Pravda vítězí

3. 1. 2013 / Filip Mahďák

Rozklad demokratického politického systému rozklad státnosti, důvěry, morálky a totální absenci etiky ve skutečnosti v této společnosti způsobuje nikým nekontrolované, bezohledné, prolhané poskakování nabubřelých, namyšlených, přežraných bezohledných panáků a egoistických sloních psychopatů v křehkém porcelánu jemných sociálních vazeb složitého společenského organismu, jenž jim jakýmsi nedopatřením byl svěřen do opatrovnictví, v podvodné smlouvě společenské sametové dohody.

Poskakování nezodpovědných egomaniaků utržených ze řetězu, omámených iluzí vlastní důležitosti, posedlých představou vlastní výjimečnosti, lhářů a překrucovačů v hroší kůži, pohrdajících jakýmikoliv pravidly prosté elementární slušnosti, pohrdajících odpovědností za své chování, odpovědností k druhým, hledících jen na svou kariéru a svůj osobní prospěch, šplhajících jeden přes záda druhého, jak všežraví mravenci v pralese k uchvácení dobře placených pozic a za uchvácením iluze moci.

Nenechme se prosím svést úporným tlakem modlitebního mlýnku propagandy vládnoucí třídy momentálních "vyvolených" snažících se stále po starém způsobu, ukrývat svá systémová selhání přenášením zodpovědnostmi na vylhané démony minulosti, manipulací historickými fakty a zamlčováním toho co se jim zrovna nehodí do krámu.

Mladí lidé nepotřebují přemlouvat bábu a dědu o svých zkreslených představách skutečnosti. Mladí lidé naopak na prvním místě potřebují především ptát se nezaujatě, bez předsudků a neustále báby a dědy, jak to skutečně bylo. Ptát se komunikovat, hledat a učit se dokud se nedozví, jak se věci skutečně mají.

Je potřeba se konečně osvobodit od vlivu staronových pohádek produkovaných opět ideologií toužící nás ovládat, manipulovat s námi ve svůj prospěch a podporovat zájmy jen určitých výběrových vlivových skupin povedených kamarádíčků od kamarádíčků, kamarádíčkových kamarádšoftů.

Bylo by škoda nechat historii posledních let seschnout na krokodýlí slzy o potlačení Pražského jara, na povrchní odsuzování následující normalizace, nimrání se v jednotlivostech vytržených ze širší souvislosti, na lacinou stigmatizaci jedné vyhnívající strany a pronásledování méně schopných chudáků, jenž neměli dostatečnou pozici na to, aby si včas zajistili vyjmutí své složky z archivu.

Na místo jedinečné možnosti jít skutečně s analýzou naší národní historie do hloubky a na všech možných úrovních společnosti začít skutečně podporovat nezávislý ideologicky nezatížený výzkum posledního již téměř století České státnosti. Shromáždit zaznamenat, analyzovat co největší počet svědectví bezprostředních ještě žijících pamětníků, iniciovat celospolečenskou chuť o podrobný průzkum všech dostupných archivů, literatury, tisku a vůbec všech písemných zvukových a obrazových záznamů, jenž jsou k dispozici. Podporovat všechny iniciativy, hnutí a nálady společnosti a to zejména aktivitu u mladých lidí, jenž k takové pravdivé reminiscenci povedou.

Češi neměli nikdy vhodnější podmínky k pravdivému nahlédnutí do své historie, a tudíž i následně možnost vzít si ze svého konání ponaučení.

Češi se nic nového nenaučí a nezbude jim než dokola opakovat staré chyby, nezačnou-li konečně ke své historii přistupovat, pravdivě, kriticky a zodpovědně.

Zatím tomu tak není a žijí ve stejné lži jako v té lži co žili před třiceti lety. Zápas o demokratizaci společnosti přinesl však spolu s mnoha nesplněnými nadějemi přeci jen jednu velkou a zřetelnou změnu o proti dobám nedávno minulým a to nejen v postkomunistických zemích.

Je to mnohem více otevřená možnost svobody slova. Jeden z mála skutečných a nedoceněných pokladů schopných výrazně obohatit kvalitu společenského života a skutečně nastartovat proces změn po nichž tak prahneme.

Využijme ji. Promluvme co nás trápí, promluvme jak to skutečně bylo, promluvme jak to skutečně je, ukažme na žáby na prameni, ukažme na nové a staronové žáby čekající a pilně pracující jen na tom až budou ty současné nafouknuté k prasknutí moci u moci vystřídat. Začněme prosím jeden s druhým svá trápení, starosti, ale i radosti komunikovat.

Na počátku všeho je vždy slovo. Nedopouštějme dále, aby mohlo být falešné, křivé, zkreslené, podlé a prolhané. Očistěme slovo na přímé, rovné, jasné, čisté a pravdivé.

Pravdy se pravda člověk nenají, jenomže lži také ne. Lež nás nutí kupovat předražené zahraniční potraviny v obchodech v zahraničním vlastnictví, předražené potraviny jenž bychom si mohli vyprodukovat a prodávat levněji sami a také boty, košile, auta, motorky, traktory, nádobí, čistící prostředky...

Lež nám velmi lehce může vložit do rukou nástroje jenž budou totálně nevhodné v našem existenčním boji o přežití, vykácet naše lesy, promrhat naše uhlí, rozdat náš majetek církvím, umožnit lumpům prodávat jed na místo alkoholu, zničit životní prostředí, rozprodávat naši elektrickou energii, rozprodat ornici, vodní zdroje, vytunelovat naše důchody, zdravotnictví, sociální systém.

Ještě je toho mnoho na co má lež u nás zálusk.

Pravda nám naopak může pomoci přežít. Pravda vítězí, lež je náš konec. Vyberte si Češi, moc času již nám nezbývá.

Člověk není bůh či nějaký ředitel světa. Existence netančí podle toho jak člověk píská. Existence má svoji hudbu, své písně, orchestry, chorály, árie a opery, kterým člověk dosud rozumí jen pramálo. Člověk nevymyslel svět. Člověk se ve světě objevil teprve před pár miliónem let a to v uvědomění sebe sama jako od světa oddělené entity. V bajkách se tomuto uvědomění oddělenosti říká vyhnání člověka z ráje. Avšak člověk jakkoliv ve svém vědomí a pýše od světa oddělen nikdy nepřestal být jeho součástí, nikdy nepřestal být součástí přírody, součástí celku stvoření, součástí neúprosné pravdy jeho zákonitostí, jenž na něj působí ať chce nebo nechce, jenž na něj působí podle svého naturálního nastavení univerzálního mystéria nekonečně hlubokého a nekonečně složitého programu života a ne podle člověčích lží, náboženských pohádek, bajek a do sebe zahleděných domněnek. Pravda naturálního nastavení skutečnosti vítězí vždy nad lživou pýchou člověka, nezávisle na tom co si ve své malinké hlavičce člověk vymyslí, či jakým způsobem to na hradě nějaký mudrlant okomentuje.

Pravda vítězí a je jedinou cestou k přežití a rozvoji člověka, lež je cestou destrukce do záhuby. Postaví li se lidstvo pravdě přirozených zákonitostí života, bez respektu vůči jeho nastavení, a bude-li halit svoji neschopnost do sebekrásnějšího hávů lži, neschopno se poučit ze svých vlastních chyb, vyhyne.

Pravda vítězí. Je jen na nás chceme li vítězit s ní a nebo skončit jako recyklovaná DNA připravená k dalšímu pokusu života, o snad už konečně úspěšnou evoluci inteligence.

O Život strach nemám, ten na rozdíl od nás má na vše času dost.

Vytisknout