MMF varuje: Řecko nutně potřebuje odepsat dluhy

14. 7. 2015

Řecko potřebuje odepsání dluhů na pomoc své ekonomice, poté, co přijalo celou řadu dalších škrtů za nový záchranný balíček, varoval Žu Min, náměstek ředitele Mezinárodního měnového fondu.

USA: Kandidát Donald Trump vede prezidentskou kampaň s esesáky

14. 7. 2015 / Karel Dolejší

Kampaňová grafika miliardáře Donalda Trumpa, který kandiduje s antiimigranskou, podle některých až rasistickou rétorikou, používá na svém pozadí fotografii jednotek SS v uniformách z druhé poloviny 2. světové války ZDE.

Ve Vídni byla uzavřena dohoda mezi Íránem a Západem o jaderném odzbrojení

14. 7. 2015

Ve Vídni bylo dosaženo podrobné dohody s Íránem o jaderném odzbrojení. Mělo by to znamenat ukončení dvanáct let trvajícího konfliktu, který hrozil vznikem nové války na Blízkém východě a mohlo by to být potenciálně začátkem nové éry mezi Íránem a Západem.

Dohoda byla uzavřena po téměř 17 dnech nepřetržitého vyjednávání ministrů zahraničí ze sedmi zemí - z Íránu, z USA, Velké Británie, Ruska, ČÍny, Francie a Německa a šéfky EU pro zahraniční záležitosti Federicy Mogherini.

Experti zhodnotí dohodu s Íránem, která má přes 80 stran

14. 7. 2015

Po opakovaném porušování řady vlastních termínů šest světových mocností a Írán dosáhly dohody o plánech na dlouhodobé omezení íránského jaderného programu a uvolnění mezinárodních ekonomických sankcí, napsal John Mecklin pro Bulletin of Atomic Scientists - periodikum, které před devíti lety varovalo před následky íránského programu v podobě závodů v jaderném zbrojení na Blízkém východě a v Severní Africe.

Brutální věřitelé Řecka zlikvidovali projekt eurozóny

14. 7. 2015

Eurozóna přišla o ambice politické a hospodářské unie a stala se čistě utilitárním projektem

Tím, že věřitelé donutili Alexise Tsiprase přijmout ponižující porážku, zničili eurozónu tak, jak jsme ji znali a zlikvidovali představu měnové unie jako kroku k demokratické politické unii, píše v deníku Financial Times známý komentátor Wolfgang Münchau. Svými akcemi se věřitelé vrátili k nacionalistickému boji o moc z devatenáctého a ze začátku dvacátého století. Degradovali eurozónu na jedovatý systém fixovaného finančního kurzu, se sdílenou společnou měnou, která je provozována čistě v zájmu Německa, a udržována vcelku prostřednictvím hrozby absolutní chudoby uvalené na každého, kdo se pokusí postavit se proti vládnoucímu pořádku. Nejlepší věc, kterou lze říci o tom, co se stalo o víkendu, je brutální otevřenost těch, kteří prosadili tuto změnu režimu.

Kde je nyní hlavní město Řecka?

14. 7. 2015

Jon Snow: Máme tu dnes americko-italskou profesorku Marianu Mazzucato a Arthura Fischera, spoluředitele berlínské burzy. Paní profesorko, kde je dnes z finančního hlediska hlavní město Řecka: v Aténách, v Bruselu, nebo v Berlíně?

Rozhovor Britských listů 13:

Blyštivý obraz kapitalismu se rozpadá, Češi nevědí co s tím

10. 7. 2015

"Čeští biedermeieroví intelektuálové se snaží nevidět problémy"



Rozhovor Jana Čulíka s politologem Ondřejem Slačálkem z pražské FF UK o příčinách nynější krize a extremních reakcích české společnosti. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 10. července 2015.

