2. 1. 2004
Co jsme vlastně slavili?Tak máme za sebou další každoročně se opakující rituál: oslavy přelomu roku. Většina z nás ho naštěstí přežila ve zdraví, k žádnému velkému teroristickému útoku srovnatelnému s 11. zářím nedošlo, pouze pár dolarů (korun, eur, liber nebo čeho chcete) se přesunulo z kapes daňových poplatníků na bezpečnostní opatření. Američané se i přes neustále opakovaná varování hrdinně vydali do ulic velkoměst, aby přivítali Nový rok s ostřelovači v zádech a s vojenskými či policejními vrtulníky nad hlavou. Možná je na srdci hřál pocit, že takto s patriotismem sobě vlastním přispěli k boji proti terorismu.
|
Napadá mě však otázka: "Bylo vůbec proč slavit?" Tentokrát tím nesměřuji k České republice na prahu pseudoreformy, snažící se řešit problémy na úkor většiny občanů, ale mám na mysli tuto otázku, pokud by byla položena osobně každému z nás. Je snad pouhá změna kalendáře důvod k radosti? Máme se snad radovat z připomenutí toho, že jsme zase o rok starší? Tento důvod bych chápal u -náctileté mládeže, ale ti ve od středního věku výš? Většina z nás by asi musela přiznat, že jedním z hlavních důvodů bujarých oslav byly spíše "stádní mechanismus", přikazující nám dělat věci, které "se prostě tak dělají" a nebo prostě využití vhodné záminky k tomu se pořádně napít a vyřádit se. Připomíná mi to doby před listopadem 89, kdy se na většině pracovišť pořádaly (zpravidla nejlépe v pracovní době) "oficiální" oslavy čehokoliv. Vždy se našel v pracovním kolektivu někdo, kdo měl (včera, dnes nebo zítra) narozeniny či svátek, komu se narodil potomek nebo něco takového. Hned byla možnost popíjet na pracovišti bez velkého nebezpečí kárných opatření. Nebo snad je u mnohých příčinou tohoto oslavného chování špatné svědomí? Vždyť kdo z nás může s klidným srdcem říci, že za uplynulý rok nic nezkazil? S příchodem nového roku tak můžeme elegantně odhodit své hříchy a začít s čistým stolem. Otázkou je, jak dlouho nám ten čistý stůl vydrží. S novoročními předsevzetími je to těžké... Na závěr tedy otázku: "Stálo to za to?" Na oslavě v Praze se jedna žena upila k smrti, lékaři ošetřovali děti opité do bezvědomí, několik lehčích ale i vážnějších zranění s trvalými následky od "zábavné pyrotechniky". A to ani nemluvím o výbuchu čínské továrny na tuto pyrotechniku, který si údajně vyžádal nejméně 37 mrtvých a 44 zraněných. Což kdyby každý slavil to, co je opravdu důvod k oslavě? Ze školních let si vzpomínám na bujaré oslavy začátku prázdnin. Slavme třeba to štěstí, když se nám o dovolené vydaří počasí podle představ. Slavme nebo si spíše připomínejme pro nás nějak významné události a výročí jako narozeniny či svatby. Nějaký důvod se vždy najde....podobně jako u výše zmíněných oslav v pracovním procesu. Nakonec nezbývá než všem popřát šťastný a úspěšný nový rok 2004. A užijte si ho, nebude tu věčně! A hlavně neberte těchto pár řádků zase až tak vážně... |