"Tatínku, co to dělají, já se bojím"

31. 8. 2009

Britská vláda čelí ostré kritice, protože právě vyšlo najevo, že stovky malých dětí jsou bezdůvodně vězněny v imigračních vazebních střediscích. Vyšly najevo informace, že spolu se svými rodiči je ve vazebních střediscích zadržováno 470 malých dětí. Většina z nich je mladších pěti let. Ani rodiče, ani děti nespáchaly žádný trestný čin, pouze se pokusily požádat v Británii o azyl, Žadatelé o azyl pocházejí ze zemí, jako je Zimbabwe, Súdán, Srí Lanka a Demokratická republika Kongo.

Británie je známá tím, že má nejhorší praxi v Evropě, co se týče věznění dětí. Přesné informace, o kolik dětí jde a jak dlouho jsou zadržovány, nejsou od britské vlády k dispozici.

Britské ministerstvo vnitra neuvedlo, jak dlouho jsou děti vězněny; pouze poskytlo informaci, že k 30. červnu 2009 bylo ve vazebních střediscích 470 dětí.

Z údajů britského ministerstva vnitra také vyplývá, že z 225 dětí, propuštěných z vězení v druhém čtvrtletí letošního roku, jich bylo z Británie deportováno jen 100.

Deník Guardian hovořil s třemi rodinami, které byly vězněny ve vazebním středisku v Yarl's Wood po dobu 19 až 71 dnů. Jedno z vězněných dětí bylo diagnostikováno, že má post traumatickým stresem a jiné dítě, čtyřletý Ibrahim Ssentongo je ještě sedm měsíců po svém propuštění ztraumatizován.

Ibrahimův otec Stephen Ssentongo, 35, z Ugandy, uvedl: "Když Ibrahim vidí lidi v uniformách, nebo v bílých košilích a černých kalhotách, jako třeba řidiče autobusů či bezpečnostní stráže v supermarketech, zastaví se. Chce, abych ho vzal za ruku anebo se postavil před něj. Bojí se."

Sheila Melzaková, dětská psychoterapeutka, která pracuje s vězněnými rodinami, konstatuje, že Ibrahimovo trauma není neobyvklé.

"Všechny děti, s nimiž jsem hovořila, mají dlouhodobé důsledky, ještě po měsících i po letech," uvedla.

"Pro děti je děsivé, vidět, jak jejich rodiče pláčí. Vidí dospělé ve vysokém stresu, slyší spoustu křiku a pláče.

Bethlehem Abatová, 12, z Etiopie, vylíčila den, kdy jí a její matku v časných ranních hodinách přepadli doma imigrační úředníci. Byl to, podle jejího svědectví, "jeden z nejhroznějších dnů mého života".

Dvanáctiletá Abatová, která žila v městě Leeds už čtyři roky po útěku z Etiopie do Británie, kde požádala s rodiči o azyl, uvedla, že je zklamána britskou vládou, protože si myslela, že "porozumí naší situaci a pomohou nám", ale namísto toho "oni všechno obrátili".

Britské ministerstvo vnitra k tomu vydalo toto prohlášení: "Plně uznáváme odpovědnost vůči dětem, ale tato odpovědnost musí být respektována při plnění naší povinnosti vynucovat zákony o přistěhovalectví a o azylu."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.8. 2009