Varoufakis: Na řeckou vládu byla přichystána léčka. Chtěl jsem se vzepřít, ale byl jsem přehlasován

14. 7. 2015

V týdeníku New Statesman vyšel velice poučný rozhovor s Janisem Varoufakisem, bývalým řeckým ministrem financí, informuje Lukáš Stříteský. Pět měsíců vyjednávání by se dalo shrnout krátce: „Mocné osoby se mi dívaly do očí a povídaly mi: „Máš pravdu v tom. co říkáš, ale zmáčkneme tě stejně.“ Na euromítincích nikoho nezajímala ekonomie: „Předložíte argument, na kterém jste pečlivě pracovali, abyste se ujistili, že je logicky koherentní, a potom se setkáte pouze s prázdnými pohledy. Je to jako kdyby jste vůbec nemluvili... Dalo by se také zpívat švédskou národní hymnu a dostali byste stejnou odpověď.“

O řecké politické martyrologii

14. 7. 2015 / Karel Dolejší

Řecká opozice již dlouho tvrdí, že exministr Janis Varufakis samoúčelně konfrontační taktikou při jednáních s věřiteli odradil zemi potenciální spojence v EU a tím ji přivedl do mezinárodní izolace. Výsledek víkendových jednání to potvrzuje. A Varufakis se šířením konspiračních teorií zbavuje odpovědnosti.

Proč se Tsipras neřídí knížecími radami Stiglitze a Krugmana?

14. 7. 2015 / Karel Dolejší

Jen několik dní nazpět, zejména po řeckém referendu, mnozí očekávali, že premiér Tsipras brzy dokončí roztržku s Evropskou unií a přinejmenším opustí eurozónu, jak mu napovídali mj. nobelisté Stiglitz a Krugman. Některé podstatné důvody, proč to neudělal, vysvětlil už článek Andrese Oppenheimera ZDE. A další jsou nasnadě.

Tato "dohoda" povede k dalšímu prohloubení řecké hospodářské krize

13. 7. 2015

Keynes nikdy neexistoval. Všeobecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz nebyla nikdy napsána. Hospodářská historie skončila dne, kdy Franklin Roosevelt nahradil Herberta Hoovera jako president Spojených států.

To je podstata dohody, která udržela Řecko v eurozóně. Je to dohoda, která prohloubí hospodářskou krizi v Řecku, způsobí další prohloubení jeho dluhů a která téměř jistě garantuje, že zanedlouho se problémy Řecka znovu vrátí na povrch, píše Larry Elliott.

Rozpadne se Evropská unie?

14. 7. 2015

Během jednání o Řecku v noci z neděle na pondělí hovořili vedoucí politikové z EU neustále o "jednotě", píše Mary Dejevsky. Důraz na "jednotu" byl nesmírně výmluvný. Z výroků během nočního vyjednávání vyplynulo, že mezi politiky existovaly obrovské názorové rozdíly, daleko větší než dlouhodobý souboj mezi Berlínem a Aténami. Finsko se veřejně přidalo na stranu Německa, a totéž udělalo i Slovensko, normálně tichý stát v eurozóně.

Česko v žádném případě nesmí vstoupit do eurozóny!

13. 7. 2015 / Ilona Švihlíková

Na „řecké“ krizi najdeme jednu jedinou pozitivní věc – odhaluje, kdo je kdo. Nemilosrdně odkrývá, co se skrývá za evropskými kecy o solidaritě a spolupráci. Ukazuje všem, co je zač současná německá vláda. A to je velmi užitečné, i když bolestivé. Ale bez poznání pravdy se dál dostat nemůžeme.

Řecko: V EU prohrála demokracie

13. 7. 2015

Velké mocnosti v Evropě prokázaly chuť měnit mikrozákony v malé zemi: předpisy pro pekárny, financování státní televize, co smí být zprivatizováno a jak. Ať už jsou v eurozóně či nikoliv, mnoho malých zemí a regionů si z toho vezme záporné poučení. A také z velkopanského rozhodnutí Německa na poslední chvíli navrhnout, aby Řecko odešlo z eurozóny, učiněnému navzdory polovině poslanců samotné německé vlády. Bylo by logické, že každá země v EU si nyní vytvoří nouzové plány proti takovémuto zacházení - ohledně fiskální politiky i jiných otázek, v nichž mají Brusel a Frankfurt suverenitu. Existuje množství paralel s jinými historickými debakly: Mnichov 1938, kdy byl zachráněn mír obětováním Čechoslováků, nebo Versailles r. 1919, kdy věřitelé dostali své peníze a vytvořili tím podmínky pro rozklad německé demokracie o deset let později. Avšak debakly minulosti byly jiné. Dopustili se jich státníci. Lidé, kteří věděli, co chtějí, ale přepočítali se. V neděli večer bylo velmi obtížné určit, co vlastně vládci Evropy chtějí.

