Obávám se, vážení čtenáři, že interní situace v redakci Britských listů zaznamenala v posledních týdnech poněkud fraškovitý vývoj: pražským spolupracovníkům Tomáši Pecinovi a Štěpánu Kotrbovi se podařilo na smrt se rozkmotřit. Nepomáhaly apely šéfredaktora, že je součástí profesionálního chování novináře mít schopnost vycházet s druhými lidmi a uzavírat kompromisy: tito dobrovolní spolupracovníci, kteří nabídli zcela nezištně před několika lety Janu Čulíkovi, který vydával časopis jako dílo jediného člověka, své nedávno vzniklé osobní antipatie bohužel nedokázali potlačit.

Přiznávám, že je to dětinské a pro mě je to osobně velkým zklamáním. Je docela dobře možné, že projekt, usilující o kvalitní veřejnoprávní žurnalistiku, jako jsou Britské listy, nenalezne v České republice v dlouhodobé perspektivě vůbec žádné trvalé a spolehlivé spolupracovníky. Vzhledem k tomu, že se na časopisu pracuje zadarmo, je list otevřen dobré vůli kohokoliv, kdo chce spolupracovat. Šéfredaktor pak nemá samozřejmě žádné prostředky k tomu, aby si u spolupracovníků vynutil svou autoritu. Tento "amatérský" rys časopisu je tedy vlastně handicapem.

Jádrem sporu byly v posledních, předvolebních týdnech, materiály Štěpána Kotrby. V některých Kotrbových textech lze identifikovat jeho sympatie k sociální demokracii a bylo nebezpečí, že publikací nekorigovaných takovýchto textů se zejména v předvolebním období Britské listy zdiskreditují jako "stranický orgán" jediné politické strany. Zdrojem - důvodné - kritiky byl vždycky Tomáš Pecina, který Kotrbovy stranickopolitičtější texty odstraňoval z vydání, případně Kotrbovi o své vůli odnímal přístup do redakčního systému (je technickým správcem systému): šéfredaktor se pak vždycky pokoušel dosáhnout kompromisu, sporné formulace v Kotrbových textech se snažil zmírnit a texty do vydání znovu vrátit.

Co se dá dělat: celý spor medializujeme v příspěvku Štěpána Kotrby, dnes publikovaném ve vydání BL, a v následných reakcích Tomáše Pecina i Jana Čulíka pod Kotrbovým textem.

Spor je možná instruktivní v tom smyslu jak obtížné je úsilí udržet nezávislou linii listu a zároveň ji sloučit s jeho otevřeností. Šéfredaktor se snaží publikovat širokou škálu názorů a myšlenek, především ty, které považuje za nové a zajímavé - není však, domnívám se, přípustné, publikovat texty, které by bylo lze interpretovat jako stranickopolitickou propagandu, ať jde o jakoukoliv politickou stranu.

Je ovšem politováníhodné, že oba spolupracovníci Britských listů nedokázali mezi sebou najít profesionální kompromis a svým sporem, který nyní vyvřel na veřejnost (věřte mi, milí čtenáři, že jsem se snažil je dlouhé týdny vydáváním velkého množství energie co nejintenzivněji přivést k rozumu) autoritu časopisu bezpochyby ohrozili.

Lidi jsou ovšem chybující. Nikdy jsem nepředstíral, že je lehké dělat projekt, usilující o seriózní veřejnoprávní žurnalistiku, zaměřený na Českou republiku. Britské listy jsou stejně drtivou většinou dílem jediného člověka, šéfredaktora (určitě co do každodenní tvorby jednotlivých vydání), a budu se samozřejmě snažit, co mi budou síly stačit, udržet jejich úroveň i nadále, bez ohledu na to, jak si budou počínat jejich pražští spolupracovníci.

Čtenářům se ovšem za tento neblahý vývoj, který neměl šéfredaktor možnost nijak ovlivnit, samozřejmě omlouvám. Sám se budu snažit pokračovat ve své práci co nejprofesionálněji.