Invaze se r. 1968 obávali spíš obyčejní lidé... ne média, intelektuálové a politici

15. 7. 2010

Rád bych reagoval na Váš postřeh v BL, že invaze spojeneckých vojsk do Československa byla pro velkou většinu lidí absolutním šokem. I pro mne - měl jsem tenkrát 18 a byl jsem zasažen tím fenoménem svobody a nádherného jara 1968. Ani na mysl téměř nikomu ta možnost nepřišla, píše Pavel Blaheta. Až na jednu výjimku - když jsme jednou večer někdy v polovině července 1968 při večeři rozprávěli tak moje matka - měla v té době už více než padesát roků - prohlásila: Tohle Sověti jen tak nenechají - uvidíš, že k nám vtrhnou a obsadí nás. Podotýkám, nikdo z rodiny nebyl ve straně, nikdo nebyl zasažen aktivní spoluprací s režimem, byla to obyčejná žena, pracující na železnici.

Já jsem tu možnost vyloučil tenkrát jako absurdní - vždyť skoro 10 milionů občanů Československa podpořilo v petici nastoupený kurs změn a vyjádřilo podporu tehdejší KSČ s Dubčekem v čele. Inu pravdu měla ona a netrvalo to ani šest týdnů, kdy se to potvrdilo.

Když jsem v červnu 1968 přijela na prázdniny, babička mi řekla: "Rus se chystá." Tedy alespoň moje babička o invazi uvažovala. Četla v té době každý den noviny, po invazi tisk odhlásila, píše Bohdana Marvalová z Istanbulu.

Pavel Lašák vzpomíná:

Také já jsem pamětník, a živě si pamatuji na svého otce prvního května 1968, když se vrátil v okresním městě z euforické pouliční komunistické oslavy a dopadl těžce v kuchyni na židli a konstatoval temně:

"Přijedou Rusové!"

"Jaký Rusové? Na návštěvu?", naivně jsem opáčil.

"Hovno! Přijedou ruský tanky! Rusové si svoje území sebrat nenechají!"

"Jaký ruský území, tady je Československo!" naivně jsem opět protestoval. "Kam si stoupla bota ruskýho vojáka, tam je Rusko! To si pamatuj! A nikým si to tu sebrat nedaj!"

"A kdo jim co bere?" pokračoval jsem ve své dětské naivitě.

"No přece ti lidi venku, ti co tam tak radostně křičí, ty jim to berou, na ty přijedou ruský tanky!"

Podrobněji se rozepsal také Jiří V. Horák:

Dovolte prosím, abych k Vašemu výroku "Ani obyvatelstvo invazi nečekalo, a o možné invazi se nehovořilo většinou ani v soukromí" uvedl svoji osobní zkušenost (jsem ročník 1946, takže jsem byl v uvedené době "téměř" dospělý, a snad i s očima otevřenýma, a vnímal situaci s "obrozováním" komunistické strany a její vedoucí úlohy poněkud jinak než většina "nadšeného" obyvatelstva tehdější ČSSR ..., ale to by bylo na dlouhé povídání ...).

Takže pokud mne paměť opravdu neklame, obyvatelé (alespoň z okruhu mých známých a přátel) se v roce 1968 velmi vážně obávali možné invaze ze strany SSSR, a mluvili o ní, zejména po zprávách z médií uvádějících nejrůznější přípravný materiál k ospravedlnění případné invaze, například nálezy zbraní kdesi pod mosty, apod. (podrobnosti mi bohužel vypadly z paměti, ale základní rámec situace snad ne).

Diskuse o možném obsazení ČR byly zcela seriózní, podrobné, reagující na aktuální situaci, např. na přípravy a konání opakovaných vojenských cvičení na území ČR, neochotu odchodu vojsk SSSR po skončení cvičení, atd.), a ne jen typu rádoby vtipného "švejkování"...

Často jsme vše rozebírali ve společnosti za přítomnosti mého dobrého a nadprůměrně vzdělaného přítele (letos bohužel zesnul), jehož otec byl významný funkcionář KSČ na okresní úrovni (syn byl však zcela opačného názoru, politické spory byly velmi vážné, a vedli dokonce k jejich vzájemnému odcizení...), a tedy byl asi dobře informován o aktuálním dění mezi funkcionáři KSČ (to je jen moje domněnka, dokázat to nemohu).

Tedy v mé paměti zůstala trvalá vzpomínka na obavy z invaze, a to jak u nekomunistů, ke kterým jsem patřil a stále patřím, tak i komunistů - říkali "nedrážděte je ...", ke které nakonec skutečně došlo, a přestože nebyla stoprocentně očekávána, šokovala naprostou většinu tehdější společnosti. Takhle si to pamatuji já, ale nevylučuji, že existovaly také skupiny obyvatelstva, které si možnost vojenské invaze ani na chvíli nepřipustily.

Děkuji Vám i celé redakci BL za podnětná témata k přemýšlení o dění ve společnosti doma i ve světě!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.7. 2010