Po celonočním vyjednávání, během něhož byl řecký premiér podroben, podle jednoho pozorovatele, "mentálnímu waterboardingu", vznikl základ dohody, která by měla umožnit udržet Řecko v eurozóně. Řekové v pondělí nemají dokument, ale máme určité podrobnosti, píše Paul Mason.

Tsipras kapituloval před požadavky věřitelů, čelí vzpouře

13. 7. 2015

Řecký premiér Alexis Tsipras se vrací domů, kde čelí vzpouře v koalici, poté co se vzdal tváří v tvář evropským požadavkům výměnou za 86 miliard eur pomoci, které země potřebuje k setrvání v eurozóně.

Řekové, byť v ekonomickém "srabu", uprchlíkům pomáhají

Zápisky ze současného Řecka: Je to jinak

13. 7. 2015 / Kryštof Kozák

Byl jsem čtyři dny v Soluni a intenzivně jsem bavil s místními obyvateli, s těmi vzdělanými i nevzdělanými, přes den i pozdě v noci. Co mě překvapilo?

Vylhaná naděje. Proč BRICS nebude fungovat

13. 7. 2015

O summitu skupiny BRICS v Rusku píšou všichni. Oficiální komentátoři zdůrazňují důležitost organizace pro Rusko a svět, ekonomové hovoří o problémech BRICS a umělosti této instituce, politologové posuzují BRICS v kontextu čínských ambicí, nového pacifického partnerství zakládaného USA, připojení Indie a Pákistánu k Šanghajské organizaci pro spolupráci - a také řecké krize. Nehledě na teorie a ideje, kterých už zaznělo nemálo, chci vyplnit pro publicistiku zjevný nedostatek faktologie a představit kvalitativní údaje o BRICS, jejichž znalost doufám pomůže čtenářům samostatně zhodnotit podloženost těch či oněch prognóz či teorií, napsal Andrej Movčan.

Vzpomínka na Omara Sharifa

13. 7. 2015 / Milan Mundier

Filmový svět přišel v pátek o jednu ze svých nejpozoruhodnějších a nejcharismatičtějších hvězd, egyptského herce Omara Sharifa. Není tedy od věci připomenout si dílo tohoto hereckého velikána, který se těšil obrovské popularitě zejména v 60. letech minulého století.

Banka Goldman Sachs by mohla být souzena za falšování řecké dluhové bilance

13. 7. 2015

Banka Goldman Sachs, která pomáhala Řecku "optimalizovat" jeho zahraniční dluh v době, kdy Řecko žádalo o přistoupení k Euru v roce 2001, by mohla čelit ze strany Řecka za svůj podíl na dnešní ekonomické krizi. Informaci přinesl britský deník The Independent.

Podmínky EU pro Řecko jsou nyní nesplnitelně ponižující

12. 7. 2015

Moderátorka: Paule, jaké jsou šance, že bude tento plán o 12 bodech schválen?

Paul Mason: Ty šance jsou nulové. Protože Řekové přivezli velmi tvrdé návrhy, škrty, které si určili pro sebe sami, zvýšení daní, další vládní škrty, opatření, která původně nechtěli přijmout. Evropa jim nabízí toto, plus další nesmírně ponižující podmínky. Jednou z nichž je předání státního majetku v hodnotě 50 miliard euro investičnímu fondu v Lucembursku, který nemá ani zde, ani nikde jinde v Evropě zrovna dobrou pověst. Zdá se mi, že to, co tento pětistránkový dokument Řecku nabízí, je tak ponižující, a to nejen pro ultralevicovou vládu Syrizy, ale tako pro centristické a pravicové strany, které jsou tady také v parlamentě. Ti, když chtějí privatizaci, chtějí ji pro své strýčky a kamarády, tety a babičky a pro své kamarády podnikatele. Nechtějí privatizaci pro lidi v Lucembursku. Tak se mi zdá, že účelem této nabídky není dospět k dohodě, ale přimět Řecko, aby z eurozóny dobrovolně odešlo.

Moderátorka: A co ten nápad dočasného odchodu Řecka z eurozóny?

