Misi generála Zinniho, jejímž cílem je uklidnit izraelsko-palestinský konflikt, líčí pozorovatelé jako obrat o 180 stupňů v americké zahraniční politice vůči Blízkému východu, která dosud nechávala Izraelce a Palestince, ať si problém řeší po svém. Skutečně to je obrat o 180 stupňů, ale za poslední rok už asi čtvrtý.

Po převzetí moci dělala často v domácí a v zahraniční politice Bushova vláda přesný opak toho, co dělal Clinton. Clinton strávil poslední měsíce své vlády neúspěšným úsilím vyjednat mír mezi Izraelci a Palestinci, a tak se Bush rozhodl se do této věci vůbec neplést.

Americký viceprezident Dick Cheney se nyní však také navštíví Izrael a pak skoro všechny státy na Blízkém východě, kde mají Američané vyslanectví. Cheney se snaží získat podporu pro další etapu války proti terorismu, v jejímž rámci by měly být zlikvidovány zbytky organizace al Qaeda na Blízkém východě a nakonec by mělo dojít k vojenské akci proti Iráku.

Navzdory opačnému tvrzení arabských zemí, ujišťovali dosud soukromě činitelé americké vlády skeptické diplomaty a novináře, že jakmile dá Washington najevo, že to se svržením Saddáma Husajna myslí vážně, celý region Ameriku podpoří, protože i arabské státy si přejí, aby byl Saddám svržen.

Tato tvrzení byla vždy nepřesvědčivá a od minulého týdne, kdy se zintenzivňuje krveprolévání v Izraeli a na okupovaných území, jsou nyní absurdní. Saúdská Arábie a Jordánsko daly na vědomí, že chtějí především hovořit o zvládnutí katastrofy mezi Izraelci a Palestinci a nechtějí zatím ani uvažoavt o vzniku nové katastrofy.

Umírněné arabské státy se obávají, že jim Cheney předloží hotovou věc a bude je prostě jen žádat, aby útok proti Iráku podpořily, navzdory jejich obavám z irácké odplaty a z lidových nepokojů ve vlastních zemích. Mají tentýž pocit jako znepokojení obyvatelé bytu, kteří si už měsíce stěžují, že jim někde v bytě uniká plyn, a teď jim místo opraváře vyslali pyromaniaka z letlampou.

Zinni už byl vyslán do regionu dvakrát, ale pokaždé byl rychle odvolán, protože násilí dál pokračovalo intenzivní měrou a vláda obava, že by jeho mise zdiskreditovala důvěryhodnost USA. Teď není jasné, co má Zinni v Izraeli vlastně dělat. Není pravděpodobné, že přijíždí s novými návrhy, neboť Cheney i americký ministr obrany Rumsfeld, soudě podle jejich výroků, neberou krizi mezi Izraelci a Palestinci příliš vážně. Rumsfeld se například vyjádřil, že "problémy mezi Izraelci a Araby a Palestinci existují po celou dobu jeho dospělého života" - vytvořil dojem, jako by nynější zabíjení bylo jen jakýmsi hlukem v pozadí.

Pentagon se zřejmě domnívá, že je zapotřebí zavést ze strany Izraele účinná protiteroristická opatření a že palestinské násilí skončí, jakmile se cena za toto násilí stane pro Palestince příliš vysokou. To je také postoj Ariela Šarona. George Bush však tento postoj zcela nesdílí. Minulý týden Bush kritizoval Šaronovy podmínky příměří a bylo pozoruhodné, jak rychle je Šaron podle amerických připomínek změnil. To by mohlo podle komentátora listu Guardian znamenat, že Izraelci poslechnou, co jim nařídí americký vyjednavač Zinni.

Američané už nemají skoro nic, čím by mohli vyvíjet nátlak na Palestince, avšak Washington dosud nevyvíjí skoro žádný nátlak na Izrael. Události poslední dní ukázaly, že není zapotřebí ze strany USA nic tak drastického, jako například omezení americké hospodářské pomoci Izraeli. Je zjevné, že politicky nepřežije žádný izraelský vedoucí představitel, pokud izraelští voliči dospějí k názoru, že přišel o podporu Washingtonu.