Apokalyptický úpadek České republiky

5. 1. 2013

Komentář anonymního čtenáře k velkému počtu vězňů v České republice...

Statistiky statistiky... tady se pořád mění a znovu hledá koncepce ve všem, trestní politika není výjimkou. Právo nemá respekt, justice nemá respekt, morálka je k smíchu. Takže nikdo si nic nedělá z podmíněného odsouzení a páchá v podmínce dál totéž, za co byl odsouzen. Co je na tom nepochopitelného? V cizině se bojí nezaplatit dluh a šetří. Natož jít krást. Tady mávnou rukou, protože i když se snaží, stejně to nezvládnou a ještě je u toho někdo chytřejší okrade. Je to dlouhodobý úpadek legislativní kultury. Nepřehledné právo, příliš časté změny, systém se stává chaosem a džunglí pro nejsilnější zvířata, rájem pro podvodníky a příživníky, zaprodaní poslanci se točí v kruhu, hlasují pro věci, které nečetli a podstrkují do tisků věci, které nikdo číst raději nemá, zákony se mění při čteních a nikoliv na legislativních odborech, univerzitách a úřadech, důvodové zprávy se opisují jako poslední věc po přípravě zákona, ne jako pilotní studie.

Václav Žák: Za Klausovu amnestii nese odpovědnost vláda

6. 1. 2013

Český prezident je podle ústavy politicky neodpovědný. Za jeho akty, které podléhají kontrasignaci, nese odpovědnost vláda. Ve skutečnosti tedy u kontrasignovaných aktů nerozhoduje prezident, ale vláda. Jak by mohl rozhodovat někdo, kdo nemá odpovědnost? Prezident může projevit přání amnestii udělit a pak jí propůjčuje důstojnost svého úřadu. O jejím rozsahu ovšem rozhoduje vláda, která za to také nese odpovědnost.

Takže pokud se v civilizované zemi - a tím mám na mysli i Slovensko - prezident rozhodne, že udělí amnestii, obrátí se s tím požadavkem na Ministerstvo spravedlnosti, které prezidentovi připraví podklady, v nichž pochopitelně uvede varianty amnestie a její případné dopady. Vláda prezidentovi naznačí, jakou amnestii bude ochotna kontrasignovat, protože za ni nese politickou odpovědnost. Kdyby prezident prosazoval svoji variantu, suše mu oznámí, že takovou amnestii kontrasignovat nebude.

Divím se opozici, že nepožádá Ústavní soud o posouzení ústavnosti amnestie. Situace, kdy premiér nahrazuje rozhodnutí vlády individuálním rozhodnutím, nemá s ústavností nic společného.

V poslední době se pokaždé kauze zdá, že česká politika už nemůže hlouběji klesnout.

Kompletní článek ZDE

Rychle rostoucí počty dlužníků ochromují i justici

6. 1. 2013

Do insolvence padá nejvíce lidí a firem v historii Česka. Bezvýchodně zadlužených je už dokonce tolik, že dluhy svým množstvím a administrativní zátěží ochromují samotnou justici. Ta jen tak tak stíhá plnit zákonné lhůty a jen stěží může vše do detailů pečlivě posuzovat.

Celý článek ZDE

O střechu nad hlavou přicházejí kvůli dluhům stovky lidí

"V roce 2011 bylo přes sedm set devadesát nedobrovolných veřejných dražeb. Loni se jejich počet opět meziročně zvýšil o 17 procent. Letos čekáme další vzestup," uvedl šéf společnosti Eurodražby.cz Radim Hasman. Většinu dražeb spouštějí banky u klientů, kteří nemají peníze na splátky. Přitom právě hypotéky se lidé snaží platit do poslední chvíle, to i za cenu toho, že si na ně berou půjčky od nebankovních institucí a lichvářů. Jenže to často jen dražbu oddálí. Nejen že se pak z nemovitosti utrží většinou méně, ale ještě si na peníze z prodeje dělají nárok další věřitelé, kteří lidem na úhrady splátek bance půjčili. Lidé tak samozřejmě ztrácejí i to, co bance již dříve přeplatili na úrocích. Mnozí dlužníci navíc, i když už nemovitost nemají, dluží bance ještě dále. Dražby totiž dnes obvykle pokrývají jen kolem 70 procent dluhů bance."

Celý článek ZDE

Pozoruhodná originalita České televize, aneb Že ji BBC nežaluje?

5. 1. 2013



Porovnejte znělky volebního vysílání BBC z května 2010 a prezidentských volebních debat na ČT v roce 2013....

(Kromě toho, nějací českoslovenští prezidenti ze znělky ČT jaksi vypadli - že by zmizíkovala Česká televize historii? Dělat historická ohlédnutí jen z těch lidí či událostí, které se nám líbí, no to je dobrý přístup!)

Proč budu volit Jiřího Dienstbiera

5. 1. 2013 / Boris Cvek

Dlouho jsem bral prezidentskou volbu jako něco nepodstatného a spíše jsem si jen tak pohrával s představou, co by průměrný český lid říkal na prezidenta, pomalovaného tetováním. To byly doby, kdy jsem preferoval pana Franze. Nebo jinak řečeno: prezidentská volba jako recese a výsměch politickému systému. Jiří Dienstbier byl pro mne od počátku jeho kandidatury člověk, kterého je na kladeče věnců škoda a který utíká od své odpovědnosti za podobu sociálnědemokratické politiky k nadstranickým výšinám.

V posledních měsících si však hlouběji uvědomuji, že k velké politické změně, kterou potřebujeme, nestačí neurčité vítězství levice v příštích volbách. Levice má již dlouho v programu registrační pokladny, majetková přiznání, zrušení anonymních akcií atd. Nemohla to prosadit, protože nikdy pořádně nevyhrála volby a protože se po vítězství ČSSD Vladimíra Špidly dala přednost (a já jsem s tím tehdy velmi souhlasil) koaliční vládě s pravicí a nikoli s komunisty.