Paul Mason: Během noci a za poslední dva dny je to pro řecký národ skutečně šokem. Uvědomme si, že 80 procent Řeků chce zůstat v eurozóně a chce jiné euro, méně vázané na škrty. Nabídku dočasného odchodu z eurozóny předložil německý ministr financí Herr Schauble a nyní je to, v hranatých závorkách, jedna z možností v oficiálním dokumentu. To je jasný signál celému politickému establishmentu v Řecku, že jestliže Řekové nyní zjistí, že ten nově předložený nesmírně ponižující dokument je pro Evropu červenou čárou, dočasný odchod Řecka z eurozóny se bude muset v Řecku stát reálnou alternativou.

Sobotní incident ve Srebrenici není příkladem stigmatizace Srbska

12. 7. 2015 / Mirna Šolić

Reaguji na článek Daniela Veselého "Stigmatizace Srbů přetrvává 20 let od masakru v Srebrenici". I když souhlasím, že v mezinárodní veřejnosti jsou Srbové především ti, kteří jsou obviňováni za všechny zločiny v Chorvatsku a Bosně a Herzegovině, nemůžu souhlasit s argumentem, že incident, který se odehrál během pietního aktu v Potočarech, potvrzuje stigmatizaci. Zaprvé, ještě se neví, kdo incident spáchal: v lokálních médiích se mluví i o tom, že to byli extrémní fotbaloví fanoušci, kteří přijeli ze Srbska. Potvrdil to i sám Vučić. Zadruhé, Vučić byl extrémním nacionalistou a je známý tím, že jako člen Srbské radikální strany před 20 lety prohlásil "zabijte jednoho Srba, a my zabijeme sto muslimů". I navzdory tomu organizátoři výročí masakru uvítali jeho účast v sobotu v Srebrenici.

Západní společnosti produkují víc a víc ztracených mladíků, jimž se nezdařil životní start a nesou v sobě nebezpečnou sociální zášť

Pomsta ztracených

13. 7. 2015

KD│ Psychoanalytici již před dekádami upozornili na problém, který vzniká v důsledku rozpadu "tradičního" modelu rodiny a obecně přechodu k dominanci neosobních vztahů. V "tradiční" rodině otec reprezentoval společenskou autoritu a řád na vztahové mikroúrovni, se vším dobrým i špatným, co to sebou neslo. V takovéto vztahové konstelaci muž dospěl, jestliže překonal otce a sám se stal ztělesněním sociálního řádu ve vlastní rodině. - Odosobnění vztahů v moderní tržní společnosti a paralelní oslabování role otce vedlo postupně k tomu, že překonání otce v rámci prudce se měnících generačních nároků už nepředstavuje pro dospívajícího větší problém, ba dochází k tomu takřka samospádem. Jenže zároveň banální vyrovnání s otcem už neznamená vyrovnat se také s řádem. Rebelování proti otci postrádá hlubší smysl, dochází tedy k hledání jiného, zástupného objektu, který by zaujal roli ztělesnění zásadně abstraktní a nelokalizovatelné moci v globální tržní společnosti. Mnozí tak rebelují proti vládě, bankám, americkému imperialismu, Bilderbergu, Bruselu, "systému" nikoliv z objektivních důvodů, ale především z nezvládnuté vnitřní psychologické potřeby - proto, že si nedokázali jako generace minulé uspokojivě vyřešit vztah k autoritě v průběhu dospívání. Jenže překonat symbol řádu v podobě mocné instituce je nekonečně obtížnější a také nebezpečnější úkol, než vystoupit ze stínu tradičního autoritativního fotra, který byl koneckonců jen smrtelným člověkem. Právě o tom pojednává text profesora Toma Nicholse.

Stigmatizace Srbů přetrvává 20 let od masakru ve Srebrenici

12. 7. 2015 / Daniel Veselý

Letos v červenci si připomínáme 20. výročí masakru „8000 bosenskomuslimských mužů a chlapců“, tedy alespoň podle oficiálního narativu. Bezesporu hovoříme o jednom z nejhorších zločinů, který se odehrál v Evropě po skončení 2. světové války během bosenské války, nicméně dodnes tuto tragickou událost obklopuje řada kontroverzí.

Evropa provádí v Řecku násilné ničení jedné moderní ekonomiky

12. 7. 2015

Po sobotě večer dospělo mnoho lidí v Řecku i jinde k závěru, že Evropa absolutně netuší, čeho se snaží dosáhnout tímto nuceným zničením jedné moderní ekonomiky.

