Řecko by udělalo chybu, kdyby šlo v argentinských stopách

13. 7. 2015

Popravdě řečeno, existují dva zjevně odlišné tábory těch, kdo aplaudují řeckému premiérovi za to, že odmítl výzvy Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu ke strukturálním reformám výměnou za nové záchranné půjčky.

První skupinu tvoří latinskoameričtí levicoví lídři staré gardy, jako prezidenti Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Argentiny a Kuby. Většina z nich zruinovala ekonomiky svých zemí nebo používá antikapitalistickou rétoriku, aby omluvila autoritářské způsoby, a nelze je brát příliš vážně, když oslavují řecké "Ne" z 5. července.

Ale druhá skupina zahrnuje nobelisty Stiglitze a Krugmana a další respektované neortodoxní ekonomy, kteří při obraně řecké finanční rebelie použili několik validních argumentů. Poukazují například na to, že evropští lídři nesou spoluvinu na nynější řecké krizi, protože na Řecko uvalili nerealistické úsporné balíky.

"Argentina ukazuje Řecku, že může existovat život po bankrotu," píše se v titulku sloupku Stiglitze a Martina Guzmána v Huffington Postu. "Bankroty jsou obtížné. Ale škrty jsou ještě horší. Dobrá zpráva pro Řecko zní, že Argentina ukázala, že může existovat život po bankrotu."

Stiglitz a Guzmán tvrdí, že Argentina koncem 90. let, podobně jako nedávno Řecko, přijala těžká úsporná opatření navržená MMF, která místo aby zemi umožnila růst, dále zmrzačila ekonomiku a ještě ztížila splácení dluhů.

V obou případech země musela částečně zmrazit své bankovní vklady a později se - různými způsoby - rozhodla pro bankrot kvůli zahraničnímu dluhu. Argentinské rozhodnutí v roce 2001, podobně jako řecké "Ne" v roce 2015, otřáslo světovými trhy.

Ale Argentina se rychle vzpamatovala a fakticky později zaznamenávala rekordní růst. V Řecku by to nemělo být jiné, tvrdí kritici úsporných opatření.

Stiglitzovi a Guzmánovi slouží ke cti, když připouštějí, že "do jisté míry Řecko čelí složitější situaci než Argentina v roce 2001," protože Argentina se vzpamatovala rozsáhlou devalvací své měny, jež způsobila větší konkurenceschopnost exportu. Řecko nemá vlastní měnu a muselo by ji vytvořit uprostřed krize s minimální mezinárodní podporou.

Většina ekonomů tvrdí, že existuje několik jiných - důležitějších - rozdílů mezi Argentinou a Řeckem.

Za prvé, Argentina profitovala z obrovského růstu cen na světových komoditních trzích, což jí umožnilo největší exportní boom v nedávné historii.

Díky rostoucímu exportu sojových bobů do Číny argentinská ekonomika rostla ročně o 9 % navzdory mezinárodní finanční izolaci, než se od roku 2013 opět začala propadat kvůli vládnímu populismu. Nepřekvapí, že mnoho Argentinců během boomu žertovalo, že recept na oživení lze shrnout do dvou slov: "soja y suerte" (sója a štěstí).

Za druhé, Argentina profitovala z finanční pomoci ropné Venezuely, která nakoupila dluhopisy v ceně zhruba 5,6 miliardy dolarů a investovala v Argentině mezi lety 2003 - 2008 stovky milionů dolarů.

Za třetí, argentinská ekonomika je diverzifikovanější než řecká, která spoléhá především na turismus. Zatímco Argentina devalvovala měnu, aby exportovala za nižší ceny a přilákala více turistů, nedávné zmatky v Řecku už způsobily pokles turistiky, který může bránit ekonomickému oživení.

Můj názor: Řecko a Argentina mají mnoho společného, včetně tradice žití nad poměry, masivní korupce a neschopnosti zlepšit vzdělávací a inovační systémy, aby byly konkurenceschopnější v nové globální ekonomice založené na znalostech.

Jen příklad: Řecko vloni registrovalo jen 66 mezinárodních patentů a Argentina 88, ve srovnání s 18 000 patentů Jižní Koreje a 159 000 USA.

Ale Řecko nemůže očekávat, že by profitovalo ze stejných externích výhod, které pomohly Argentině vzpamatovat se z bankrotu v roce 2001. Existuje malá šance, že by Řecko mohlo zachránit bankrotující Rusko, ale bylo by to složité. Nejpravděpodobněji, pokud vyloučíme realistickou dohodu s partnery v EU, by řecké rozhodnutí odříznout se od eurozóny vedlo k prohloubení současné krize. "Sója a štěstí" pro Řecko prostě nejsou na dohled.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout