Pokuta, kterou minulý týden udělila České televizi, však zcela zásadně mění mediální klima v naší zemi a hrubým ohrožením demokracie tedy svobody slova - nesporně je. Ona pokuta totiž nebyla udělena například za přímý přenos ze swingersparty, odvysílaný v pořadu pro děti a mládež, ale za divadelní hru Obrázkáři světoznámého švédského dramatika Pera Olova Enquista a dokumentární film Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka... "Podle rady obsahovaly příliš vulgární výrazy," řekl LN mluvčí rady Pavel Barák. Toto vysvětlení je snad přijatelné pro pokutu za Obrázkáře. Co je "příliš" sprosté (respektive vulgární), je samozřejmě objektivně naprosto nezjistitelné. Pro moji nebožku babičku to bylo například slovo "safra". Jestli to slovo neznáte, tak je to soft verze citoslovce "sakra". Ne že by snad babička chtěla klení někomu zakazovat, na to byla příliš moudrá. Jenom když jsem před ní pronesl ono archaické "safra" (snažil jsem se před ní nemluvit sprostě, jak je jinak mým zvykem), nesouhlasně zavrtěla hlavou. Přitom - u slova "safra" si vlastně už ani nejsem jist, jestli je vůbec vulgární. Měla pravdu moje babička, nebo ji mám já? V tom je první úskalí dozoru nad "korektností" vysílání. Naše země si s touto překážkou perfektně poradila rada je samozřejmě složená z mimořádně moudrých občanů, kteří na to mají oko a naprosto přesně poznají, co je sprosté málo, co tak akorát a co je sprosté přespříliš a musí být pokutováno. Skutečnost, že oni mimořádně moudří členové rady považují (na rozdíl od zbytku civilizovaného světa) za "příliš vulgární" právě Enquistovo dílo, je sice zarážející, ale citlivost rady na sprosťárny prostě nelze zpochybnit. Pokuta za dokument o Miki Volkovi je však přímým útokem proti médiím, demokracii a svobodě. I kdyby byla realita sebesprostší, je v demokratické společnosti naprosto nepřijatelné, aby zpráva o této realitě musela před zveřejněním projít redakční devulgarizací. Ona "redakční devulgarizace" totiž zákonitě povede k tomu, že zpráva o oné realitě bude nepravdivá. A státní instituci, která hlídá, aby se v televizi dostatečně lhalo, opravdu nepotřebujeme.

Jiří X. Doležal.

Vyšlo v Lidových novinách dne 10. 6. 2002, viz zde.