14. 7. 2015 / Karel Dolejší
Řecká opozice již dlouho tvrdí, že exministr Janis Varufakis samoúčelně konfrontační taktikou při jednáních s věřiteli odradil zemi potenciální spojence v EU a tím ji přivedl do mezinárodní izolace. Výsledek víkendových jednání to potvrzuje. A Varufakis se šířením konspiračních teorií zbavuje odpovědnosti.
Popravdě, Varufakisův rejstřík coby svědka není zrovna působivý. Tvrdil například nedávno, že německý ministr financí má v úmyslu vyhodit Řecko z eurozóny ZDE - což v této podobě nebylo nikdy ani stanoviskem samotného Schaubleho rezortu, natož celé německé vlády. Koneckonců, Řecko nikdo nevyhodil. - V jiném výlevu zase V. označil dohodu s věřiteli za "Novou Versailleskou smlouvu" ZDE. Vyjadřuje se zjevně hystericky a přepjatě, poté co odešel z vlády právě v posledním okamžiku, kdy to ještě vypadalo, že je úspěšná.
V každé myslitelné situaci nese řecké politická třída primární odpovědnost za to, k čemu vede její vlastní jednání. Z toho se nemůže nijak vymluvit. Ať už si o postoji Německa myslíte cokoliv, přinejmenším postoj ostatních evropských zemí k řecké otázce vůbec nebyl předem dán. A není to tak, že "Německo rozhodlo". Asi polovina členských zemí eurozóny byla ještě v sobotu kategoricky proti dalšímu záchrannému programu pro Řecko. V této perspektivě poziční dokument německého ministerstva financí působí ještě dosti umírněně.
Neustálými výčitkami, kasáním se, historickými rekriminacemi a dalšími zcela zbytečnými projevy samoúčelné konfrontace s partnery Varufakis zlikvidoval zbytek důvěry, který po účetních podvodech Řecka při vstupu do eurozóny a další "kreativní statistice" ještě zbýval. Pak odešel - a plody jeho vyjednavačské nekompetence sklízejí jiní, především Tsipras. Osoba s největšími "zásluhami" sedí za bukem a komentuje.
Podobně jako v případě exponentů čs. "Pražského jara" i v "Řeckém jaru" pozorujeme fenomén nezodpovědné "odvázanosti" osob v politických funkcích, které místo aby vědomě a jako dospělí lidé přijaly politickou odpovědnost za osud své země, v dobrém i ve zlém, chovají se infantilně a následně vystupují v roli oběti. A prosím, klidně si srovnávejte Merkelovou s Brežněvem (já to takto jednoduše nepodepíšu), ani pak to řecké politiky nezbavuje povinnosti postupovat především tak, aby zemi zajistili příslušnou mezinárodní podporu a neudělali z ní vyděděnce. Na jejich osobních prožitcích a bebíčcích přitom záleží starou bačkoru. Mají plnit svou povinnost.
"Tohle udělali mně!", křičel plačící Alexander Dubček poté, co měsíce ignoroval nebezpečí sovětské invaze. "To je nový Versailleský systém!", huláká teď Varufakis.
Ale ani jedna "oběť" nepostupovala tak, aby katastrofický scénář na svou hlavu přinejmenším sama nepřivolávala.
Vytisknout16.7. 2015
V klubu "Tropicana" na ostrově Mykonos existují ve velkém počtu dvě „věci“: polonazí lidé a alkohol. Že Řecko sténá v krizi, není ale na Mykonosu pociťováno. Boháči z celého světa neznají při oslavách žádnou míru - a řečtí číšníci šetří na lepší...