Jan Kasl, kterého jsem dosud považoval za inteligentního člověka, uspořádal minulý čtvrtek v Café Poet v zahradách Pražského hradu za osobní účasti hlavy státu, pana prezidenta V.Havla, maškarní taškařici, vyznačující se neuvěřitelně pokleslým vkusem. Inu, "proti vkusu není musu" a kdyby se hříčky s papundeklovýma ušima a opivněným šklebením odehrály na soukromém večírku uzavřené společnosti, takové poklesky se stávají i v lepších rodinách. Jan Kasl a jeho reklamní aranžéři však k této události přizvali média.

I prosťáčkovi, který do té doby pochyboval o méně "vysokých" a méně ušlechtilých motivech odstoupení, než jaké Kasl sám veřejně proklamoval, se po čtvrteční hradní maškarádě musel otřást svět víry a jistot. Ani ne tak ze složení sestavy hostů, kteří přišli ex-primátorovi pochválit "hrdinský" předvolební kousek, jako z celkového mediálního aranžmá, které pivařskou podbízivostí a negativismem připomnělo nezaměnitelný rukopis volební kampaně jediného velkého politického subjektu, jehož zářivé preference, jak je odhadovaly renomované instituce pro výzkum veřejného mínění ještě před půl rokem, směřují k fatální 10% hranici uzavírací klauzule.

Klasickou otázku "qui bono?" si v cause Kasl a parlamentní volby 2002 lze zodpovědět pouze jediným způsobem. Předvolební "špinavé triky" jsou však součástí volebních kampaní všude na světě a causa Kasl by v tomto kontextu nestála za mimořádnou pozornost, kdyby v ní nebyly obsaženy některé prvky malignity příznačné pro myšlení a jednání části politické elity.

Co vlastně bylo v Café Poet minulý čtvrtek předmětem oslav a holdů? Statečný čin čestného politika? Svědectví o čistotě a bezúhonnosti člověka, který "prozřel" a než by dále mlčel, raději dal v šanc úspěšnou kariéru? To poslední se pan Kasl ani nenamáhal předstírat - rovnou oznámil, že již v podzimních municipálních volbách hodlá přitáhnout na pražskou radnici v čele tzv. Kaslova seznamu, patrně aby "dal věci do pořádku".

V Café Poet se slavilo podrazáctví - přiměřenější výraz pro vlastní čin a jeho medializaci, v níž si Kasl nedopřál čtrnáctidenní půst bobříka mlčení, kterým by se oddělil od podezření z politické účelovosti a mocenského klientelismu, čeština nezná. Podrazáctví se slavilo se smíchem a ochotnickými úšklebky, nabízenými objektivům novinářů.

A také se slavil nedostatek loajality vůči firmě, díky níž získal Jan Kasl post primátora a z něj vyplývající znalosti, známosti i popularitu, aby nyní s hrdým úsměvem vyhlásil, že si založí firmu vlastní. Jana Kasla přitom patrně ani na okamžik nenapadlo, že takové jednání je součástí často kritizovaných balkánských poměrů - zakládat si vlastní firmu v oboru, kde v jiné firmě několik let řediteloval, je ve většině civilizovaných zemí neodpustitelným mravním pokleskem. U nás se na oslavu takového jednání pořádají oslavné večírky za účasti mravních a intelektuálních celebrit.

A v neposlední řadě se slavila anti-intelektuální účelovost - ztratit soudnost a schopnost sebe-náhledu, nechat si vrazit od odborníků na reklamní kampaně do ruky papundeklové ucho, dělat nad ním přihlouplé grimasy a nechat se přitom fotografovat na první stránky nejčtenějších deníků, to je smutné poselství nejen o Janu Kaslovi, ale v obecnější rovině o stavu části naší politické a intelektuální elity.