Tisíc a jedna frustrace

5. 1. 2013 / Marek Řezanka

Téměř to vypadá jako nějaký laboratorní experiment. Pokusné zvíře dostává různě intenzivní šoky, a čeká se, jak bude reagovat -- a co vše vydrží. Zkoumá se, kdy začne jednat agresivně, a intenzita jednotlivých ataků je stupňována.

Takové pokusy nemám rád -- na myších, na krysách -- a tuplem ne na občanech České republiky. Na Klausovu amnestii, kterou nám začal nový rok, lze pohlížet různě. Například Petr Minařík v Deníku Referendum parafrázuje název známé Shakespearovy komedie a ve svém článku "Mnoho povyku pro amnestii" mimo jiné píše: "Nepropůjčil (Klaus) jim řád za zásluhy, ale poslal domů lidi, kteří měli dávno vykonávat domácí vězení, případně obecně prospěšné práce. Jejich pobyt za zdmi českých kriminálů je nonsens, který dlouhodobě znesnadňuje civilizační pokrok v českých nápravných zařízení, kde o nějaké nápravě nemůže být ani řeč."

Otevřený dopis Romana Smetany veliteli vězeňské stráže a mluvčímu rapotické věznice

Proč lžete, pane Doležale?

4. 1. 2013 / Roman Smetana

< Jan Doležal

Pane Doležale,

přečetl jsem si článek na Britských listech od pana Radka Mikuly, kde uvádí přepis části telefonického rozhovoru s Vámi. Zeptám se jednoduše: proč lžete, pane Doležale? Opravdu jste mi neříkal, že si užití donucovacích prostředků vždy obhájíte? Neříkal jste, že máte v rapotické věznici na starosti represi a budete muset zásah nařídit? Opravdu jste tedy nebyl faktickým velitelem zásahu, ačkoliv zasahující příslušníci vězeňské stráže jsou Vašimi přímými podřízenými a Vy jste byl před, během i po zásahu přítomen? Opravdu jste neslyšel, že bych vydával přidušené, sípavé zvuky během zásahu? Byla mi skutečně pouta přiložena bezprostředně po svalení na zem, jak vyplývá z textu, nebo to bylo tak, že na mě dozorci řvali, abych otočil hlavu, následně mi rozstříhali tričko, stáhli zbytek oblečení, kontrolovali zadnici mobilním detektorem kovů - což mohlo celkově trvat až dvě minuty a po celou tuto dobu mi dozorce klečel za krkem a kroutil ruku - a teprve po zvednutí na nohy mi byla pouta nasazena? Opravdu mi nebyly po zásahu spoutané ruce zvedány do výšky, nešel jsem tedy v hlubokém předklonu?

Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt

5. 1. 2013 / Jiří Baťa

Události kolem věznění Romana Smetany a vězeňských procedur, jak patrno, neberou konce. Proto se chci ještě vrátit k článku pana Cikrta v BL, kde se podle mého názoru, ne zrovna taktně k panu Smetanovi vyjádřil.

Pan Čulík zareagoval na článek pana Tomáše Cikrta tak, že jej považuje za politování hodný postoj. Otázka však je, zda to za politování hodné skutečně považovat lze. Já to vidím jako vědomé a svévolné zlehčování trestních následků za čin, kterého se pan Smetana dopustil. Zdůrazňuji "následků", protože ty zcela neodpovídají povaze činu R. Smetany. Tedy konkrétně:

K rozhodování o prezidentovi

Nepotřebujeme prezidenta s ideologií jako základním východiskem pro jeho chování

4. 1. 2013 / Libor Prudký

Pořád jsem to odkládal, ale termín prezidentských voleb se rychle blíží. Už je nejvyšší čas uspořádat si rozhodování před volbou prezidenta. Prošel jsem několik „bodovacích“ systémů nabízejících posouzení blízkosti hodnotícího k jednotlivým kandidátům, které kolují na internetu, ale vesměs se týkaly konkrétních a v zásadě aktuálních politických témat. Ale ta mohou být za rok- dva úplně jiná. A prezident se nevolí na krátký čas. Navíc konkrétní politická řešení vždy vycházejí z hlubších hledisek, než je „jen“ posouzení momentální politické vhodnosti. Hodnotové zakotvení a osobnostní dispozice a jejich odolnost vůči konfrontaci s nátlaky a pochopením vývojových změn, trendů, národní a nadnárodní lokalizace, to patří ke stěžejním zdrojům pro taková hlubinná hlediska.

EXKLUZIVNĚ: Věci veřejné podaly ústavní stížnost na církevní restituce. Za neústavní mají i část zákona o Ústavním soudu

4. 1. 2013 / Štěpán Kotrba

16:15 Věci veřejné jako politická strana, Poslanecký klub politické strany Věci veřejné i jednotliví členové poslaneckého klubu Michal Babák, Vít Bárta, Otto Chaloupka, Radek John, Kateřina Klasnová, Petr Skokan a další, spolu se senátorem Pavlem Lebedou podali u Ústavního soudu stížnost na neústavnost církevních restitucí. Napadli jako protiústavně diskriminující i část zákona o o Ústavním soudu, který omezuje podání stížnosti na minimální počet poslanců 41. Ústavní soud tak bude muset rozhodovat i o vlastním zákoně...

Věci veřejné formulují v podání, že situace nastalá přijetím zákona o církevních restitucích je "situace vyvolávající podezření z korupce a nerespektování platného právního řádu",snaží se "prosadit přijetí zákona měnícího charakter celého státu, jehož znění neodpovídá volebnímu programu žádné z politických stran."

Návrh VV na zrušení zákona o tzv. církevních restitucích ARCHIV BL

EXKLUZIVNĚ: Komu slouží novela exekučního řízení ?

4. 1. 2013

Bohužel musím souhlasit s Filipem Mahďákem, se kterým bych si rád za fungující justici připlatil. Vlastně bych si připlatil mnohem víc (a pana Kalouska bych to ještě i nechal dvakrát superhrubě zdanit), protože nedostupnost a nevymahatelnost spravedlnosti už mě samotného stála desítky tisíc. A i kdyby nestála, měl bych prostě z fungujícího třetího pilíře demokracie (soudnictví) dětinskou radost, jakou jsem ještě donedávna měl z bezplatné zdravotní péče a vysokého školství. Bohužel 146 exekutorů si může dovolit mít na své straně mnohem víc poslanců, než kolik jich nezbytně potřebuje k pouhému holému přežití, píše autor, jehož totožnost je redakci známa.

