India a Pákistán jsou ve válce. Na obou stranách linie z roku 1972, která odděluje obě země v Kašmíru, stojí milion vojáků. Umírají civilisté, usmrcovaní dělostřeleckou palbou. Pákistán a Indie mají dohromady nejméně 200 jaderných hlavic. Rada bezpečnosti OSN má právě nyní absolutní povinnost využít článku 34, který požaduje vyšetřování konfliktů, které "ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost."

Avšak OSN nedělá nic. Rada bezpečnosti dospěla k názoru, že je nutno ponechat spor Indie a Pákistánu na bilaterální diplomatické úsilí mimo OSN.

OSN neplní svou právní roli. Bilaterální diplomacie vede jen k tomu, že hrozba jaderné války poroste. Charta OSN umožňuje všem státům (článek 35) nebo generálnímu tajemníku (článek 99) předložil každou hrozbu mezinárodnímu míru Radě bezpečnosti. Nikdo to neučinil. USA vyslaly do oblasti náměstka ministra zahraničí Richarda Armitage a ministra obrany Donald Rumsfelda. Ruský prezident Vladimír Putin pozval pákistánského prezidenta a indického premiéra do Moskvy. Británie poslala vyslance.

Proč však nevyužívá pět trvalých členů Rady bezpečnosti OSN mezinárodního práva k splnění svých právních povinností, totiž k ochraně civilistů proti tomu, co se nutně promění v genocidu?

Jestliže neumí americký prezident Bush prosadit svůj vliv u izraelského premiéra Ariela Šarona v zemi, kterou Spojené státy dotují ročně částkou víc než 3 miliardy dolarů, jaký asi vliv bude mít sama americká diplomacie na Indii a Pákistán? A když tyto země nebudou poslouchat Ameriku, jaká je pravděpodobnost, že si dají říci od Ruska? V OSN by všechny země světa mohly jednat v této věci koordinovaně. Četné rezoluce OSN (z roku 1947, 1965, 1971 a 1972) vytvořily rámec pro řešení problému Kašmíru.

OSN podobným způsobem promarnila příležitost zabránit genocidě v roce 1994 ve Rwandě. Prezident Clinton tehdy nechtěl, aby tam OSN zasáhla. Bál se, že by Spojené státy musely vyslat do Rwandy vojáky. Kanadský generál Romeo Dallaire, velitel jednotek OSN ve Rwandě, tehdy 2500 mužů, marně žádal OSN o posily při vznikající genocidě. O hrůzné situaci ve Rwandě dobře věděly Spojené státy, Belgie a Francie, stejně jako šéf mírových operací OSN Kofi Annan. Americká velvyslankyně u OSN Madeleine Albrightová ani Annan neinformovali OSN o situaci ani nepožadovali mimořádné zasedání. Annan se pak navzdory svému selhání stal generálním tajemníkem OSN. Albrightovou Clinton pak jmenoval americkou ministryní zahraničních věcí. Clinton byl také podruhé zvolen do úřadu. Jaké je z toho poučení? Mlčte, ignorujte genocidu a budete povýšeni.

Rwanďané za nečinnosti světa - Annana, Albrightové i Clintona - usmrtili svými primitivními zbraněmi více než milion osob. Kolik osob budou schopni usmrtit Indie a Pákistán s arzenálem jaderných zbraní? A jaký precedens vytváří nyní nečinnost OSN pro budoucnost? Bude si v budoucnu Rusko, Čína či Izrael také moci vyřešit lokální konflikt použitím jaderných zbraní?