Důkazy, že za "války proti terorismu" Británie utlačovala své občany

15. 7. 2010

U britského Nejvyššího soudu byla zveřejněna část tajných dokumentů, z nichž vyplývá, že Blairova labouristická vláda se po útocích z 11. září aktivně podílela na ilegálních únosech a na mučení britských občanů.

K nejostudnějším dokumentů patří soubor zpráv o výsleších, provedených činiteli britské rozvědky MI5, z nichž vyplývá, že se MI5 naprosto nezajímala o utrpení osoby s povolením k pobytu v Británii, kterou vyslýchali na americké základně v Afghánistánu. Z dokumentů také vyplývá, že britským agentům nevadilo, že špatné zacházení s vyslýchaným bude pokračovat.

15. 7. 2010 / Michael Marčák

GALERIE

Invaze se r. 1968 obávali spíš obyčejní lidé... ne média, intelektuálové a politici

15. 7. 2010

Rád bych reagoval na Váš postřeh v BL, že invaze spojeneckých vojsk do Československa byla pro velkou většinu lidí absolutním šokem. I pro mne - měl jsem tenkrát 18 a byl jsem zasažen tím fenoménem svobody a nádherného jara 1968. Ani na mysl téměř nikomu ta možnost nepřišla, píše Pavel Blaheta. Až na jednu výjimku - když jsme jednou večer někdy v polovině července 1968 při večeři rozprávěli tak moje matka - měla v té době už více než padesát roků - prohlásila: Tohle Sověti jen tak nenechají - uvidíš, že k nám vtrhnou a obsadí nás. Podotýkám, nikdo z rodiny nebyl ve straně, nikdo nebyl zasažen aktivní spoluprací s režimem, byla to obyčejná žena, pracující na železnici.

Já jsem tu možnost vyloučil tenkrát jako absurdní - vždyť skoro 10 milionů občanů Československa podpořilo v petici nastoupený kurs změn a vyjádřilo podporu tehdejší KSČ s Dubčekem v čele. Inu pravdu měla ona a netrvalo to ani šest týdnů, kdy se to potvrdilo.

Když jsem v červnu 1968 přijela na prázdniny, babička mi řekla: "Rus se chystá." Tedy alespoň moje babička o invazi uvažovala. Četla v té době každý den noviny, po invazi tisk odhlásila, píše Bohdana Marvalová z Istanbulu.

Pokus o československý návrat k autentickému socialismu nebylo nic arogantního

15. 7. 2010

Vysocí českoslovenští političtí představitelé zas nebyli tak naivní, aby si nedovedli představit, že Sověti a jejich sateliti provedou invazi nebo něco podobného (až dobře znali maďarský precedens roku 1956, neřkuli události 17. června 1953 v Berlíně). Jenom asi tiše doufali, že geopolitická situace je v roce 1968 trochu jiná. Jenže nebyla, píše Hanuš Karlach.

Jak byl Zdeněk Mlynář předvídavý

15. 7. 2010

K diskuzi na BL k tom, zda lidé v roce 1968 očekávali příchod bratrských okupantů, mne napadla vzpomínka na Petra Pitharta, který kdysi vykládal, jak bezprostředně po svržení Novotného v lednu 1968 volal nejvyššímu funkcionáři, kterého znal osobně, Zdeňkovi Mlynářovi. (Pozn. red.: Zdeněk Mlynář byl významným reformním komunistou a autorem liberalizačního Akčního programu KSČ z r 1968. Byl základním motorem Pražského jara v KSČ, byl to zřejmě jediný politolog-teoretik, jehož KSČ v té době měla. Mlynář v padesátých letech studoval v Moskvě a na pokoji bydlel na koleji s Michailem Gorbačovem. Po sovětské invazi byl zbaven všech funkcí, stal se disidentem a byl donucen z Československa emigrovat. Žil v Rakousku.) Pithart nad tou změnou ve vedení vyjádřil potěšení, načež Mlynář suše prohlásil, že neví, proč zrovna on, Petr, je tím tak nadšený. "Já se jako tlumočník sovětských okupačních vojsk uplatním snadno, ale co budeš dělat ty, se svou bídnou ruštinou, to fakt nevím." Byla to samozřejmě legrace, ale jak vidno, už v lednu 1968 se o něčem takovém dalo, mohlo a hlavně mělo uvažovat, píše Martin Brezina.

