3. 2. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 2. 2004

Kateřina Opltová - osamocený běžec na krátké trati

Recenze posmrtné výstavy v galerii Rozehnal

Malování Kateřiny Opltové (*1957) se uzavřelo její předčasnou smrtí. Jako její kolega z ročníku na AVU v Praze ale nebudu sentimentální. To, čím se v malbě zabývala, zůstávalo bohužel mimo rámec pozornosti, a mám-li být zcela upřímný, nedivím se tomu. Jako začínající autorka se v druhé polovině osmdesátých let, tedy v době, kterou lze snad v malbě označit jako jistý návrat k tématu, věnovala ryze formálním problémům stavby obrazu, přičemž mnohé z toho, co objevila, bylo již nalezeno a uzavřeno v tzv. meziválečném období českého umění. Z hlediska tehdejší reflexe nových společenských témat to bylo "málo".

Je třeba si uvědomit obrovský zlom, který v osmdesátých letech nastal. Oficiální umění tehdejší doby opakovalo ve velkém všechna východiska modernistické malby, rozmělňovalo nejrůznější směry výtvarného umění v již dávno uzavřených cestách, zatímco v progresivnějším českém umění kulminovalo v návaznosti na Novou figuraci (např. František Ronovský či Jiří Načeradský) několik typů umění, či jeho tématických okruhů. Byla to například těžká existenciální a introspektivní témata (např. Stanislav Judl), groteskní parafráze velkoměstského života (např. Michal Rittstein), či civilizační beznaděj osamoceného člověka (např. Václav Jírovec), přičemž výraznou integrující osobností české malby zde byl Jiří Sopko, který zcela uvolnil prostor obrazu i malířský rukopis. Postmoderna v druhé polovině osmdesátých let přinesla kromě formotvorného uvolnění jak nové náměty otázek identity "českosti" (např. Jiří David, či Tomáš Císařovský), tak i znovuobjevení mytologických témat (např. Jiří Róna či Petr Nikl). Oficiální české umění se definitivně ocitlo na vedlejší koleji a s ním i všichni, kteří rozvíjeli estetiku obrazu v jeho formalistické rovině.

Teprve v druhé polovině devadesátých let došlo v malbě Kateřiny Opltové k viditelné změně směrem ke zdůraznění individuální obsahovosti, avšak v této době paradoxně "tradiční" téma z české malby mizí, převládá zájem o "novou vizualitu", umění nasává nové vlivy z oblasti médií a reklamy, a tak se Opltová ocitá opět mimo kontext, ale především mimo poptávku po určitém typu umění. Přesto a nebo možná právě proto, si zaslouží malou rekapitulaci a snad částečně i rehabilitaci pohledu na její tvorbu.

Na Akademii výtvarných umění absolvovala v roce 1985, v atelieru prof. Karla Součka diplomovou prací, věnovanou figurální tématice z divadelního prostředí. Začínající volné práce jsou figurální, autorka v nich hledá především expresivní výraz, výtvarnou zkratku a řeší kompoziční problémy výstavby obrazu. Není bez zajímavosti porovnat pomyslně její první práce například s tehdejší malbou generačního druha Petra Vaněčka. Například jeho obraz bohatě kvetoucího zelí na topení, který maloval ještě na AVU v polovině osmdesátých let, považuji osobně za první postmoderní malbu u nás. Zatímco Opltová ještě věří obrazu jako nositeli estetických kvalit, Vaněčkova nezávazná hra již předjímá budoucí dominantní roli postmoderního umění, v které obraz nebude zprostředkovatelem tradičních "kvalit", ale jen výrazem individuální osobní vůle umělce, v níž je vše možné.

Další vývoj malby této autorky dospěl sice na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let až k jakési miróovské estetice, ale k úplné tvarové abstrakci nikdy nevedl. Expresivní stylizovanou figuru autorka postupně zredukovala v úspornou, místy až téměř lineární kresbu, ale stále ponechávala obrazu vypravěčský, až téměř literární charakter. Zásadní pozitivní změnou se ale stal důraz na kolorismus, jež se z temných odstínů ranných prací postupně transformoval na živé barevné plochy. Vizuální dojem těchto děl byl až na výjimky dekorativní, nebo» autorkou příliš sledovaná vnější tvarová estetika, nedovolovala uvolnit napětí uvnitř obrazu.

Základním problémem malby Kateřiny Opltové byla totiž absence vnitřního řádu obrazu, jež se může rodit v psychických oblastech každého umělce. Autorka měla jako "šťastné dítě" vždy dokonalé zázemí pro svoji tvorbu, která jakoby vznikala spíše z konceptuálního rozhodnutí než z přetlaku a vnitřních pohnutek. Lze usuzovat, že až teprve rozvíjející se nemoc a zřejmě i neuspokojené osobní potřeby a touhy ji paradoxně nakonec přivedly koncem devadesátých let k obsahové malířské proměně. Abstrahovaná malba začala získávat ještě ostřejší linie, začaly se objevovat symbolické tvary obličejů (v mnoha případech stylizovaných do podoby autorky), očí, ptáků a dokonce různých cukrovinek a sladkostí. Dynamičtější seskupení tvarů a téměř exaltovaná barevnost jakoby dávala tušit neviditelné vnitřní drama. Svoji roli zde možná sehrál i hlubší zájem autorky o mystiku, faktem ale je, že její malba - ač formálně viditelně neproměněna - se v této fázi stala vnitřně neklidnou, zcela jisté v naléhavosti osobního tématu. Na její posmrtné výstavě v galerii Rozehnal bylo zřejmé, že se v některých nejlepších plátnech dokázala vymanit z manýry a vznikly tak obrazy plné osobní tragiky.

