Irák je zkouškou, argumentuje Bushova vláda, která se každý den více přibližuje Mussoliniho definici fašismu: spojení militaristického státu s podnikatelskou mocí. Jak se rozmáhá utrpení v Iráku, v té postižené zemi, kde lékaři od Červeného kříže hovoří o "neuvěřitelně vysokých" počtech civilních raněných a mrtvých, v BBC se debatuje o alternativách pro další dobývání, o Sýrii či o Íránu, jako by šlo o fotbalové mistrovství světa.

Nemyslitelné se stává normálním. Jak napsal americký esejista Edward Herman, "je funkcí expertů a mainstreamových sdělovacích prostředků 'znormalizovat' pro veřejnost to, co bylo dosud nemyslitelné."

Herman to napsal po první válce v Perském zálivu, jejíž noční záběry amerických buldozerů, pohřbívajících tisíce mladistvých iráckých vojáků základní služby, mnoho z nich naživu a vzdávajících se,, se nikdy nikde nevysílaly. Masakrování tak bylo znormalizováno. Studie, kterou publikoval těsně před Vánocemi 1991 Medical Educational Trust, odhalila, že více než 200 000 iráckých mužů, žen a dětí zahynulo v přímém důsledku amerického útoku. Do zpráv se to skoro vůbec nedostalo a skoro nikdo ani v Británii, nemluvě o Americe, si neuvědomil, jak vražedná byla tato "válka".

To, že Pentagon tehdy úmyslně zničil iráckou civilní infrastrukturu, spolu s uvalením barbarského emgarga, vyvolalo tak intenzivní utrpení, jemuž Západ nikdy neporozuměl. Koncem devadesátých let bylo k dispozici množství zdokumentovaných důkazů, že každý měsíc umíralo více než 6000 nemluvňat a dva čelní činitelé OSN odpovědní za humanitární pomoc pro Irák, Denis Halliday a Hans von Sponeck, odstoupili na protest proti skryté agendě protiiráckého embarga. Halliday ho nazval "genocidou".

Nynější útok dvou největších vojenských mocnosti proti demoralizovanému, nemocnému a většinou bezbrannému obyvatelstvu byla logickým pokračováním tohoto barbarství.

Britská jaderná ponorka HMS Turbulent vypálila během války na Irák 30 amerických raket Tomahawk, každá z nichž stojí 700 000 liber, celkem v hodnotě 21 milionů liber. Byl to nevyprovokovaný útok na zemi bez ponorek, bez námořnictva a bez letectva, nyní i bez pitné vody a bez elektřiny a v mnoha nemocnicích bez prostředků pro narkózu pro amputaci končetin malých dětí. Viděl jsem jinde, jak se to dělá - pacientovi se dá do úst roubík.

Pokud byla vražda 3000 lidí v newyorských dvojčatech masakrem, proč není smrt tisíců lidí, zabitých za poslední měsíc v Iráku, také označována za masakr? Podle jedné zprávy bylo za 24 hodin usmrceno více než 3000 Iráčanů. Devalvace hodnoty lidského života byla vždycky důležitou součástí šíření imperiální moci, od Konga po Vietnam, od Čečenska po Irák.

Jestliže napsal Milan Kundera, že"boj lidí proti moci je boj paměti proti zapomínání", nesmíme zapomínat. Nesmíme zapomenout na Blairovy lži o zbraních hromadného ničení, které, jak nyní konstatuje Hans Blix, byly založeny na "padělaných důkazech". Nesmíme zapomenout na Blairovy otrlé pokusy popírat, že americká střela usmrtila v Bagdádu na tržišti 62 osob. A nesmíme zapomínat na důvody pro tuto krvavou lázeň. Loni v září, když prezident Bush oznamoval novou americkou Strategii národní bezpečnosti, poskytl varování, že Amerika hodlá vládnout světu silou. Irák byl jen zkouškou. Ostatní je jen divadlo.

Nesmíme zapomínat, že britský ministr obrany nyní oznámil, že jeho vláda je připravena zahájit útok jadernými zbraněmi. Opakuje přirozeně Bushe. Spojeným státům nyní vládne sílící mafie a britský premiér je pod jejím vlivem. Dohromady vyprazdňují vznešená slova osvobození, svoboda a demokracie od jejich skutečného smyslu. Avšak nevyslovenou pravdou je, že za krvavým dobytím Iráku je dobytí nás všech - naší mysli, naší lidskosti a našeho seberespektu, uzavírá autor.