Argentina schválila sňatky homosexuálů

15. 7. 2010 / Fabiano Golgo

Argentina se stala první jihoamerickou zemí, která schválila právo homosexuálů a lesbiček na oficiální sňatek, včetně práva adoptovat děti.

Byly čtyři hodiny ráno, když teprve skončil dlouhý den intenzivních debat v zemi, v níž má silný vliv katolická církev. Argentinský Senát schválil kontroverzní zákon, který dovolí homosexuálům, aby zažili plná sňatková práva. Více než 100 000 křesťanských demonstrantů protestovalo vytvářením co největšího možného hluku po dlouhé hodiny v zimě (v jižních částech Argentiny je nyní až minus pět stupňů Celsia), ale nepomohlo to.

An English version of this article is in

Nezvyšujte DPH, způsobíte novou hospodářskou krizi

15. 7. 2010

Britský ministr financí George Osborne by měl zrušit zvýšení DPH z nynějších 17,5 procent na drastických 20 procent, plánované od 1. ledna 2011. Škrty ve státním rozpočtu jsou rozumné. Ale naděje, že soukromý sektor bude kompenzovat likvidaci pracovních příležitostí ve státním sektoru, je nyní naprosto nerealistická, míní komentátor Simon Jenkins v deníku Guardian.

Čtvrtina Britů dnes pracuje jen na část úvazku

15. 7. 2010

7,82 milionů Britů, tedy více než čtvrtina veškerých britských pracovních sil, má dnes zaměstnání jen na část úvazku. Míra nezaměstnanosti byla v červnu v Británii 7,8 procent. Chartered Institute of Personnel and Development (CIPD) varuje, že britské hospodářství musí růst nejméně o 2,5 procenta ročně od nynějška až do roku 2015, má-li být soukromý sektor schopen nahradit pracovní příležitosti, které budou zrušeny v důsledku plánovaných vládních škrtů ve státním sektoru.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Save Comparative Literature Studies at the University of Toronto

15. 7. 2010

Please go to the enclosed link to sign a petition protesting the "disestablishment" of the Centre for Comparative Literature at the University of Toronto.

Feel free to circulate the petition widely.

Thanks so much for your support!

Faculty and students at the Centre for Comparative Literature

Průvodce inteligentního lidského zdroje po vlastním osudu, aneb Prodej sebe sama

15. 7. 2010 / Karel Dolejší

Po masívní krizi legitimity ze 30. let 20. století se západní liberální demokracie v době poválečné jakoby zázrakem vzpamatovaly a obnovily. Dosáhly toho zejména proto, že se aktivní státní hospodářská a sociální politika stala nezbytným prvkem tři dekády trvajícího a naprosto bezprecedentního hospodářského boomu. Zatímco však v hlavních zemích jádrové oblasti světového systému běžely velkorysé programy financované z veřejných zdrojů, zatímco se demokratizoval přístup k vysokoškolskému vzdělání a tak dále, se samotnou demokracií to při bližším pohledu vypadalo poněkud zvláštně. Kdysi se přední představitelé demokracií hlásívali k odkazu Jeana-Jacquese Rousseua jako ke svého druhu normě (problematické, ale to teď není tak úplně důležité...); hlavní poválečné teorie demokracie byly však už vesměs elitistické.

SVĚDECTVÍ PAMĚTNÍKA:

O možné sovětské invazi se během Pražského jara v Československu neuvažovalo

15. 7. 2010 / Jan Čulík

K poznámce Karla Dolejšího "Píše se rok 2010, nikoliv 1968" bych rád přidal dvě svědectví pamětníka. Během Pražského jara 1968 se (většinou) nepsalo o možné sovětské invazi do Československa nikoliv proto, že by to bylo důsledkem nějakého cenzurního opatření (cenzura prostě nebyla, každý si anarchicky vydával, co chtěl), ale proto, že ve všeobecné euforii představa invaze Čechoslovákům prostě nepřišla na mysl. Bylo to možná součinností několika faktorů. V čele reformního režimu v roce 1968 stáli především reformní komunisté, idealisté, a ti drtivou většinou věřili, že i režim v Sovětském svazu je idealistický. Českoslovenští komunisté - vlastně velmi arogantně - usoudili, že sovětský komunismus je špatný, a že oni - mesianisticky - sovětským kolegům ukáží, jak se "socialismus má budovat správně". Od března 1968 se trvale účastnili veřejných diskusí a vůbec jim nepřišlo na mysl, že by sovětské vedení mohlo řešit "československou situaci" silou. Ani obyvatelstvo invazi nečekalo, a o možné invazi se nehovořilo většinou ani v soukromí. Lidé měli k Sovětskému svazu většinou sympatie, anebo se nad ním vytahovali, že "my tady ten socialismus vybudujeme líp než u vás."Právě proto byl 21. srpen 1968 takovým šokem.

