Anonym ve jménu Evropy a krále

V článku se píše, že anonymní pisatel varuje redakce českých deníků před jakoukoli medializací Gajdovy knihy, která se má 15. července objevit na trhu. Redakce cituje: "Jde o knihu, která by mohla ... narušit nejen chystaný proces vstupu České republiky do Evropské unie, ale způsobit i znevážení samotného smyslu jejího demokratického zřízení... Je proto ve státním zájmu vysoce nežádoucí, aby byla kniha Vaším prostřednictvím jakýmkoliv způsobem propagována."

Podobný dopis byl adresován i Pavlu Mészárosovi z nakladatelství AOS Publishing, které připravilo knihu k vydání.

Mészáros byl z anonymu poněkud nervózní, protože tento muž je spíše pro komorní způsob jednání s lidstvem. "Jsem tímto dopisem zděšen," řekl Hospodářským novinám, ale v polovině července již mluvil poněkud klidněji: "Je to nepříjemné. Běhá mi mráz po zádech, protože anonymy zasílané redakcím novin a vydavateli naznačují, že souboj obětí se systémem, který ho poškodil, je nekonečný a dokud není vynesen osvobozující rozsudek a oběť odškodněna, nemá poškozený žádnou jistotu, že ho mašinérie nesemele. Jsem rád, že jsem tuto knihu mohl vydat a hrozeb se nebojím. Kniha je podložena dokumenty. Je to zpráva o stavu belgické justice," uvedl Mészáros.

Gajda a spol.

Autor, český občan s trvalým bydlištěm ve Spojených státech, zahraniční novinář akreditovaný u Tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Jaroslav Gajda, v poslední době přebývající v Ostravě, příběh s díky připisuje "spoluvězňům, protagonistům této kauzy, české podnikatelce ing. Marcele Brabcové, rakouskému komerčnímu právníku dr. Ferdinandu Z. Velikovi, českému podnikateli ing. Miroslavu Olszovému a holandskému makléři ing. Jozefu M. Nilwikovi, za dar nezištného přátelství i účinnou pomoc při sběru autentických podkladů této skutečné kauzy, stejně jako svému synu, Američanu Martinu Michaelovi, aby si zavčasu uvědomil, že život není vždy jen procházkou po zelené louce."

Obsah knihy se zabývá 222 dny autorovy vazby v Belgii. Stalo se tak v době, kdy byl jako simultánní tlumočník, spolu s holandským finančním makléřem ing. Jozefem Nilwikem, rakouským komerčním právníkem dr. Ferdinandem Velikem a ing. Marcelou Brabcovou, českou cizojazyčnou korespondentkou, členem doprovodu českého podnikatele ing. Mirka Olszového na obchodní cestě v belgickém Gentu.

Nepodložené udání, "domněnka" ředitele pobočky belgické Citibank Jana Uyttendaele stačila belgické justici k tomu, aby byl celý obchodní tým zatčen a uvězněn. Přes nevinu prokázanou Interpolem již po třiceti sedmi dnech vazby, 4. června 1997, a tím prokázání nepravdivosti udání, však byli zadržení dále, protizákonně, drženi ve vazbě plných 222 dní. Stali se tak rukojmími belgického krále, nejvyšší hlavy belgického státního plácku.

Autor uvádí, že již druhého dne po zatčení zveřejnil belgický rozhlas nepravdivé informace o "zatčení bandy podvodníků", třetího dne stejné zveřejnil belgický tisk a o čtrnáct dnů později pak belgická televize, kterou si k podpoře svého tvrzení pozval vyšetřující soudce Erik Van de Sijpe, soustavně nazývající obchodní skupinu "jen Čechy z Východu". Takto začíná kniha, která podle autora je dokumentem, kde vše, co je popsáno je i zdokumentováno. Pokud skutečně vše, co je uvedené v knize se skutečně stalo, jedná se o znepokojující fakt.

Bílá ovce

Kniha není jen o negativním. Je zde oceněna úloha vedoucí konzulárního oddělení Velvyslanectví České republiky v Bruselu, JUDr. Magdy Kunclové, která se snažila zadrženým českým občanům pomoci. Pravidelně je navštěvovala, dodávala jim český denní tisk a zprostředkovávala kontakty k jejich rodinám. Její aktivity dalece přesahovaly rámec jejích diplomatických povinností.