PROALT:

Klaus-Nečasova amnestie vystihuje podstatu dnešní české pravice

5. 1. 2013

tisková zpráva

Prezident ČR Václav Klaus vyhlásil při svém novoročním projevu 1. ledna 2013 poměrně rozsáhlou amnestii, jejíž 2. článek ve svých důsledcích vyjímá z moci trestní spravedlnosti některé podezřelé i usvědčené pachatele závažných hospodářských deliktů. Tento akt představuje výmluvnou tečku za Klausovou prezidentskou érou a ztělesňuje její podstatu.

Miloš Zeman  2012

ROZHOVOR S KANDIDÁTEM NA PREZIDENTA REPUBLIKY

Miloš Zeman: Zákaz kouření v hospodách bych vetoval!

4. 1. 2013 / Martin Kunštek

Dnes čtenářům předkládáme další ze série rozhovorů s prezidentskými kandidáty. Tentokrát s bývalým předsedou vlády v letech 1998 - 2002 a předsedou Poslanecké Sněmovny z let 1996 -- 1998, který byl letech 1993 -- 2001 předsedou ČSSD. Před jeho druhým pokusem dobýt Hrad se pokoušíme zjistit, jak by vykonával pravomoci svěřené hlavě státu v případě zvolení do úřadu prezidenta republiky. Ústava ČR rozděluje pravomoci prezidenta republiky na samostatně vykonávané (za podmínek tak, jak jsou obsaženy v čl. 62), a sdílené (jež jsou obsaženy v čl. 63 - k jejichž platnosti je nutný spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády). Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon (čl. 63 odst. 2 Ústavy). I na ně se v rozhovoru ptáme.

Prezident není razítkovací polštářek, říká Miloš Zeman.

ROZHOVORY BL S PREZIDENTSKÝMI KANDIDÁTY

Vladimír Franz: Vetoval bych zákony, které odporují zdravému selskému rozumuZDE

Miloš Zeman: Zákaz kouření v hospodách bych vetoval! ZDE
Táňa Fischerová: Nebudu dělat, že jsem snědla všechnu moudrost světa ZDE

Petice proti Klausově amnestii na facebooku pomíjí o co opravdu jde

4. 1. 2013 / Jan Čulík

Po facebooku se houfně šíří petice protestující proti Klausově novoroční amnestii ZDE. Nemohu se zbavit pocitu, že opět lidi jednají bezmyšlenkovitě, jak ovce..

Je to jistě vděčné bulvární téma, "trestat zločince". Jednou jsme usoudili, že je někdo vinný, a tak si společnost žádá "tvrdý a spravedlivý trest". Nemohlo by být nic populističtějšího.

Souhlasím, že zahrnout do amnestie dlouho vyšetřované osoby podezřelé z velkých finančních a ekonomických zločinů bylo od Klause - zjevně nedomyšleně - fackou zhrzené a naštvané společnosti, která právem požaduje, aby ekonomická kriminalita začala být trestána. Je s podivem, že Klaus nemá v prezidentské kanceláři tak inteligentní poradce, kteří by ho dokázali předem varovat, co jeho amatérská amnestie způsobí.

Jiná věc je, že české soudnictví je v otřesném stavu. Nejenže se v ČR vězní tisíce lidí za přečiny, za něž by ve vězení vůbec neměli být, ale odborníci, kteří se tím zabývají, přiznávají, že je v českých věznicích vězněno cca 30- 40 procent zcela nevinných lidí.

Plošná amnestie přirozeně otřesný stav českého soudnictví a vězeňství nevyřeší, jenže člověk by doufal, že o tomto velmi významném aspektu Klausovy kontroverzní amnestie se začne v důsledku jeho rozhodnutí mluvit. Vůbec ne.

Ozve se někdo a začne se zkoumat, kolik nevinných lidí neprávem trpí v českých věznicích?

Klausova amnestie hrozí ústavní krizí

5. 1. 2013

To že lidé protestují proti amnestii, to je reakce na stav naší společnosti, míní Michal Valdman. Amnestie totiž ve své podstatě útočí přímo na základy demokracie a právního státu, protože jeden (dva) lidé paušálně rozhodnou o vině a trestu. To je hrubě v rozporu s chápáním spravedlnosti. Potlačuje to nejen základní lidská práva poškozených (netřeba komentovat), ale i práva stíhaných a odsouzených, protože nemohou případně očistit své jméno od obvinění či si nejsou s jinými obviněnými rovni před zákonem (někdo bude propuštěn a někdo jiný ne - toto údajně nastane v kauze H - Systém). Povšimněte si prosím drastického rozdílu plošné amnestie a udělení milosti konkrétnímu člověku, kde prezident má zkoumat konkrétní detaily případů.

Laskavě si také uvědomte, že ústava je jaksi samosvorná - tudíž je ve stejně pozici jako např. měna nekrytá zlatem či jinou konkrétní hodnotou. Dokud lidé věří, že má smysl a hodnotu, tak to funguje. Současná situace pak hrozí hlubokou ústavní krizí, protože lidé už prezidentovi nevěří a on vesele zneužívá absolutistické prvky naší hloupé napsané ústavy.

Dochází vám, že téhle zemí potenciálně hrozí občanská válka? Statistika totiž funguje i pro lidí v ozbrojených složkách státu - většina z nich jsou také naštvaní lidé a mohli by se rozhodnout, že nebudou rozhánět demostrace, až jim to vláda či prezident nařídí... a to bude začátek konce.

Proč se v ČR vězní tolik lidí?