A druhá poznámka: Těžko je pravda, že "vedení KSČ dovedlo národ k normalizaci", protože tou dobou už to bylo zcela odlišné vedení KSČ.

An English version of this article is in

...ale uvažovalo

15. 7. 2010 / Karel Dolejší

O možné invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se po maďarských zkušenostech v roce 1956 samozřejmě uvažovalo a ani nemohlo neuvažovat - nicméně v rámci stranyavlády nebyla vůle splnit jeden ze základních úkolů toho, kdo řídí stát, tzn. vyhodnotit všechny alternativy dalšího vývoje. Tvrzení, že "to nikoho ani nenapadlo", je ze strany někdejších představitelů Pražského jara stejně sprostá a neuvěřitelná lež, jako ze strany amerických finančníků tvrzení, že v roce 2007 neviděli blížící se krizi. Níže uvádím jen nejkompaktnější online dostupnou ukázku toho, co se v osmašedesátem ve věci invaze dělo - více viz např. ZDE:

An English version of this article is in

Píše se rok 2010, nikoliv 1968

14. 7. 2010 / Karel Dolejší

"Tenhle návyk redukovat libovolné téma na denunciaci jeho proponentů je v českých diskusích tak univerzální, že by stál za samostatné zamyšlení," napsal Přemysl Janýr v souvislosti s tvrzením, že v mnou kritizovaném článku psal "o posunech v hodnotách a očekáváních voličů", a nikoliv v politických stranách. Inu - a já jsem zase neredukoval téma na denunciaci, jako to dělají například texty hovořící o údajně nevykořenitelné české xenofobii, protože na rozdíl od Janýra se snažím nezavírat oči před tím, čemu jsou ještě v roce 2010 voliči ochotni věřit. Kdo totiž chce být klamán, ten není nadějí demokracie, ale leda tak ještě populistické diktatury.

An English version of this article is in

Europoslanec Zahradil v Karlových Varech

15. 7. 2010 / Petr Jánský

Do Karlových Varů na festival jezdí dva druhy lidí. Jedni s batůžky, kteří navštěvují filmy a přespávají ve stanech, druzí s manželkami, kteří chodí "do společnosti" a bydlí v luxusních hotelích. První si platí od vstupenek až po vodu s bublinkami, druzí neplatí nic. Dostali totiž pozvání od pana Bartošky a pana Romana (ČEZ).

An English version of this article is in

Hlavy vzhůru

14. 7. 2010 / Přemysl Janýr

Karel Dolejší ve svém příspěvku Hlavy do písku nesouhlasí s mým Poučením z voleb, neboť se domnívá, že nekriticky důvěřuji volebním programům TOP 09 a Věcí veřejných. Vytkli mi to i další, ačkoli jsem psal o posunech v hodnotách a očekáváních voličů a nikoli o stranách. Tenhle návyk redukovat libovolné téma na denunciaci jeho proponentů je v českých diskusích tak univerzální, že by stál za samostatné zamyšlení.

An English version of this article is in

Roky ve dnech: České umění 1945-1957

15. 7. 2010 / Jan Čulík

V pražské Městské knihovně na Starém Městě se koná velká výstava českého malířství, kreslířství a částečně i fotografie, pokrývající nejrůznější směry a trendy z let 1945-1957. Výstava je velmi pečlivě a informovaně sestavena a pro návštěvníka z ní vyplývají některé docela objevné skutečnosti.

An English version of this article is in

STŘEDEČNÍ KRITICKÝ BLOC-NOTES:

Slovanská epopej, Apoteóza lásky a Zatmění

14. 7. 2010 / Josef Brož

Ironie. Mám rád ironii, protože není prvoplánová. Vždy se za ní skrývá i význam, tu větší-tu menší, rozhodně to ale není vždy stejné. Občas mi někdo říká, že jsem sarkastický. Tomu se snad budeme moci věnovat příště. Nemám ale rád ironii, jejímž jediným významem je dát najevo, že rozumím některým věcem lépe než ostatní. Tomu se totiž jinak říká: arogance. Zde bude řeč o něčem jiném...

