Zpočátku sice jen na vedlejším sicu ministra financí, ale záhy již jako neohrožený kapitán letadla. Uplynulo něco více než deset let. Tehdejší první muž posádky se stal veleváženým, důstojným kmetem, který by uplynulou dobu raději nehodnotil, na scéně však zůstává jeden z mnoha jeho druhých pilotů a oživuje příběh o klesajícím aeroplánu.

Nic nevadí, že příběh není nový, nic nevadí, že se na jeho pilotáži také podílel. "Opepří" ještě televizní diskusi na ČT 1 dalším známým forem o nešťastníkovi padajícím z desátého patra, který se na úrovni pátého cítí ještě pořád v pohodě.

Uvede ovšem i novou myšlenku o "vypočtené nezaměstnanosti," kdy rodina si zkalkuluje nevýhodnost hledání zaměstnání, protože štědrý sociální systém ji motivuje nepracovat. Zástupce sociální demokracie Jan Mládek v tomto ohledu kupodivu s Vlastimilem Tlustým (ODS) ani moc nepolemizuje.

Poslední ze sobotních besedníků, Miloslav Ransdorf (KSČM), sice Tlustého správně umravní příkladem mosteckého regionu, kde o práci nezavadí ani ten, kdož se o to poctivě snaží, ale současně zkritizuje premiéra (bývalého ministra práce a sociálních věcí) Špidlu za zpackaný akční plán boje s nezaměstnaností.

Později, v souvislosti s kauzou "Nomura," pak ještě připojí, že premiérova politická rozhodnutí jsou ke škodě státu. Tápání v temnotách se završuje zvěstmi o údajné snaze socialistů povolat k záchraně (radou) již zmíněného Valtra Komárka. Tím se bludná spirála prezentovaná na Šponě uzavírá, ale v reálu pokračuje opět od počátku, jen o závit výše.

Šťáva dodávaná Sedmičce Janou Bobošíkovou byla Pavlem Rychetským (ČSSD) přetavována do právnické mluvy. Tu Miroslava Němcová (ODS) neovládá, a proto několikrát opakovala, že divák tomu nemůže rozumět. Rychetský se snaží, ale daří se mu to pouze na obrazovce, marasmus české justice, v posledku mediálně reprezentovaný "nestandardním postupem konkursního soudce Jiřího Berky," se mu v praxi odstranit nedaří. Klacky pod nohy mu hází nejen zastupitelské sbory, ale i Ústavní soud. Přesto myšlenka omezit kasační princip stojí za zaznamenání.

Podobně jako Němcová na Nově se v Partii na Primě předvedl i místopředseda ODS, hejtman Petr Bendl. Poznámky sice štiplavé, navíc často nezdvořile uplatňované v průběhu odpovědí Jana Kasala (KDU-ČSL), byly však nekonstruktivní, poukazovaly většinou jen na okrajové, nepodstatné záležitosti. Na "seminární" spojení Jana Zahradila s komunistickým poslancem, v rámci tématu "vstup ČR do EU", však pohotová slova nenašel. Jan Kasal tentokrát zaslouží uznání za klid a odolnost při odrážení soustředěného útoku kvarteta Viktor Krejčí, Petruška Šustrová, Pavel Šnajdr (všichni přísedící) a Štěpánka Duchková na jeho postoj k iráckému tažení, potažmo vyslání českého polního lazaretu tam. Zejména první z jmenovaných se argumentačně vyznamenal. Pro potření lidoveckého místopředsedy by byl ochoten použít i tak objevné slovní spojení jako "poučení z dějin historie..." Je až zarážející, jak nízkou kulturu diskuse můžeme na televizní obrazovce zaznamenat, s jakou mírou intolerance mohou někteří zastánci demokratických principů vystupovat vůči názorům druhých.

Jednoduchá věta, téměř bonmot, "vést válku kvůli obnově válkou zničených měst nepovažuji za správné," byla pro přítomné zřejmě k neunesení. Skutečnost, že se ČR nestala pátým státem, který se zcela jednoznačně (byť jinak prakticky ano) postavil na stranu spojenců, byla pro ně prostě nepochopitelná.

Tak to i může být a na názor mají jistě právo, mohou si dokonce myslet, že je správné vydělávat na ničení infrastruktury jiných a na likvidaci kulturního dědictví světa stejně tak.

Způsob prosazování stanoviska však postrádal respekt k veřejnému mínění i úctu k názoru oponenta a spoluobčanů vůbec. Jakýkoli komentář je ovšem zbytečný, když takovéto názory nepokrytě uplatňuje i moderátorka, která tam od toho není a které se na její myšlenkové pochody nikdo neptá (to je ovšem nešvar, rozšířený i v jiných televizích).

Hodnotový žebříček je u každého jiný a interpretace pojmu svoboda vyjadřování zřejmě rovněž. Kasal to za sebe vyjádřil velmi jasně: "Otázka míru a války je záležitost osobní, je věcí svědomí. Tady se nebudu schovávat za rozhodnutí strany." Ani v tomto případě se Bendl na smysluplnou repliku nezmohl.