5. 1. 2013

V Německu je 83 vězňů na 100 000 obyvatel, v Rakousku 104, v Chorvatsku 115. U nás - před amnestií - 219. Je mezi Čechy 2-3x více zločinců než mezi Němci, Rakušany a Chorvaty? Je v Německu, Rakousku a Chorvatsku 2-3x nebezpečněji než u nás? Anebo jsou/byly u nás tisíce vězňů, kteří ve vězení být nemusí, a tudíž ani nemají? ptá se Jaromír Šulc.

Zdroj: ZDE

K tomu dodejme otázku: Proč byla spravedlnost v Československu vždycky tak krutá a mstivá? Pohlédněme na tzv. retribuční procesy v letech 1945-1947. (Toto o nich v květnu 1947 napsal tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina: Uvědomme si, že se toto všechno dělo před příchodem komunistického režimu:)

"... Podle vynesených rozsudků bylo 713 osob odsouzeno k trestu smrti, z toho 475 Němců a 234 Čechů. 741 osob bylo odsouzeno k doživotnímu těžkému žaláři, z toho 443 Němců a 293 Čechů. K dočasnému trestu bylo odsouzeno celkem 19.888 osob, jimž byl uložen trest na svobodě v trvání celkem 206.334 let, tedy každému v průměru trest v trvání přes 10 let. Téměř všem, kdo dostali trest na svobodě, bylo uloženo, že celý trest nebo jeho značnou část si odpykají ve zvláštních nucených pracovních oddílech. ... Tak na př. ve Francii, státu mnohem větším než jsme my, bylo podáno celkem 127.233 trestních retribučních oznámení. U nás naproti tomu 132.549, tedy u nás proti Francii o 5000 více. K tomu dlužno ještě poznamenati, že ve Francii trvá retribuční soudnictví již od srpna 1944, tedy o půl roku déle než u nás. Z toho bylo podáno obžalob ve Francii 50.066, u nás 42.908. Zastavených případů ve Francii 48.155, u nás 40.534. Osvobozujících rozsudků ve Francii 7.400, u nás 9.132. Tedy vidíme, že cifry jsou v obou státech přibližně stejné. Jedině v trestu smrti mají ve Francii rekord, ale jenom zdánlivý rekord. Trestů smrti tam bylo vysloveno 5.386, avšak vykonáno jich tam bylo dosud toliko 637. Naproti tomu u nás bylo vyhlášeno 713 rozsudků smrti a vykonáno z toho 693, tedy všechny kromě 20. V Holandsku bylo dosud v retribučním řízení vyneseno 120 rozsudků smrti; vykonáno jich bylo dosud pouze 12, tedy právě jedna desetina."

Zdroj: ZDE

Demokracie jako překážka rozvoje kapitalismu

4. 1. 2013 / Ilona Švihlíková

Je zajímavé sledovat, jak se kapitalismus a demokracie rétoricky chápou jako neoddělitelná dvojčata. Každý, kdo si dovolí krizovat systém (tj. socio-ekonomický systém -- kapitalismus), bývá zároveň obviněn z toho, že chce odstranit demokracii (u které se ani politologové neshodnou, jestli je režimem, nebo ideologií) a "vrátit nás před listopad". Slovní ekvilibristika přitom zakrývá, že kapitalismus si v minulosti (ať již dávnější, či méně dávné -- Pinochetovo Chile, např.) bez demokracie docela dobře vystačil.

Dvě demonstrace na podporu Romana Smetany, jedna z nich neohlášená

4. 1. 2013

(aktualizováno) V sobotu 5. ledna v 18 hodin (tedy v předvečer Romanových 31. narozenin) pořádají jeho sympatizanti demonstraci před olomouckou věznicí. Její adresa je Švermova 2, Olomouc. Demonstrace tedy není organizována sdružením Přátelé Romana Smetany (jak informovala ČTK). Podle informace velitele městské policie v Olomouci Mgr. Petera Horvatha nebyla demonstrace ohlášena.

Špatná Rusalka ve Smetanově divadle v Praze

5. 1. 2013

Ráda bych reagovala na Váš článek o představení Rusalkyve Státní opeře Praha. Navštívila jsem toto představení 26.12.2012 a byla jsem hluboce zklamána. Podle avizovaných zpráv jsem očekávala "pohádkové pojetí" režiséra Trošky, ale byla to nejhorší inscenace, kterou jsem viděla. Namíchání filmových dotáček a jevištního projevu působilo nesourodě a vrchol všeho byl jakýsi "hák" ve filmovém obraze, o kterém jsem dlouho přemýšlela zda je to záměr, nebo co to vlastně znamená ...

Po přečtení Vašeho článku musím vyslovit svůj naprostý souhlas s Vaším hodnocením inscenace; vyjádřil jste naprosto přesně a výstižně i můj názor, že inscenace p. Trošky je pro řadu diváků velkým zklamáním, píše Marcela Bednaříková.

Vladimír Franz

ROZHOVOR S KANDIDÁTEM NA PREZIDENTA REPUBLIKY

Vladimír Franz: Vetoval bych zákony, které odporují zdravému selskému rozumu

4. 1. 2013 / Martin Kunštek

S prof. JUDr. Vladimírem Franzem jsme o náplni práce prezidenta republiky jak je zakotvena v jednotlivých prezidentských pravomocech podle čl. 62 a 63 Ústavy a ve zvláštních zákonech diskutovali dvakrát. V případě prvního rozhovoru natočeného ještě před Vánoci, bohužel selhala technika. Při přepisu rozhovoru jsem zjistil, že diktafon zaznamenal pouze dvě odpovědi. V nouzi jsem tedy byl nucen požádat, zdali by byl ochoten na otázky odpovědět znovu. A protože byl tak laskav a mezi svátky přerušil skládání hudby a sešel se se mnou znovu, mohu jeho pohled na výkon prezidentského úřadu nakonec v tomto rozhovoru zprostředkovat. Rád bych mu za jeho toleranci tímto způsobem vyslovil dík.

Zodpovědný prezident zbytečně nezdržuje, říká kandidát na prezidenta.