Kateřina Opltová byla solitérkou, mnoho nevystavovala, o umění s nikým téměř nehovořila a je pravděpodobné, že neměla v umění ani žádný jiný inspirační zdroj. Když měla kdysi charakterizovat své obrazy, vyjádřila se jen dvěma slovy : lyrická abstrakce. Myslím že klid a napětí jsou nakonec ony dvě základní emocionality, přítomné v její malbě. Bylo by nespravedlivé na tuto autorku zcela zapomenout. Její malířské usilování, jakkoliv bylo klikaté, přece jen vykazuje jistou míru konzistentnosti, a to především v její vůli tlumočit svůj vnitřní svět. Nemyslím si, že to je dnes málo.

Výstava probíhá až do 20.2.2004 v galerii Rozehnal, Vítězná 11, Praha 1.

                 
Obsah vydání       3. 2. 2004
3. 2. 2004 Alain Juppé byl odsouzen k 10 letům nevolitelnosti Josef  Brož
3. 2. 2004 Bush, Blair, Irák a vyšetřování, které nechtěli
3. 2. 2004 Globální politika a úskalí africké obnovy Mesfin  Gedlu
3. 2. 2004 Kateřina Opltová - osamocený běžec na krátké trati Jan  Paul
3. 2. 2004 Andělé Jaroslav  Hutka
2. 2. 2004 Obstát, aneb Nihil obstat ve věci moderního vyučování Ondřej  Hausenblas
2. 2. 2004 Případ reportérova přeřeknutí Jan  Čulík
2. 2. 2004 Zameteno pod koberec? Jan  Čulík
2. 2. 2004 Kým je ve skutečnosti Lord Hutton?
3. 2. 2004 Hlavy které mluví Štěpán  Kotrba
3. 2. 2004 Kdo bude chránit východoevropské nebe? Štěpán  Kotrba
3. 2. 2004 O neúctě k mrtvým Štefan  Švec
3. 2. 2004 Emmanuel Goldstein : "Hackeri sú tí, ktorí vám ukážu, že cisár je nahý"
2. 2. 2004 Virus MyDoom vyřadil z provozu server americké softwarové firmy SCO
3. 2. 2004 Dostupnost údajů ze zdravotních registrů na černém trhu s informacemi II. Ladislav  Kahoun
3. 2. 2004 Soundbug - reproduktor z čehokoliv Štěpán  Kotrba
3. 2. 2004 Digitalizace -- na řadě je vláda Zdeněk  Duspiva
3. 2. 2004 Kronika předem ohlášené smrti Štěpán  Kotrba
3. 2. 2004 Úloha, financování médií veřejné služby a digitalizace
3. 2. 2004 Otevřený dopis poslancům proti legislativnímu zákazu interrupcí
2. 2. 2004 Britský ministr vnitra chce dál omezit lidská práva
3. 2. 2004 Rostoucí síla Světového sociálního fóra Immanuel  Wallerstein
2. 2. 2004 Nadace Heinricha Bölla se distancuje od Patočky a Beránka Pavel  Pečínka
3. 2. 2004 Irácká ropa, americký dolar a BBC Petr  Švec
31. 1. 2004 Kam se poděla krev dr. Kellyho?
1. 2. 2004 "BBC udělala chyby, ale vládní činitelé lžou"
1. 2. 2004 Rozzuřená BBC se dává do boje proti Huttonovi, nikoliv však ve vysílání
1. 2. 2004 Greg Dyke: Závěry lorda Huttona jsou právně chybné
1. 2. 2004 Byford: Podívejte se, jak kvalitně BBC informuje o nynější krizi
2. 2. 2004 BBC kontra Huttonova zpráva - bouřlivý týden
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
2. 2. 2004 Jak se dostat ke starším článkům v archívu

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
3. 2. 2004 Andělé Jaroslav  Hutka
3. 2. 2004 Kateřina Opltová - osamocený běžec na krátké trati Jan  Paul
3. 2. 2004 Kronika předem ohlášené smrti Štěpán  Kotrba
3. 2. 2004 Dostupnost údajů ze zdravotních registrů na černém trhu s informacemi II. Ladislav  Kahoun
2. 2. 2004 Minimální mzda v Česku diskriminuje mladé lidi Ivan  Hrůza
2. 2. 2004 Budou nám počítače odezírat ze rtů? Štěpán  Kotrba
2. 2. 2004 BBC kontra Huttonova zpráva - bouřlivý týden   
2. 2. 2004 Obstát, aneb Nihil obstat ve věci moderního vyučování Ondřej  Hausenblas
2. 2. 2004 Případ reportérova přeřeknutí Jan  Čulík
1. 2. 2004 Greg Dyke: Závěry lorda Huttona jsou právně chybné   
1. 2. 2004 BBC nebo "naše stanice"? Jan  Čulík
31. 1. 2004 Kam se poděla krev dr. Kellyho?   
28. 1. 2004 Trinidad jako hrozba terorismu Miloš  Kaláb
28. 1. 2004 Koupili jsme nový server - děkujeme Jan  Čulík
27. 1. 2004 Karlovy Vary jásají: Slizký ruskojazyčný zločinec před soudem Radek  Mokrý