Řekové přijeli s návrhy, jimž se dostalo všeobecného posměchu, že "obsahují tvrdší škrty než ty, které odmítli". Internet je plný protestů - "Řekové se vzdali". Tím Řekové v sobotu odhalili, jak drasticky nefunkční je systém, jehož součástí se snaží zůstat, píše reportér Channel Four News Paul Mason.

MILOŠI ZEMANOVI:

O povinnostech prezidenta státu

12. 7. 2015 / Uwe Ladwig

Je to dost jednoduché, míní Uwe Ladwig:

Dokud v situaci této neuvěřitelné vlny nenávisti vůči muslimům se Zeman oficiálně nesetká alespoň s muslimy, kteří jsou českými státními příslušníky (a to platí ovšem i o Romech a o Sinti!!), a to nejen s těmi, kteří už po dlouhé generace žijí v České republice, nejedná, jak se sluší pro prezidenta státu, který je prezidentem všech občanů, bez ohledu na národnost, etnikum, politické přesvědčení či náboženskou víru.

Vy to chápete?

12. 7. 2015 / Uwe Ladwig

Že se nikdo neptá na víru těch Čechů, kteří nejsou křesťané, není udivující, ale že se nikdo neptá na náboženské vyznání všech těch cizinců nejen z Německa a z Rakouska, ale i z USA, z Japonska nebo z Ruska, kteří žijí v ČR a mají tam vysoké posty i velké platy, to je ovšem zajímavé. Jak to, že z nich Češi nemají strach?

To se ale děje i v Německu. Z těch chudáků, kteří přijdou do země a jsou ochotni dělat práci, kterou žádný z Němců prostě nechce dělat, protože je "pod jejich úroveň" (podívejte se například, kdo pracuje v kuchyních v restauracích v Německu), lidé mají strach, z dobře placených cizinců na vlivných vysokých postech ve velkých firmách strach nemají.

Vy to chápete? ptá se Uwe Ladwig.

Poctivost je i dnes cesta jak dostat rodinu do pekel?

12. 7. 2015 / František Štván

Samozřejmě, s jistotou tvrdit, že EET (elektronická evidence tržeb) nasměřuje podnikateli a živnostníky všechny včera, dnes a zítra "odkláněné" miliardy do státní kasy, nemohu. Obzvlášť, když od legislativců a ekonomických mudrlantů (to je podle mne poctivější výraz než každého, kdo se otřel o ekonomickou vědu třeba i v mimořádně zrychleném studiu, okamžitě nazývat odborníkem) slyším, jak bude snadné EET obejít. Jeden důležitý společenský přínos EET nezmizí, i kdyby nakonec nebyla realizována.

K pojmenování stavu dnešní české gultůry není třeba hlubokomyslných teorií

Malé nenávistné konvičky plné zbabělosti

11. 7. 2015 / Bohumil Kartous

Komentátoři veřejného dění, sociologové, politologové, filozofové i konspirátoři se předhánějí v tom, aby nasadili hrnec té správné velikosti na oslovskou hlavu protiuprchlického tažení. Každý do toho vloží svůj vlastní světonázor, lépe řečeno vzpomene těch autorů, od nichž se naučil jak hledět na svět vezdejší a jak mu brát míru. Pomyslná intelektuální příslušnost jim velí, aby našli pokud možno originální tezi podporující tu ideologii, kterou sami zastávají. Je-li někdo k smrti vyděšen tím, že konflikt na Ukrajině doprovází nacionalisticky aranžovaná propaganda, nalezne útěchu v defenzivním nacionalismu. Anarchista si mne ruce a pod tapetou společenského nevědomí vidí vzdouvat se bubliny alergické reakce na selhávající kapitalismus. Konspirátor, jenž - dekonstruován - není ničím než novodobým fatalistou, vidí spiknutí sil v pozadí a pojmenuje je podle toho, vůči které straně cítí svůj racionálně neuchopitelný odpor. Konsensualistického pitomce pochopitelně nenapadne nic jiného než obvinit multikulturalismus a evropský sociální stát ze selhání. Je snad málo intelektuální říct, že jde jen o vyvěrající pud animálního strachu a zbabělost?

