28. 8. 2009 / John Michael Greer
Problém spočívá v tom, že pouze velmi málo lidí si přeje této skutečnosti čelit. Velká většina bude raději věřit v energii nulového bodu a zlé kosmické ještěrky či v jakoukoliv jinou absurditu, na niž si vzpomenete, spíše než by se pořádně nadechla a připustila, že prosperita, které jsme se po tři století těšili, byla pořízena na útraty našich vnuků. Občas mám podezření, že důvodem, proč si tolik lidí představuje apokalyptický konec průmyslového věku, je skutečnost, že obraz náhlého vyhubení je snesitelnější než zkušenost pomalého uvědomování si plného rozsahu naší kolektivní stupidity.
KD│ Vztah mezi moderní průmyslovou společností a vědeckými myšlenkami, jimiž se údajně řídí, je složitější, než se na první pohled zdá. Ideologie, o níž společnost věří, že ji uplatňuje, a skutečná očekávání tvořící pozadí jejích aktivit a institucí, si nezřídka navzájem odporují. Abychom tento rozdíl nevnímali, je často třeba té nejvypjatější snahy nevidět; nicméně podobné úsilí může počítat se sympatiemi veřejného mínění, stejně jako s hmatatelnější podporou poskytovanou ekonomickými zájmy.
Vezměme například rozpor mezi křesťanskými a liberálními hodnotami údajně uplatňovanými evropskými velmocemi 19. století a nelítostnou politickou a hospodářskou exploatací uplatňovanou těmito státy vůči podřízeným národům koloniálních říší. Výsledkem byla sháňka po nějakém ospravedlnění existence evropského imperialismu, které by nahradilo skutečné vysvětlení - že totiž Evropané jednoduše chtěli bohatství a moc, které mohli získat exploatací zbytku planety. Jak napsal Stephen Jay Gould v knize The Mismeasure of Man, generace vědců věnovaly kariéry pokusům zdůvodnit, že "bílá rasa", toto imaginární a různě definované zvíře, byla biologicky nadřazena jiným "rasám".