznání. Vždyť ono by to u nás fungovalo naprosto nedostatečně. Jednak se v Čechách rodí velmi málo dětí a když už se nějaké narodí pak většina mladých rodin má jen jedno. Mít dvě děti je v české zemi přepych. Podle zákona o přežití se odklad seniorů na Narajamu koná až po narození druhého dítěte. Tudíž řešení je v tom, aby se rodily v každé nové rodině alespoň dvě děti. Nutit staré lidi, aby se i oni o to přičinili je jaksi proti lidskosti. A tak zbývají jen poslanci. Je jen na nich, aby vytvořili zákony takové sociální prostředí, umožňující mít v normální rodině minimálně dvě děti. V opačném případě by se mohlo stát, že na politickou Narajamu budou odloženi právě vybraní poslanci. Pokud tam již nepatří dnes. Balada o Narajamě
Premiéru měl námět Bklady Narajamě v roce 1958 pod režií Keisuke Kinoshita v tradici divadla Kabuki. Imamurův remake se promítá v klubových kinech - dodnes... Autor dlouhou dobu pracoval v Čs. rozhlase jako zástupce šéfredaktora Hlavní redakce zábavy. Nyní zde pracuje jako dramaturg vzdělávacího programu "Třetí Milenium". |