O tom svědčí nejen to, že se v souvislosti s tzv. poválečnou obnovou země začalo mluvit mj. o privatizaci iráckého ropného průmyslu. Samozřejmě, že největšími favority této "privatizace" jsou americké petrolejářské firmy. Nakonec i některé americké prezidentské rody pocházejí z těchto kruhů.

Dalším zajímavým postřehem je skutečnost, že Irák byl na rozdíl od ostatních arabských států jediným!, který svoji ropu prodával výhradně za eura, nikoliv za americké dolary. Tím také nedávno nově zaváděnému euru pomohl získat alespoň náznak jakéhosi kreditu, že by se mohlo jednat o světovou měnu. Neboť měna, ve které se neobchoduje ropa, stěží může být v dnešní době měnou skutečně světovou. U dolaru tak došlo k ohrožení jeho výsadního postavení.

Jistě každý ví, že světové ceny ropy se udávají v dolarech za barel, nikoliv v eurech za např. 100 litrů. Toto monopolní postavení dolaru velmi výrazně pomáhá držet jeho hodnotu výš, než kolik by odpovídalo aktuálnímu stavu americké ekonomiky. Dolar navíc delší dobu zaznamenával pokles vůči euru. Tím lze také vysvětlit, proč Německo a Francie, které jsou nejvýznamnějšími státy eurozóny, nesouhlasily s americkou agresí proti Iráku. Současně tím lze logicky vysvětlit i podstatu nekonfliktního spojenectví Velké Británie s USA právě v iráckém tažení. Británie totiž, jak známo, ač členem EU, není členem eurozóny. Na pozadí iráckého konfliktu se tak s největší pravděpodobností odehrává souboj mezi dolarem event. librou na jedné straně a eurem na straně druhé.

Ve Velké Británii aféra kolem zveřejňování důkazů o existenci zbraní hromadného ničení otřásla s křeslem britského premiéra a v přímé souvislosti s ní došlo ke změnám ve vedení BBC. Veřejné mínění, zejména to, dosud díky právě BBC, dobře informované britské, je ovšem jiného názoru. Zdá se, že by mnohem lépe přivítalo změnu na křesle ministerského předsedy, nežli ve vedení "své" BBC.

Bohužel, jak pro BBC, tak pro její diváky či posluchače, se tato stanice tradičně proslulá nezaujatým informováním veřejnosti, zřejmě stane obětí tzv. vysoké politiky. Než riskovat skandál britských tajných služeb, pád premiéra a diskreditaci Labour party, to raději udělejme z BBC běžnou stanici, více či méně manipulující s veřejným míněním, tak, jak je to i jinde ve světě koneckonců obvyklé...

Je chvályhodné, že lidé v Británii jsou ochotni kvůli svobodě slova vyjít do ulic. Budoucí čas ukáže, podaří-li se BBC i přes zásahy do její struktury a do způsobu jejího zpravodajství, udržet její dosavadní nejvyšší kvalitu, je-li to ovšem vzhledem k povaze těchto zásahů vůbec možné.

Pokud se to nepodaří, následky pro informovanost nejen britské, ale i značné části světové veřejnosti mohou být nedozírné.