Odmítám legitimizaci komunismu

4. 1. 2013 / Boris Cvek

Vážený pane Buriane, jsem Vám velmi vděčný za Vaši reakci na článek pana Jírovce Mé mladé přítelkyni. Pod vlivem vývoje na české politické scéně po nástupu Nečasovy vlády už mnozí z nás zůstávají letargičtí k tomu, když někteří lidé chtějí legitimizovat bývalý režim. Jiří Jírovec patří mezi ně. Kromě toho, co mu vytýkáte Vy, bych podotkl, že např. plot mezi USA a Mexikem nebo plot mezi Izraelem a Palestinci, kteréžto ploty pan Jírovec srovnává s plotem komunistickým, nejsou postaveny americkou a izraelskou vládou proto, aby občanům USA a Izraele bránily v cestování ven do zahraničí.

Jeden fatální omyl globální prognostické studie

4. 1. 2013 / Zdeňka Petáková

Přešel advent a vánoční svátky, ten čas, kdy je silněji vnímáno jako žádoucí zklidnění, pomoc bližním, soustředění na duchovní hodnoty.

Pokud jde o naše bližní v širším slova smyslu -- o lidstvo jako celek, je nás v tuhle chvíli něco přes 7 miliard, a v roce 2030 nás má být o miliardu více.

Americký sen a masakry osamělých střelců

4. 1. 2013 / Pavel Urban

Tomáš Koloc nabídl čtenářům BL deset komentovaných fotografií z USA jako vyjádření "k původům periodicky se opakujících masových vražd, k nimž pravidelně dochází ve Spojených státech (naposledy v connecticutském Newtownu)".

Postoj americké veřejnosti k armádě může připadat nepochopitelný či směšný příslušníku národa, který v minulosti vynikl ve vyhrávání cizích válek. Pokud je mi známo (osobně jsem americký kontinent nikdy nenavštívil), i v USA mají "hoši z Jihu" pověst chlapíků připravených kdykoli střílet po čemkoli, co s nimi nechodilo do školy. Nezdá se ale, že by tento svět nějak zvlášť přitahoval osamělé masové vrahy. Connecticut k tomuto Jihu nepatří a podle komentátorů má na americké poměry poměrně přísnou legislativu, co se prodeje zbraní týče.

Američtí vojáci nestřílejí v USA civilisty

4. 1. 2013

Článek Tomáše Koloce o údajném uctívání americké armády ve Spojených státech, které autor dává do souvislosti s vražděním civilistů, byl ostře odmítnut Hannou Čulíkovou, která studuje v Kalifornii v rámci postgraduálního stipendia na doktorát v oboru klasické latinské a řecké kultury. Nikdo nekriticky nehájí Spojené státy, bylo konstatováno, ale kritika by měla být věcná a důvodná. Faktem je, že američtí vojáci nemasakrují civilní obyvatelstvo na území USA, takže Kolocovy fotografie o uctívání americké armády v USA nemají s nedávným masakrem v Newtownu ani s jinými masakry žádnou souvislost. (JČ)

Kde domov Karla Schwarzenberga

4. 1. 2013 / Mojmír Grygar

1. Karel Schwarzenberg (dále SB) se stal "Čechem jako poleno", protože se v Čechách narodil a zdědil tu velký majetek. Princip Augšpurské smlouvy (1555) "cuius regio eius religio" (kdo je vládcem kraje, ten určuje i náboženství) se dá také vykládat národnostně: patříš tam, kde máš (větší) majetek. Pan SB rád vykládá anekdotu, jak se malá tasemnice dívá s maminkou ven, kde se jí všecko -- louka, květinky, sluníčko -- tuze líbí, a na její udivenou otázku, proč nežijí tam venku a trčí v temné díře, jí maminka řekne: nedá se nic dělat, to je jednou, holt, náš domov. Nechme stranou, že anekdota urážlivým způsobem definuje domov (tu věčnou českou otázku "kde domov můj?"), a z občanů, kteří zůstali doma a nešli ven za krásným barevným světem, dělá pitomce, ale podívejme se, jaká se v ní skrývá paradoxní pointa. Proč se vlastně pan SB vrátil domů, přestože žil téměř celý život tam venku na sluníčku? Co ho pudilo oprášit ztracenou a zapomínanou otovskou řeč a vrátit se do "díry"? Tou silou nebyla česká řeč, krása krajiny ani české historické vědomí, ani nostalgie po starých pověstech českých, po Dalimilovi, Husovi, Komenském, Masarykovi, ale velký majetek, pro který jeho předkové válčili, vdávali se, ženili a který s pomocí Boží neustále rozšiřovali. Návrat do díry byl návrat k milovanému majetku. Vždyť pan SB hned, jak to bylo možné, žaloval český stát, že mu komunisté zazaplavili rozlehlé lesy pod Orlíkem, napsal Mojmír Grygar.

POZVÁNKA:

Dvacetiminutovka "ANO pro Plzeň!"

4. 1. 2013

Kampaň ANO pro Plzeň pořádá v pondělí 7.1. v 16:00 manifestaci na náměstí Republiky (u rohu kostela, který je napravo od vchodu do něj). Můžete na sobě mít něco žlutého, ale nutné to není. Něco společně superrychle utvoříme a pak to vyfotíme. A pak zařídíme, aby se to něco rozlétlo po Plzni jako signál, že v referendu je třeba volit ANO! Čtěte ZDE a určitě přijďte!

Hmaty chvaty versus občanská neposlušnost ve věznici

3. 1. 2013 / Radek Mikula

Britské listy jako první přinesly podrobné informace o konfliktu mezi Romanem Smetanou a dozorci rapotické věznice. Inspirovaly mě tak k telefonátu svědkovi incidentu. Jak takovou vypjatou situaci prožívají její účastníci z druhé strany? Je tato kapitola Smetanova boje tak přímočaře jednoduchá, jak se prezentuje? Zde prosím - posuďte, co se o tom lze dozvědět z jednoho krátkého rozhovoru.

ČMKOS aktuálně k důchodové reformě:

Past jménem druhý pilíř

3. 1. 2013

tisková zpráva

Autorem je expert makroekonomického odd. ČMKOS Jaroslav Šulc.

