Řekové, byť v ekonomickém "srabu", uprchlíkům pomáhají

Zápisky ze současného Řecka: Je to jinak

13. 7. 2015 / Kryštof Kozák

Krize nekrize, na kafe za euro a na pivo za dvě se peníze vždycky najdou. Ve tři hodiny ráno je centrum Soluně plné tak, že se nedá projít, všichni jsou venku nebo v barech. Nevypijí toho moc a nikdo se nepotácí nebo nezvrací, spíš tancují. Staří prosedí dny v kavárnách na ulici a klábosí, místo aby "čuměli" sami doma na telku. Kvalitu života berou holt vážně.

Mají úplně jiný vztah k uprchlíkům než tady v Čechách - snaží se jim pomoct, co můžou, i když toho sami moc nemají. Rozhodně o nich uvažují primárně jako o lidských bytostech a ne jako o invazi pekelného hmyzu, jak tady občas zazní. Existuje tam koncept filoxenie, lásky k hostům, cizincům, a berou to vážně. Projevuje se to kromě uprchlíků i tak, že i po třech tequilách trvali na tom, že nás musí hodit autem až domů, přece nás nenechají jet taxíkem. (Giorgos neměl univerzitní vzdělání, nakládal jako agenturní zaměstnanec sudy pro Amstel…).

Kromě důrazu na kvalitu života umí hodně pracovat, když je potřeba. Přišlo nás třeba třicet hladových a žíznivých najednou do restaurace, kde obsluhovali dva lidi a měli ještě pár dalších hostů. Děsil jsem se, že tam budeme hodinu sedět, čekat a trpět - ihned ale uhasili žízeň karafami ledové vody zdarma a do deseti minut začali všichni jíst kvalitní jídla (nic nebylo objednáno předem). To jsem u nás ještě nikdy neviděl. Costas pracuje od dvanácti v poledne do dvou do noci šest dní v týdnu, rozváží na motorce, letos ještě nebyl na pláži...

Nebojí se bavit o politice hodně otevřeně, klidně každý řekne, jestli volil Syrizu nebo ne, jak volil v referendu, co si o tom myslí. Je to osvěžující v tom, že jsou to koneckonců věci veřejné, o kterých je potřeba mluvit otevřeně. Iannis třeba vyprávěl, jak strávil náročné odpoledne, když se snažil udobřit otce s matkou, kteří volili v referendu každý jinak. V Čechách se spousta lidí nechce hádat, tak se o politice taktně mlčí, nebo se jenom společně pomlouvají politici, na kterých se zvlášť v Praze lehce shodneme.

Všem je jasné, že jsou potřeba reformy dlouhodobě zkorumpovaného politicko-ekonomického systému dvou bývalých hlavních stran, aby byl rozpočet do budoucna udržitelný. Jde spíš o to, jak rychle postupovat, aby to drastickým zásahem neodnesli staří i mladí. Jeden z důvodů, proč je tam padesátiprocentní nezaměstnanost: do státního sektoru ani na univerzity se už třetí rok v řadě nepřijímají žádní noví lidé.

Jestli Řecko symbolicky vyhodíme z Evropy, bude to velká chyba, které budeme litovat, už kvůli Europě, biologii, fyzice, filozofii, ekonomii, ekologii, gynekologii, andragogice nebo farmacii, nehledě na Spartu Praha, minotaura nebo ostrov Lesbos. Řekové sami v Evropě být chtějí, jenom si podobně jako Britové nechtějí nechat úplně všechno diktovat - to by mělo být sympatické i všem českým eurofobům.

Vytisknout