Reakce na rozhovor s Ondřejem Slačálkem

Kapitalismus se neptá na obecný prospěch

11. 7. 2015 / Lukáš Stříteský

Jak by bylo možné popřít, že dochází k dlouhodobé negativní změně v západní společnosti. Bohatství západu bývalo distribuováno do všech společenských tříd díky odborům a levicovým politickým stranám. V 70. letech se rozvinuly moderní telekomunikační technologie a tryskovým letadlem se člověk mohl dostat, kam chtěl, za pár hodin. Kapitalismus nemá nyní teplotu, ale stěhuje se postupně ze Západu do třetího světa. Je to (pro akcionáře!) ziskovější i po započtení gigantického množství přepravy. Ta produkuje neudržitelné množství znečištění a žene nás čím dál rychleji k ekologické katastrofě.

Kapitalismus je takový, jaká je společnost

11. 7. 2015 / Boris Cvek

Pan Stříteský píše v reakci na rozhovor Jana Čulíka s Ondřejem Slačálkem, že "kapitalismus se neptá, jestli je ekonomické rozhodnutí prospěšné pro společnost". Ano, pochybuji o tom, že kapitalismus má vůbec schopnost se ptát, ba že něco jako osoba nebo věc "kapitalismus" existuje. Kapitalismus je určitý ekonomický systém, který existuje v nějakém právním rámci.

Pokud by kapitalista porušoval veřejný zájem, daný zákonem, třeba by vyráběl jedy a nedodržoval by předepsaná bezpečnostní opatření, nebo by podváděl spotřebitele, společnost by měla mít prostředky, jak ho potrestat a veřejný zájem si vynutit.

Obamův pozoruhodný projev na pohřbu zavražděného duchovního Pickneyho

10. 7. 2015 / Boris Cvek

Už dlouho jsem neměl tak silný duchovní zážitek jako při sledování projevu prezidenta Obamy na pohřbu reverenda Pickneyho, černošského duchovního, který byl spolu se svými osmi farníky zavražděn bělošským rasistou, když rozjímali nad Biblí ve svém kostele.

My v Evropě jsme zvyklí na církev jako vrchnost, na představu nadřazenosti kléru nad prostým lidem a také proto mi vždy dělalo problém ztotožnit se s představou „kolektivní spásy“, neboť taková spása byla prostě poslušnost vrchnosti. Zcela jinou mentalitu má ale církev, která sloužila zotročeným, utlačovaným a vyloučeným jako ochrana před mocnými, církev s obrovským emancipačním potenciálem, církev znající ponížení a mučednictví (mučednictví ne ve jménu jedné mocenské aliance proti druhé, ale ve jménu těch posledních, ponížených) – a takovou církví je African Methodist Episcopal Church, jejímž byl reverend Pickney pastorem.

Vynikající film na obranu práv mladých žen, spolufinancovaný muslimským filmovým institutem

11. 7. 2015 / Jan Čulík

Vedle bezvýznamných filmů, odměněných "cenami" na karlovarském filmovém festivalu, se tam promítaly i významné, vynikající filmy z celého světa, které se ovšem neúčastnily v Karlových Varech žádných obskurních "soutěží". Karlovarský filmový festival má obrovský význam, že přináší do České republiky jednou ročně dramaturgicky velmi dobrým způsobem vybranou přehlídku toho nejzajímavějšího, co po světě vzniklo za minulý rok. Bohužel o těchto filmech širší česká veřejnost nic neví a v televizi se o nich nereferuje, ani je Česká televize neuvádí.

Jedním z řady takovýchto vynikajících filmů byl turecko-německo-francouzský snímek Mustang (2015) režisérky Denise Gamze Erguven. Vzhledem k tomu, jak podvratný a sociálně nezávislý a kritický byl tento film, jak silně se stavěl proti zotročování žen, je pozoruhodné, že byl částečně financován muslimským státem Katar, konkrétně institucí Doha Film Institute. Pro české nenávistné aktivisty proti islámu by bylo jistě nepochopitelné, jak je možné, že muslimská kulturní organizace financuje film bojující za práva a emancipaci žen.

DVA DALŠÍ ČESKÉ FILMY:

Antikomunismus po třiceti letech už nefunguje a v krušnohorských lesích se prý lehce ztratíte

11. 7. 2015 / Jan Čulík

Relativně slušný byl černobílý snímek Pavla  Göbla Odborný dohled nad východem slunce (2014), jenže téma, i když dobře napsané i natočené, bylo takové stereotypně „české“, jinými slovy pořád stejné. Tři bývalí vězni komunistického režimu z osmdesátých let, mezi nimi saxofonista Vratislav Brabenec, si koupí zanedbaný dům na vesnici, protože v ní vede hospodu bývalý estébák (hraje ho Jiří Lábus), který je v osmdesátých letech při výsleších mučil, a oni se jaksi rozhodnou se mu nějak pomstít.

Lekce: vynikající bulharský film, který mohl a měl být natočen v ČR. A podívejme se i na Island

10. 7. 2015 / Jan Čulík

Jedním z nejlepších filmů na letošním karlovarském festivalu je snímek Urok (Lekce) (2014) režisérů Kristiny Grozevy a Petara Valchanova. Je to vynikající film varující, že nelidskost a nefunkčnost komerčních i státních institucí vede zemi do maelstromu stále většího individualismu a nutí lidi v nouzi, aby vzali spravedlnost, často zcela drasticky, do vlastních rukou. Poslání filmu je podobné jako poslání chorvatského filmu Taková jsou pravidla, o němž jsme zde už psali, ale je daleko hlubší a varovnější. Dramatický příběh se všemi svými aspekty se mohl odehrát, drtivou většinou se zřejmě odehrává každý den i v České republice. Pozoruhodným svědectvím o impotenci dnešních českých filmařů je, že se takovými tématy nezabývají. Kupodivu Bulhaři ano. Jak to?

Vynikající dánský film a sebestředná kinematografická cvičení

9. 7. 2015 / Jan Čulík

Pokračujeme-li v přehledu filmů promítaných v hlavní soutěži na letošním karlovarském festivalu, zaujme především dánský historický velkofilm Guldkysten (Zlaté pobřeží) (2015), který pojednává o drastické historii kolonialismu evropských zemí, v tomto případě Dánska, a o chování jeho občanů na africkém kontinentě. Jak je známé z celosvětově uznávaných televizních seriálů vzniklých v rámci stylu tzv, nordic noir, čtyřmilionové Dánsko si vypěstovalo nesmírně profesionální a sofistikovanou filmovou a televizní kulturu. Dánové dokáží napsat napínavý, složitý a hluboký příběh se silným morální a filozofickým vyzněním a film Zlaté pobřeží je opět dalším důkazem, že to umějí. Film se odehrává ve třicátých letech devatenáctého století v Dánské Guinei v rovníkové Africe, kam přijíždí s úkolem od dánského krále založit kávovníkové plantáže idealista a antikoloniálně smýšlející vědec, humanista a botanik Wullf.

Proč netočí Češi dobré filmy?

10. 7. 2015 / František Řezáč

Proč netočí Češi dobré filmy? (ZDE.) I když:

1) Kriticky zaměřené sociální drama mělo v Československu, dokonce i za normalizace, tradici. Co je například Olmerovo Bony a klid nebo Chytilové Kopytem sem, kopytem tam? V tzv. Česku, pojmenovaném pilnou snahou ředitele komerční televize, ovšem tradice přestala.

2) To, že se "se tvůrci bojí" je smutné zjištění. Ne proto, že tu vládne strach, to už popsali v BL jiní. Spíš proto, že tvůrci, kteří se bojí, nejsou tvůrci.

Další body jsou jen doplněním výše uvedeného a tedy rovnou k bodu

6) Česká filmová veřejnost, až na malou menšinu, ví o úrovni současného světového filmu prd. Jiné slovo se nehodí, tudíž budiž prominuto. Většina kvalitních (uměleckých) filmů se k nám vůbec nedostane. Příčiny netřeba rozebírat, jsou známé - prachy.

Na tohle si můžeme nechat zajít chuť, to se v "Česku" hrát nebude, stejně jako se v multikině hrál jen týden De Nirem financovaný The Good Shepherd či filmy o Che Guevarrovi. V tom se distributoři multikin shodnou s "pravicovými" snoby z filmových klubů. Co je kritické vůči soudobému "dobrému pastýři", to jim zavání komunismem.