Václav Havel natáčí Odcházení

15. 7. 2010

BBC World Service o tom začátkem července v pořadu Europe Today vysílal (v angličtině) krátký rozhovor s Janem Čulíkem ZDE

An English version of this article is in

Kdo vlastně bude vládnout?

14. 7. 2010 / Štěpán Kotrba

Tak už konečně byla oficiálně jmenována vláda a to, co dosud bylo jen v návrhu, se stalo skutečností. Proto je možné si položit i otázku – kdo vlastně bude v této vládě vládnout? Bude to ODS či někdo jiný?

Možná to na první pohled není jasné, ale v této vládě ODS ztratila, co mohla.

An English version of this article is in

Čínská ratingová agentura odebrala západním zemím status AAA

14. 7. 2010

Významná čínská ratingová agentura odebrala Spojeným státům, Británii, Německu a Francii jejich status AAA. Obvinila své anglosaské konkurenty z ideologické předpojatosti ve prospěch Západu.

Firma Dagong Global Credit Rating Company při svém hodnocení finanční důvěryhodnosti různých zemí světa dala daleko větší důraz na "schopnost vytvářet bohatství" a na velikost rezerv zahraniční měny, nežjak to činí západní ratingové agentury.

ČR má jedno z nejmenších zadlužení ve světě

12. 7. 2010 / Václav Adam

An English version of this article is in

Jak jsem se mýlil v Zemanově straně

13. 7. 2010 / Miloslav Štěrba

Na podzim loňského roku jsem přijal nabídku Miloše Zemana a spolu s ex-poslancem z ČSSD ing. Petrem Šulákem ze Vsetína jsme ustavili na Zlínsku dvě místní organizace budoucí Strany práv občanů. Pro tuto svoji osobní angažovanost se vyjadřuji i k současnému stavu v uvedené straně.

An English version of this article is in

Co způsobuje, že se umělecké dílo stane "posvátným"?

Strategie kanonizace

13. 7. 2010 / Vladimír Papoušek

Autorita kánonu se jedinci jeví jako univerzální kosmická síla, proti níž je zcela bezmocný a jeho jedinou reakcí může být pokora a přijetí. To je zcela pochopitelné v souvislosti s původní tradicí, která kánon a kanonizaci zrodila. Totiž s tradicí svatých textů, jejichž autorem byl Bůh. Jak se dozvídáme u Wolfganga Isera ("The Authority of the Canon") ( in: The Range of Interpretation, Columbia University Press, New York 2000, s. 13 -- 40), úzkost interpretů vznikající odhalením temných míst textu a potřebou sladit nejasné boží slovo s realitou života zrodilo nejprve interpretaci a následně i soubor pokynů jak s texty zacházet (tzv. midraš). Tento soubor diskursivních operací pak stojí u zrodu potřeby kanonizovat svaté texty tak, aby čistota božího sdělení zůstala zachována.

Pozn. red: Koncem června se v Praze konal IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky. Příspěvek profesora Vladimíra Papouška z Jihočeské univerzity patřil k těm zajímavějším.

12. 7. 2010 / Michael Marčák

GALERIE

Chavez pronásleduje dokonce i uživatele twitteru

14. 7. 2010 / Fabiano Golgo

Jednačtyřicetiletý muž a pětatřicetiletá žena čelí uvěznění až na 11 let, protože kritizovali - svým pár přátelům na twitteru - venezuelské bankovnictví. Na rozdíl od nás tady, kdo můžeme běžně kritizovat například přehnaně vysoké bankovní poplatky v České republice, ve Venezuele je to nyní zakázáno. Obě osoby byly zatčeny minulý čtvrtek a obžalovány podle zákona z r. 2001 z "šíření falešných pověstí" ve snaze "destabilizovat bankovní systém". Řekněme jasně, že nenapsali žádné konkrétní falešné informace, které by mohly vyvolat na trhu nějakou paniku, prostě jen kritizovali své banky. Úřady ve Venezuele informovaly, že za kritiku zveřejněnou na twitteru bude obžalováno ještě dalších 15 osob.