Finanční stránka příběhu

Americká společnost "RVY Trading International, Inc." vlastnící směnky vystavené komerční bankou Tisi v Tjumenu pověřila jednoho z hrdinů příběhu - Mirka mandaturou k jejich uložení v depositu kvalitní banky. O všech finančních náležitostech se čtenáři dozvědí z knihy. Zastavme se u 15. dubna 1997, kdy se protagonisté příběhu dostávají k řediteli pobočky banky Citigold v Gentu, jimž je Jan Uyttendaele. Zde má vyvrcholit jednání a honorář za tuto práci nemá být zanedbatelný, ale celá transakce se začíná 28. dubna 1997, uprostřed společenství států Evropské unie, ve starobylém Gentu, vzdáleném jen 65 kilometrů od Bruselu, měnit v příběh o vazbě.

Začátek belgického "bodování"

Zatčeným nebylo umožněno spojení s Velvyslanectvím České republiky v Bruselu. Druhou zajímavostí bylo, že Gajdu nikdo neinformoval o právu mít u výslechu svého právního zástupce. Třetí bod: velmi chabý až zkreslující překlad překladatele z němčiny do vlámštiny. Zadržení byli "podezřelými" z předložení falešných směnek a pokusu na ně vyzvednout v bance Citigold 300 milionů amerických dolarů v hotovosti! Takový nesmysl, technicky neproveditelný a naprosto absurdní v bankovních kruzích, byl ale jako udání vzat vážně. Oznámení tohoto úmyslu zatčených přesto provedl ředitel pobočky banky Citigold v Gentu Jan Uyttendaele. To vše se mělo prokázat za dohledu vyšetřujícího soudce Jeho královské Výsosti Alberta II. - Erika Van de Sijpe.

Jeho osoba měla být klíčovým faktorem při prodlužování vyšetřovací vazby. Gajda vzpomíná na první setkání s tímto člověkem: "Trvalo to, ale pak Van de Sijpe přece jen odtrhnul oči od protokolů, přehlédl nás vyzývavě a jen tak, na půl huby, pohrdavě utrousil: "...No jo, Češi, ... z Východu...!", a opět se začetl."

Když jsem listoval Gajdovou knihou, jako základní fakt, kolem kterého se točí celá kauza byla platnost směnek. Vyšetřující soudce se snažil dokázat, že směnky předložené v bance Citigold jsou falešné.

Gajda píše, že ačkoli prověření pravosti směnek je záležitostí několika dnů, vyšetřující soudce přiznal potvrzení pravosti směnek od Interpolu až 4. června. Centrální banka Belgie by potřebovala maximálně týden, kdežto Interpol potřeboval více než měsíc na ověření směnek, uvádí Gajda.

Autor dále uvádí, že sdělení Interpolu bylo zadrženým k dispozici k prostudování, ale: "...ne v originále, nýbrž jen zkrácený obsah napsán vlastními slovy některého z vyšetřovatelů. Přesto však byl naprosto srozumitelný:

Interpol podal, prostřednictvím svého spojovacího důstojníka, zprávu o pravosti vystavených směnek, jejich krytí a blokaci finančních prostředků. Dále pak potvrdil pravost vystaveného seznamu všech čtyřiceti vydaných směnek a podpisů oprávněných i existenci společnosti Nordus z jejíhož příkazu byly směnky komerční bankou Tisi v Tjumenu vystaveny, s určením americké společnosti "RVY, Trading International, Inc.".

Dále pak jednoznačně potvrdil oprávněnost podepsaných úředníků k jejich vystavení.

Těch čtyřicet směnek representovalo hodnotu dvou miliard amerických dolarů určených k financování vybudování infrastruktury na Sibiři..."

Když se 18. června 1997 jednalo o dalším prodloužení či neprodloužení vyšetřovací vazby, zažil Gajda šok: "V tomto okamžiku jsme byli přesvědčeni, že naše vyšetřovací vazba konečně skončila. Hluboce jsme se mýlili. Vyšetřující soudce Erik Van de Sijpe totiž nečekaně návazně prohlásil, že této zprávě nevěří, poněvadž "Interpol je korupční!"..." Od tohoto okamžiku vše, co je v knize uváděno, je chronologickým seznamem obstrukcí a umělého prodlužování vyšetřovací vazby.

Justiční obchod?

Gajda v knize uvádí, že se musel vážně zabývat myšlenkou, že jejich vazba prospívá "obchodu": "Od počátku bylo známo, že vyšetřující soudce hrubě porušil zákon skutečností "úschovy" inkriminovaných směnek v hodnotě tří set milionů dolarů v rukou Jana Uyttendaele. Toho Uyttendaele, který protokolárně uvedl svou "domněnku" o jejich falešnosti! Kladli jsme si otázku proč Van de Sijpe neuložil směnky, jak to nařizoval zákon, v depositu soudu a protiprávně je ponechal v rukou bankéře? Ten mohl klidně směnek zneužít. Aby se toho ale mohl odvážit, museli jsme my být bezpečně odstraněni. A to jsme, v těchto okamžicích, byli! Vypadalo to dokonce na dlouhou dobu.

