Pozoruhodný rozhovor s ministryní školství

31. 8. 2009 / Štěpán Steiger

Rozhovor s ministryní školství v sobotní Mladé frontě Dnes by si zasloužil delší polemiku, dotknu se však jenom tří bodů. Zástupce šéfredaktora MfD, jenž má daleko do důchodu a bude mít - což mu samozřejmě přeji - důchod bezpochyby větší než dnešní průměrný (kterého "dosahuji" já), nemůže přirozeně cítit, co znamenají poplatky - nikoli "ve zdravotnictví", nýbrž pro důchodce, kteří je musí platit.

Takže pro něj poplatky nepatří do horních pater politiky, proto se podle něj kolem nich "pořád jen motáme" (asi jako kolem kontejnerů na odpadky). Měli bychom - či spíš by měli politici? - tedy toto téma ve volební kampani pominout. Pro Viliama Bucherta je ovšem i "radar" téma okrajové. Nicméně sotva uniklo jeho pozornosti, že tři čtvrtiny občanů radar odmítají - mají (od Bucherta zřejmě odlišný) záporný, ovšem vlastní názor.

(Nehledě k tomu, že zastánci div radar nepovažují za symbol česko-amerických vztahů.) Ani tím by se podle Bucherta neměli politici v kampani zabývat - třebaže by v ní mělo jít také o zkoumání názorů voličů, jsme-li v demokracii.

Má třetí poznámka se však týká tématu vlastního političce - nepolitické, protože je ministryní "úřednické" vlády? - řídící obor školství. Pan zástupce šéfredaktora - jako odborník na vzdělání? vzdělávací soustavu? na potřeby národního hospodářství? - vznesl řečnickou otázku, proč stát financuje studium politologie či mezinárodních vztahů ("na mnoha fakultách"!).

K čemu nám budou stovky politologů, ptá se vzrušeně, když "postrádáme tisíce inženýrů v technických oborech". A nadhazuje paní ministryni na smeč otázkou: "Nemá stát změnit své priority a toky peněz?" "Mluvíte mi z duše," odpověděla s nejhlubším přesvědčením správkyně vzdělávacího systému.

A nabídla jako odbornice hned řešení: "Kdyby existovalo školné" -bezpochyby totiž lituje, že politicky jí blízký expremiér, kdyby pokračoval v úřadě, by je jistě zavedl - "tak bych jako stát platila za studenty v technických oborech, protože ty lidi potřebujeme. Pokud chce někdo na politologii, ať si to zaplatí sám." A hluboký povzdech: "Jenže my nemáme žádný nástroj, jak to udělat."

Mohl bych paní ministryni poradit: zaveďme plánování "lidských zdrojů". Svaz průmyslu a Hospodářská komora dodají vládě potřebné počty (nikoliv peníze, na to mají přece stát), zjištěné mj. podle potřeb aplikovaného výzkumu, vláda je určí jako své priority a upraví podle toho studium na technice.

Výdaje s tím spojené získá - nikoli od Svazu průmyslu a Hospodářské komory, ó ne! - zčásti tím, že uspoří na sníženém počtu studentů společenských věd - kteří si navíc budou své studium platit sami.

Nejen politologů máme nadmíru - a to jsou politika a mezinárodní vztahy "konkrétní" obory. Nač však máme tolik filosofů, historiků nebo psychologů? Pamatuji doby, kdy přesně tímto způsobem uvažovali komunističtí plánovači.

To ovšem bylo za "zrůdného" režimu, kdežto dnes máme naprostou svobodu kapitalistického systému, kdy každý, kdo obstojí ve zkoušce, může studovat na vysoké škole. Je tu jen jeden technický detail: peníze. Jsi-li z rodiny s nedostatečnými finančními prostředky, věnuj se např. chemickému inženýrství. Žes měl na gymnasiu radši historii? Můžeš přece svobodně volit každý obor, kde ti stát zaplatí školné.Že bys dal přednost jinému? Máš smůlu, rodiče to finančně neunesou.

Recept Miloslavy Kopicové, která by ráda pokračovala v příští vládě ve stejném úřadě, je jednoduchý. Možná si na ni někteří rodičové vzpomenou jako na reprezentantku věcí příštích.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.8. 2009