Budoucnost bez růstu

14. 7. 2010 / Jindřich Kalous

Úvahy o rizicích vývoje světa v podmínkách nedostatku zdrojů se zřejmě nezvratně dostávají do agendy institucí disponujících reálným vlivem na rozhodování, když už ne přímo rozhodovacími pravomocemi. Každá další zpráva tohoto druhu znovu poukazuje na stále více se rozevírající propast mezi úrovní veřejné diskuse v českém prostředí a ve světě. Dovolte několik aktuálních příkladů.

Jednostranné přejímání lživé propagandy

12. 7. 2010 / Petr Nachtmann

Velmi zajímavý článek obsahuje jednostranná propagandistická tvrzení, která nejsou jakkoli korigována, píše Petr Nachtmann

Tohle je vyložená lež:

Práce, vegáč a drama

14. 7. 2010 / Pavel Pečínka

Když se v roce 1990 poprvé objevili skutečně první nezaměstnaní, nebylo jich tolik, jak strašili komunisté, a dlouho nešlo o žádné drama. Lidé v zájmu budoucí očekávané prosperity dokázali přestát určité potíže a stát se pro ně snažil vytvořit měkký polštář. Na podzim 1990 činila výše (tuším že celkově roční) podpory v nezaměstnanosti asi 1 600 korun měsíčně, kvalifikovanější manuální práce vynášela tehdy asi 2 000 korun. Vegáč, říkali někteří. I po volbách 1992, za pravicových vlád v čase Klausových reforem, se nezaměstnanost určitou dobu držela setrvačně na 3 procentech, která nám západní Evropa mohla závidět. Bankroty a tunelování teprve začínalo...

FIASKO:

Film a doba v angličtině: "My ďývat na fylmy"

12. 7. 2010 / Jan Čulík, Ema Čulík

Na filmovém festivalu v Karlových Varech se novinářům a lidem z filmového průmyslu zadarmo rozdávalo zvláštní "anglické" vydání časopisu Film a doba. Šlo o neuvěřitelné fiasko - časopis je totiž vytištěn v jakémsi jazyce, který angličtinu připomíná jen dost vzdáleně.

Píšu o tom proto, že považuju za další z mnoha, velmi znepokojujících, důkazů, jak nesmírně obtížné je - dvacet let po pádu komunismu - pro interní český kulturní diskurs proniknout do vnějšího světa. (Přitom anglické stránky Festivalového deníku vycházejícího péčí deníku Právo v Karlových Varech jsou po jazykové stránce naprosto perfektní - ty stránky ovšem píší a redigují většinou rodilí angličtí mluvčí.)

Francouzské odstrašující síly - záruka nezávislosti evropské velmoci

13. 7. 2010 / Lukáš Visingr, Štěpán Kotrba

"Francie v současnosti není válečnický národ. Máme odstrašující sílu, ta ale není určena k útoku proti nikomu..."

Dne 1. října 2009 vstoupila do služby u francouzského letectva řízená střela ASMP-A nesoucí jadernou hlavicí a v letošním roce má francouzské námořnictvo obdržet první nové ponorkové balistické rakety M51. Obě zbraně představují nejnovější generaci nukleárních odstrašujících prostředků, které symbolizují a zároveň garantují velmocenské postavení Francie a její snahu realizovat samostatnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Francie je jednou z trojice členských zemí NATO, které disponují jadernými zbraněmi. Vedle balistických raket na ponorkách má k dispozici i letecké střely s nukleárními hlavicemi a ještě v 90. letech vlastnila také pozemní rakety středního doletu a mobilní operačně-taktické střely. Vývoj francouzských nukleárních zbraní a jejich nosičů představuje zajímavou kapitolu dějin, která těsně souvisí s přesuny moci mezi velmocemi a supervelmocemi za studené války, v níž hrálo úlohu nejen soupeření dvou hlavních geopolitických bloků, ale i vztahy v rámci Evropy. Francie ale přikládá svým jaderným zbraním významnou roli také v dnešním neklidném světě a nijak netají své odhodlání je v krizové situaci nasadit.

článek vyšel jako pokračování seriálu autorů o balistických raketách v odborném měsíčníku o vojenské technice ATM 01/2010

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen a červen 2010

14. 7. 2010

V květnu a v červnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 1011 osob celkovou částkou 554 202.78 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6. 2010 částku 399 728.06 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1990 euro. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že na nedávno zveřejněnou prosbu o finanční podporu reagovali během několika týdnů darováním celkové částky více než půl milionu korun. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.