Mnozí si už nevzpomenou, jak probíhlala "televizní rebelie" - stávka v České televizi v zimě 2000-2001. A mnozí si už nevzpomenou, že jedním z aktivních stávkujících byl právě Jiří Janeček. A tak se po Marku Vítkovi, Adamu Komersovi a dalších propagátorech televizní služby ve vlastním (nikoliv veřejném) zájmu, nikým nekontrolované a objektivními principy neřízené "svobody slova" a "ochrany demokracie" pro několik redaktorů a jejich přátel cestou zmanipulovaných demonstrací, účelové propagandy ve vysílání a podpůrného selfpromo ve "zpravodajství" a "publicistice" veřejnoprávní stanice - za peníze nás všech koncesionářů - snaží dál upevnit pozici a navíc získat křeslo nejvyšší i ředitel televizního zpravodajství. Cestou konkurzu.

Budiž permanentní revoluce pochválena. Může pokračovat i letos. Tehdy v roce 2001 napsal redakční kolega poznámku o úrovni veřejné služby v ČT, v níž uvedl, že čeká pouze na uvedení nového publicistického pořadu ČT: "Studio odveta"... V době, kdy mnozí podléhali emocím a slzeli při pohledu na tisíce svíček, při táhlé melodii Louise Armstronga a brutálně manipulativním sestřihu zpomalených záběrů "hrdinných" "revolucionářů", tehdy se ve mě "něco" vzepřelo a nemohl jsem.

Byl jsem jednoznačně proti. Instinktivně, jako zvíře zahnané z prostoru racionality do kouta emocí, které nechci nebo nedokážu sdílet. Proti profesionálům, kteří zneužili možnost i znalosti a mediální magii proměnili v černou mši. A mezi nimi byl tehdy i kandidát na funkci generálního ředitele Jiří Janeček. Usmíval se a mával těm naivkům dole.

Napsal jsem tehdy do mimořádné "revoluční" přílohy Britských listů:

Na snímku z 2. ledna 2001 je Jiří Janeček spolu s redaktorkami Toušlovou a Sedláčkovou.