Proč netočí Češi dobré filmy

9. 7. 2015

Jako absolventka FAMU a bývalá dramaturgyně vítám dosti erudované články pana Čulíka vztahující se ke karlovarskému festivalu, píše Marie Fulková. Také já si stejně jako pan Čulík už víc než desetiletí kladu otázku proč Češi neumějí točit filmy jako např. Zákon trhu. Myslím, že důvodů je několik:

1/ kriticky zaměřené sociální drama nemá v Česku silnou tradici

2/ v důsledku názorového diktátu neoliberálních teorií živeného médii se tvůrci bojí skutečně kriticky a analyticky nahlížet na českou porevoluční realitu (snad aby nevypadali jako levicoví intelektuálové nebo nedejbože kryptokomunisté)

Kobry a užovky - dobrý film o osobní odpovědnosti

8. 7. 2015 / Jan Čulík

Film Kobry a užovky režiséra Jana Prušinovského, druhý český film v letošní karlovarské hlavní soutěži, byl konečně snímkem, o němž lze říci, že je dobrý. Především proto, že má velmi profesionálně napsaný scénář, tedy příběh.

Karlovy Vary: Béčkové filmy v hlavní soutěži

7. 7. 2015 / Jan Čulík

Každoročně se skoro vždycky ozřejmí, že karlovarský filmový festival je cenný nikoliv příjezdem západních hvězd a hvězdiček, či svými soutěžemi, ale přehlídkou zahraničních filmů, které byly za poslední rok oceněny na jiných festivalech. To je hlavní význam tohoto festivalu, probourávat pro místní lidi globální izolovanost, která ve svých nejhorších důsledcích vede k excesům, jakými je například nynější vlna nesmyslného českého národovectví a xenofobie.

Domácí péče: vliv Bohdana Slámy a vepřoknedlozelové řešení

5. 7. 2015 / Jan Čulík

Film Domácí péče, debut režiséra Slávka Horáka, je vlastně do určité míry epigonským dílem, napodobujícím Čtyři slunce Bohdana Slámy. Především v tom smyslu, že naznačuje, tak trochu jako katolická teologie, že nedostatečnost, neuspokojivost a krátkodobost života, hrozba smrti, může být důkazem, že snad existuje něco víc než naše věcná, pozemská existence, aniž bychom ovšem řádně tušili, co to vlastně je. Film se kromě toho záslužně pokouší o medializaci určitých základních problémů české společnosti, ale je dramaturgicky bezradný a nevyrovnaný. Slámův film je možná také kontroverzně mystický, ale je daleko soustředěnější a dramatičtější, v prokreslení postav i hlubší než film Domácí péče.

Jestliže chcete lidmi manipulovat, naučte je nemyslet

10. 7. 2015 / Tomáš Hunčovský

Žádný filosof, politolog ani historik nevystihl podle mého názoru v krátkosti podstatu nacistického režimu tak přesně, jako to učinila mladá dívka francouzského původu a židovské víry Hélène Berrová. V únoru roku 1944 – teprve ve svých třiadvaceti letech – si do svého deníku poznamenala pasáž, která nejen že definovala iracionalitu tohoto systému, ale zároveň odpovídala na otázku, o jaké základy se opíral. Její slova mají pro nás o to větší váhu, neboť pramení z osobní zkušenosti, založené na každodenní konfrontaci s tímto režimem.

Tato studená válka je zbytečná

10. 7. 2015 / Jean-Pierre Chevènement

Rozpad Sovětského svazu, na němž se dohodl roku 1991 tehdy nový ruský prezident Boris Jelcin se svým ukrajinským a běloruským protějškem, proběhl pokojně, protože prezident SSSR Michail Gorbačov se rozhodl, že mu nebude stát v cestě. Rozchod ale byl těhotný potenciálními budoucími konflikty: v tomto mnohonárodním prostoru zůstalo 25 milionu Rusů mimo hranice Ruska, samotného etnicky velmi různorodého.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2015

2. 6. 2015

V květnu 2015 přispělo 146 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 35 258,16 Kč. Příjem z reklamy byl 23 115 Kč.

Zůstatek byl koncem května 2015 165 038,78 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 156 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

MMF varuje, že Řecko naléhavě potřebuje osvobodit od dluhů

15. 7. 2015

Prozrazená analýza MMF ohledně udržitelnosti poměrů v Řecku varuje, že v nadcházejících dvou letech se zadluženost Řecka zvýší na 200 procent HDP.

Mezinárodní měnový fond varoval, že Řecko bude potřebovat daleko velkomyslnější osvobození od dluhů, než co jeho věřitelé nyní nabízejí. Z analýzy MMF, kterou získala tisková kancelář Reuters, vyplývá, že státní dluh Řecka dosáhne do dvou let 200 procent HDP a hrozí riziko, že konkrétní situace bude ještě horší.