Od Nového roku se pro občany, kteří musí být jednak starší 18 let, jednak už nesmějí mít přiznaný státní starobní důchod, otevírá problematická možnost zapojit se do privátního fondového II. pilíře českého důchodového systému.

Pokud se tak dobrovolně rozhodnou (do určitého termínu, to záleží na věku), poté budou mít na desítky let dopředu, vlastně až do doby odchodu do starobního důchodu, zákonnou povinnost nejen trvale vyvádět z I. pilíře 3 % svých odvodů a přesměrovat je do II. pilíře, ale současně budou mít druhou povinnost k nim přidávat ještě další 2 % odvodu z výpočtového základu (dříve z hrubé mzdy).

Do II. pilíře tak bude směřovat celkem 5 % plateb na sociální pojištění každého z potenciálních účastníků.

Každý, kdo se i jen okrajově o svůj budoucí důchod zajímá, si měl možnost v poslední době přečíst nepřeberné množství článků či slyšet spousty besed a komentářů na toto téma. Nekompromisně je třeba říci, že v drtivé většině jde o neúplná sdělení, mnohdy polopravdy a někdy o naprosté bláboly.

Pokusme se reagovat na pět typických tvrzení a otázek týkajících se vstupu do II. pilíře -- uvést klíčová pro a proti.

Je logické, že výročí 20 let existence zkorumpovaného a rozkradeného státu oslavuje prezident a premiér tohoto státu propuštěním zlodějů

2. 1. 2013 / Boris Cvek

Ještě pořádně ani nezačal rok 2013 a už se začíná zase šířit "blbá nálada". Vycházejí na povrch nové a nové informace o tom, komu všemu pomůže prezidentská amnestie vyhnout se spravedlivému trestu. Tato země dlouho strádá pocitem nespravedlnosti, pocitem, že se tu netrestá ekonomická kriminalita, zvláště pak rozkrádání veřejných peněz.

Podle Klause za to mohou "šiřitelé blbé nálady" a nikoli zloději, nefungující justice nebo zákonodárci, kteří podkopávají a rozkládají právo. A teď zřejmě budou opět na vině novináři, kteří upozorňují na to, co prezidentem vyhlášená amnestie bude vlastně znamenat: vyjmutí z rukou spravedlnosti i těch málo lidí, které se podařilo orgánům činným v trestním řízení vyšetřovat či dostat před soud. Premiér "protikorupční vlády" a předseda ODS toto prezidentské rozhodnutí kontrasignoval.

Klausova amnestie znevěrohodňuje právo

3. 1. 2013 / Milan Daniel

Přu se s Romanem Smetanou o to, zda má smysl respektovat platné právo. Zastává názor, že "justice evidentně měří lidem různým metrem, zlodějům z lepší společnosti je dovoleno podstatně víc, než "těm dole", nepříliš majetným, nevlivným a ptá se, proč by se tedy měl ucházet o "požehnání" justice, jejíž aplikace práva a spravedlnosti je pro něj těžko pochopitelná a přijatelná.

Po Klausově amnestii, která zahrnula i ty, kdož před spravedlností léta úspěšně kličkovali, mi Smetanův odsudek platného práva (jehož součástí je i institut amnestie) nemohl nevytanout okamžitě na mysli. Zatímco z vězení odcházejí vedle tisíců malých zlodějů i velezloději, Romana Smetanu čeká 15. ledna (soudní síň č. 3 okresního soudu v Olomouci, začátek v 9 hodin) další soud za to, že "mařil úřední rozhodnutí", když nenastoupil do vězení za to, že gaunery veřejně ocejchoval. Důvodem "maření" bylo to, že podle svých slov "do vězení nepatří". Kvalifikovaného obhájce odmítá.

Co přijde z Británie i do ČR a proti čemu je třeba se bránit

Jak britská vláda likviduje školství aplikací zastaralého manažerského dogmatu

2. 1. 2013

Britská vláda ničí školství na všech úrovních tím, že je nutí, aby přijalo zdiskreditovanou tržní ideologii z osmdesátých let, navzdory tomu, že třicet let praktických zkušeností dokazují, že zavádění manažerského systému do škol a univerzit je likviduje, argumentuje David Priestland v deníku Guardian.

Jádrem reformy školství v Británii je doktrína tzv. "veřejného managementu". Podle této doktríny je nejlepším způsobem jak zajistit vysokou kvalitu ve veřejných službách donutit je, aby napodobovaly trh. Staré centralizované systémy byly prý nepružné a byly prý obětí sobeckých zájmů "poskytovatelů služeb", totiž odborníků, kteří je provozovali, učitelů a univerzitních profesorů. Školy a univerzity musejí být podrobeny podle této ideologie "konkurenci". Rozhodovací pravomoci musejí být odebrány profesním odborníkům a předány podnikatelským manažerům, kteří budou pružněji reagovat na poptávku trhu, rodičů, studentů a daňových poplatníků.

Britské vzdělávací politice věří jen 7 % učitelů

3. 1. 2013 / Bohumil Kartous

Jak je vidět, vztahy mezi učiteli a politickou mocí řídící školství jsou problematické nejen v ČR, píše Bohumil Kartous.

Podle posledního průzkumu pouze 5 % britských učitelů věří, že dopady činnosti současné vlády na školství jsou pozitivní, pouze 7 % si myslí, že směr, který současná koalice (konzervativci a liberální demokraté) pro školství stanovila, je správný - myšlen je současný projekt Micheala Govea na vybudování sítě akademií a tzv. "free schools" (obdoba amerických charter schools, které nejsou zřizovány státem či samosprávou, ale skupinami rodičů, charitami, církvemi, komerčními subjekty).

Oproti předešlému průzkumu výrazně poklesla profesní morálka učitelů. Jako vysokou či velmi vysokou ji pociťuje 15 % učitelů (místo 27 % v dubnu), zatímco jako nízkou či velmi nízkou ji pociťuje 55 % (místo 42 %). Nízkou profesní morálku vykazují i učitelé na free schools (62 %), ani oni většinou nevěří vládě (65 %).