To fixlování tedy mohlo znamenat, že Uyttendaele směnky použil k obchodu, který nešlo zastavit. Zjevně za spolupráce vyšetřujícího soudce a ten, aby zabránil prozrazení nezákonného obchodu, použil prohlášení o korupčnosti Interpolu, které nám, stejně jako později jiné nesmyslné "důvody", prodlužovalo vyšetřovací vazbu. Od tohoto okamžiku jsme byli více než přesvědčeni o správnosti naších dedukcí... Najednou bylo vše zřetelným - Uyttendaele se směnkami obchoduje a Erik Van de Sijpe nás drží ve vyšetřovací vazbě, abychom tento podvod nemohli odhalit!"

Co se vše hodí...

Gajda uvádí, že ač na to upozorňovali, zadržovaní neměli k dispozici kvalifikovanou překladatelku a nebylo jim umožněno kopírování, ačkoli zadržení: "již několikrát žádali své obhájce o zhotovení fotokopií z dokumentů trestního spisu, ale Van de Sijpe to opětovně zamítl přesto, že jiným bylo za úplatu kopírování vždy povoleno. Zjevně se nám snažil zabránit v získání přímé dokumentace, která by byla později použitelnou nejen pro soudní řízení a prokázání jeho lží, ale především proto, že v trestním spise nebyl založen jediný věrohodný a prokazatelný důkaz jakékoliv naší, i sebemenší, viny..."

5. prosinec 1997

Jak vazba skončila? Dejme slovo Gajdovi:

"Opět se otevřely dveře klecí, připoutání k zápěstím bachařů a vyváděli nás do prvého patra Justičního paláce.

Senát seděl za dlouhým stolem a my jsme si opět všimli něčeho nezvyklého - na místě prokurátora, čtoucího na začátku jednání důvody vyšetřovací vazby, seděl někdo jiný. Někdo, koho jsme nikdy předtím neviděli. Později nám řekli, že se jednalo o Generálního prokurátora.

Sundali nám náramky a předseda senátu četl rozsudek. Z vynášení rozsudku slyším jen hlas překladatelky. Jako obvykle nepřekládala simultánně, ale obsahově:

"....Jste volní a....... bez jakýchkoliv podmínek...!"

A co dál?

Nakladatel Mészáros vydává knihu, která obsahuje jen dvě třetiny cesty Gajdy, který jako tlumočník byl přítomen bankovní transakci, která se protáhla na 222 dnů vazby.

Žaloba podaná z věznice na stát, resp. na Jeho Výsost krále Belgie Alberta II. u Komise lidských práv Rady Evropy byla ve Štrasburku přijata a je registrována pod jednacím číslem 44856/99, ale bude trvat ještě několik let, než bude semleta, protože mezitím musí být uzavřen případ u belgického soudu. V knize se čtenář dozví o další snaze belgické justice zamést případ pod koberec.

"Pro pana Gajdu musí skončit belgický příběh plným zadostiučiněním, včetně finančního. Totéž požadují také ostatní poškození. Vzhledem k obchodům, které byly zmařeny a dalším škodám, protože došlo ke krachu firem českých podnikatelů, kteří byli ve vyšetřovací vazbě, celkové ztráty byly vyčísleny zatím (dle informací z počátku července) na 2,5 miliardy dolarů.

Pan Gajda napadá belgickou justici, v knize popisuje otřesné poměry v tamním vězení, včetně informace o bachařské vraždě apod. Proto očekávám, že mohou být na tuto knihu prudké reakce, a to třeba i na oficiální diplomatické úrovni.

Ale z pana Gajdy přímo čiší odhodlání konfrontovat se s mašinérií, kterou v knize popisuje. Proto, ačkoli nátlak anonymů nebyl vůbec příjemný, jsem rád, že kniha je konečně na světě. Považuji ji především za studijní materiál, odrazový můstek z dokumentů, které se budou, podle mého názoru, těžko vyvracet. Belgičané přiznali nevinu zadržených a vyšetřující soudce Erik Van de Sijpe je již jenom bývalým vyšetřujícím soudcem. Protože zadržené neoslovil nikdy jinak než "Češi z Východu" a dával jasně najevo, že jsou jen lidmi druhé kategorie, je kniha i znepokojivým námětem k zamyšlení také ve směru k Evropské unii."