Guardian uvádí, že vztahy učitelů a konzervativců byly vždy špatné, nicméně že za současného ministra se antagonismus ještě prohlubuje. Na otázku, co nejvíce od ministra učitelé očekávají, nejraději odpovídali "rezignaci".

Tykadla

3. 1. 2013 / Přemysl Janýr

Až případ Romana Smetany, odsouzeného soudkyní za to, že jejímu manželovi přimaloval tykadla a důsledky jeho odmítání převzít roli v absurdní frašce vyburcovaly diskusi, která se měla konat o čtvrt století dříve. Může si za to sám, zní milionkrát osvědčený univerzální vzorec jak se zbavit odpovědnosti. A co máme dělat, když máme takovéhle zákony, zbavuje se jí soudce. Trestně odpovědní byli primárně soudci, připomíná mu právník--laik německý poválečný rozsudek. Všichni neseme odpovědnost za jeho věznění, shrnuje mladý radikál. Ach, jak s ním souhlasím...

Zkušenosti z českých věznic

3. 1. 2013

Reakce na článek "Hmaty chvaty versus občanská neposlušnost ve věznici"

Ve vazbě jsem byl a vím jak to tam chodilo v letech 2002 až 2004. Není to sice zkušenost čerstvá, ale domnívám se, že se tam nic nezměnilo od té doby, píše čtenář, jehož totožnost je redakci známa a který byl vězněn.

Co se týká zánamů a kamer, tak ty jsou umístěny (někdy i skrytě) všude na chodbách. Samozřejmě, pokud dojde k nějakému incidentu a něco se nehodí dozorcům do "krámu", tak kamery zrovna náhodou nefungovaly.

Pravda vítězí

3. 1. 2013 / Filip Mahďák

Nenechme se prosím svést úporným tlakem modlitebního mlýnku propagandy vládnoucí třídy momentálních "vyvolených" snažících se nám stále po starém způsobu nabízet jedinou variantu vlády silného vůdce, bryndajícího na nás z bilboardů hektolitry jednoduchých heslovitých řešení volebního guláše o všem a o ničem. Předhazujíce nespokojenému davu obětní beránky vybraných skupin společnosti, tu zelených, tu zase červených, nebo duhových, nesvorných, nespokojených, nepřizpůsobivých, nemakačenků, socek, či jinak barevných, ukrývajíce tak svá systémová selhání přenášením zodpovědnosti za současný český marasmus a rozklad státnosti na jiné.

Přestaňme být davem trhajícím beránka v ukojení touhy po krvi.

Vůbec bych se nedivil, kdyby podpis pod amnestií Klaus symbolicky parafoval ukradeným perem

3. 1. 2013

Zatímco se na nepřehlédnutelnou nadsázku Jiřího Paroubka, že by potřebné zákony klidně schvaloval i s Marťany, nevzpomíná v médiích v dobrém, tak Klausův novoroční projev, ve kterém dal nepokrytě najevo, že vše špatné v naší zemi zřejmě zavinili Marťani, neboť byl zbaběle nekonkrétní, natož aby se přihlásil k vlastní odpovědnosti, v tomto směru nechává média v klidu, píše František Štván. A to i přesto, že se v našich luzích a hájích těžko najde jiný politik, který měl a má od sametového listopadu tak výrazný politický, negativní, vliv na chod naší země. Za tímto názorem si stojím a pokud za návrat ke starým hodnotám považuje V. Klaus nazývat věci pravými jmény, pak je mé hodnocení jeho projevu, ale i politické odpovědnosti, v souladu s jeho výzvou.

Proč volba prezidenta a proč volba Jiřího Dienstbiera

3. 1. 2013 / Luděk Prokop

Máme spolu s Václavem Klausem v roli prezidenta za sebou poslední jeho novoroční projev. Ať již kdokoli považuje, či nepovažuje, novoroční projevy prezidentů slušně řečeno za prázdné tlachání, jsou tyto projevy přeci jenom jakousi tradicí. Slova novoročních projevů prezidentů, alespoň co já si pamatuji, nikdy nic nezměnila a nikdy neměla nějaký reálný dopad. Pravda, ta slova, zvláště pak po oficiálním zrušení cenzury, slouží pro vznik mnoha různých úvah a rozborů. Úvah o tom, co a jak kterými slovy bylo zamýšleno, co tím chtěl básník říci.

Chcete mě?

3. 1. 2013 / Lubomír Brožek

K nejfrekventovanějším floskulím vyprázdněného diskursu naší politické scény patří oslí můstek ve tvaru "umím si představit...", po němž obvykle následuje nějaká banalita, prezentovaná dotyčným státotvorcem, v žádném případě nic nepředstavitelného průměrně bystrým žáčkem obecné školy. Nemá tudíž smysl představivost politické reprezentace jakkoliv rozvádět. Hledat v ní něco osvěžujícího by bylo asi jako hledat v poušti fontánu a jenom opravdový naivka mohl očekávat, že prezidentská kampaň přinese změnu, překvapí - a když už nevytryskne svěží pramen, snad trochu zaperlí, či alespoň lehýnce zčeří mírně zatuchlou hladinu stojatých vod.

Nebát se a ...

3. 1. 2013 / Pavel Trtík

Mottem prvního československého presidenta byla věta "Nebát se a nekrást", píše Pavel Trtík. Amnestie vyhlášena současným presidentem je jen dalším potvrzením faktu, že motto současného presidenta lze velmi dobře shrnout větou "Nebát se a nechat nakrást". Těm, kdo by chtěli oponovat výše uvedené tezi, doporučuji procházku po časové ose mezi kupříkladu Mackovým knižním velkoobchodem a jidášsky nepodepsanými církevními restitucemi.

Výhled do budoucna a nikoliv strefování se do brzy odstupujícího presidenta je účelem tohoto příspěvku. Vždyť za to "Nebát se..." zaslouží i brzy odstupující president jistou dávku plusových bodů.

Mé mladé přítelkyni

2. 1. 2013 / Jiří Jírovec

Mám mladou přítelkyni. Je to žena obdařená mládím, půvabem i inteligencí. Vážím si jí pro tu vzácnou kombinaci. Náš vztah není jednoduchý. Jednak je vdaná a pak - žije za mnoha horami, řekami a mořem, kam dohlédne tak nanejvýš kamera Skypu. Když jsem ji viděl v nerozmazaném originálu, zjistil jsem, že nejde o dívku typu diblík (k čemu ruce, k čemu hlava, jak praví básník). Nicméně jsem si povšiml, že v její hlavě chybějí informace, které by jí pomohly alespoň trochu pochopit dobu, kterou nezažila.

Mladičké přítelkyni není co závidět

3. 1. 2013

Polemika s článkem Jiřího Jírovce "Mé mladé přítelkyni"

V poučení, jež nám poskytl Jiří Jírovec, je kritická řeč také o Klausově "jájinkovství"; v textu, jímž stařičký vědec Jírovec poučuje mladičkou přítelkyni (v jejíž, chudinčině, hlavě "chybějí informace, které by jí pomohly alespoň trochu pochopit dobu", míněna celá desetiletí), je to roztomilé. Ale grafomanská směs banalit, rozumných kritických postřehů a podlostí si jen shovívavost jako kouzlo nechtěného nezaslouží, píše Václav Burian, výkonný redaktor dvojměsíčníku Listy.

Globální pozdvižení ve střednědobém pohledu

2. 1. 2013 / Immanuel Wallerstein

V takové strukturní krizi se právě nalézáme, jsme v ní už nějakých čtyřicet let. A budeme v ní dál dalších dvacet až čtyřicet let.

Předpovídání nejbližší budoucnosti (na rok nebo dva) je bláznovství. V reálném politicko-ekonomicko-kulturním světě dochází k příliš mnoha nepředvídatelným zvratům a odbočením. Můžeme se ale pokoušet dospět k věrohodným zjištěním ve střednědobé perspektivě (na jedno desetiletí nebo o něco víc) vycházejíce ze životaschopné teorie kombinované se solidní empirickou analýzou trendů a omezení.

Nesahejte nám na naše legendy

2. 1. 2013 / Jan Mrskoš

Potvrzuji tvrzení Jiřího Jírovce, že Divotvorný hrnec byl úspěšný, viděl jsem to v roce 1950 tenkrát v Karlínském divadle (kde se to po krátké sezoně divadla U Nováků znova uvedlo a hrálo po další dva roky) jako asi desetiletý kluk a tak to mohu jistě dobře posoudit. Jako dnes mám před očima, co mně tam nejvíc zaujalo. Že když ten hrnec šli hledat a kopat v lese, nadzvedli náhle nějaký poklop a ejhle, hrnec se našel.

Daníme v ČR zde vydělávající firmy?

2. 1. 2013 / Zdeněk Rous

Zatímco v Británii se strhla obrovská debata ohledně zdanění firem a bohatých jedinců, v Česku je ohledně této problematiky ticho po pěšině. V Británii jsou Starbucks či Amazon kritizování za to, že zde neplatí téměř žádné korporátní daně. Firma Starbucks měla v Británii za poslední tři roky objem tržeb 1.2 miliardy liber a nezaplatila tam žádnou korporátní daň. Prostřednictvím přesouvání peněz mezi jednotlivými zeměmi dokázala na účtech své společnosti v Británii vykázat ztrátu. V současnosti je řadou zákazníků bojkotován. Obří internetový obchod Amazon.co.uk byl v roce 2006 přesunut do vlastnictví lucemburské společnosti. Při ročním objemu tržeb v hodnotě přes tři miliardy liber nezaplatil v Británii žádnou korporátní daň. To hovoříme o placení daní ve Velké Británii, ve fungujícím liberálně demokratickém státě s dlohoudobou tradicí. Jaká asi bude situace v České republice? Asi by bylo naivní se domnívat, že velké firmy v ČR se chovají jinak. Kdyby tak jednaly, měly by konkureční nevýhodu vůči firmám, které se takových podvodů neštítí. Železný zákon konkurenceschopnosti je neúprosný.

Třesou se mýty i skleněný strop

2. 1. 2013

V listopadu Evropská komise navrhla směrnici na posílení genderové rovnováhy ve vedení velkých evropských firem. Stanoví minimální cíl 40% zastoupení žen na místech nevýkonných členů správních rad do roku 2020. V první půli prosince "Global Board Ready Women" spustila vyhledávací databázi evropských obchodních škol, která nabízí seznam 8 000 více než dobře kvalifikovaných žen, splňujících jasná kritéria pro pozice ve vedení velkých obchodních společností, upozorňuje Karel Polanský.

(Po)sváteční rozjímání

2. 1. 2013 / Jiří Baťa

"Zasvěcené a relevantní" zprávy našich TV stanic mne donutily k malému ohlédnutí za letošními svátky vánočními, byť příběh bude pokračovat (nejen) na Silvestra a Nový rok. Jak bývá českým národním zvykem "nezávislých" redakcí televizních stanic, ve zprávách se to hemží různými statistickými údaji. Tak se mj. dozvídáme, že letos průměrná vánoční útrata na 1 rodinu byla (prý) 28 tisíc korun. Podle utracených peněz (rovněž prý) se vůbec neprojevuje nějaká krize, tedy, že lidé (prý) utrácejí stejně, ne-li více jako roky přecházející. Těch pozitivních údajů "prý" je celá řada, nechci tím zbytečně zatěžovat, čtenář se sám dovtípí, co je a co není pravda. Zde bych připomněl (v souvislosti s nedávným výročím úmrtí) V. Havla, jeho vzletné "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Nehodlám vyjadřovat svůj vztah k V. Havlovi (někteří čtenáři jej znají), ale nemohu jinak, než s V. Havlem v tomto případě souhlasit.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za září 2012

4. 10. 2012

V září 2012 přispělo finančně na Britské listy 180 osob bankovním příkazem celkovou částkou 32 886.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2012 částkou 2044.98 Kč. Příjem z reklamy byl v září 2012 29 915 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2012 částku 117 501.95 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.