Poslední bitva vzplála

31. 8. 2009 / Jiří Jírovec

S rozvahou, trvající již dvě bushiády, které uplynuly od doby, kdy měl Clinton universální pojištění ve svém volebním programu, se dospělo pouze k tomu, že se počet nepojištěných Američanů zvýšil o nějakých 10 miliónů.

Je to spíš "žádný krok kupředu a dva zpátky". Pohled na americkou skutečnost je ovšem instruktivně varovný.

V televizi nevidět jedinou skutečnou analýzu ani údaje na jejichž základě by si mohl divák utvořit vlastní názor. Žádné konkrétní údaje o skutečných nákladech, žádná srovnání s enormními náklady na války a zbrojení, natož snad upozornění na zisky farmaceutických společností a pojišťoven.

Jde o peníze, o velké peníze a zisky a na ty si přece nikdo nedá sáhnout. Obamova vláda by údajně chtěla zřídit státem kontrolovanou zdravotní pojišťovnu, která má vnést do systému konkurenci. Nebude konkurovat cenou, ale tím, že nebude odmítat zájemce na základě jejich zdravotního stavu. Současný systém pojišťoven zjevně nevytváří konkurenční prostředí a již vůbec ne nižší ceny.

Proti hrozbě státem (skoro se chce říct lidem) kontrolované pojišťovny je třeba bojovat, a tak PR experti pracující pro stávající varují, že to bude stát peníze, které bude nutné získat zvýšením daní, a hrozí, že ti, kdo zatím něco mají, by o svoje "lepší" mohli přijít. Tedy model, který známe jako divide et impera.

V informační prázdnotě lze i tak najít některé zajímavé prvky. Bývalý boss jedné z velkých zdravotních pojišťoven například prozradil, jak se pojišťovny zbavují nákladných klientů. Trik je založen na nesrozumitelnosti smluv, jejichž jazyk umožňuje vsunout diskriminující podmínky.

Moje známá mi nedávno napsala o problémech s pojištěním při změně zaměstnání: "Nový zaměstnavatel mi dá zubní pojištění až za šest měsíců a zdravotní pojištění za 2 a půl měsíce. Samozrejmě mám "choice" si vybrat tzv. COBRA plán, který mi dává možnost za pouhých 1,650 dolarů měsíčně tu čekací dobu mezi dvěma pojistkami překlenout. Tak jsem se teď asi 5 hodin v těch různých vyspekulovaných formulářích probírala ,než půjdu do nové práce plně připravena a otrávena."

Jen pro porovnání: Když v únoru 2009 spadlo u Buffala dopravní letadlo, byla za jednu z možných příčin označena únava druhé pilotky, která za prací na východě USA letěla předcházející noc ze státu Washington. Snažila se udržet práci, za kterou brala 15 000 dolarů ročně. To je měsíčně méně než překlenovací pojistka 1650 dolarů. Pro úplnost je třeba dodat, že těch 15 000 by bylo nutné zvýšit o hodnotu benefitů, mezi něž zdravotní pojištění patří.

Další zajímavostí je naprostý nedostatek solidárnosti s těmi, kteří si zdravotní pojištění nemohou dovolit. Co je doma, to se počítá, říkají ti, kdo pojištění mají. To, že jejich pojistka může skončit, anebo mnohdy nekryje drahé procedury nebo léky, jim nedochází. Na povrch pronikají i obavy, že zdravotní systém nemusí zvládnout příliv těch nepojištěných. Opět je třeba zdůraznit, že nepojištění nejsou ti velmi chudí, krytí programem MedicAid, lidé přes 65 let spadající pod Medicare a vojenští vysloužilci. Nepojištěna je nižší střední vrstva.

Snadným cílem jsou i tak zvaní nelegální přistěhovalci. Zamezte jim přístup na pohotovost, ať nás nevyžírají, volají ti, kdo zapomínají, že levná přistěhovalecká práce vydatně přispívá k blahobytu těch šťastnějších.

Informace, procezená mezi zuby, o tom, že nedostatečnost nemocenského pojištění je příčinou poloviny osobních bankrotů v USA, rychle zapadne v hlučení zprimitizovaných davů.

Oblíbeným tématem je euthanasie, respektive tak zvané "death panels", které údajně budou rozhodovat o tom, zda není lepší nechat dotyčného umřít, aby se ušetřilo. Ono sice nic takového v návrhu zákona (ještě ani nebyl kloudně sepsán!) není, ale to odpůrcům reformy nevadí.

Když se tímto tématem zabývala CNN, její expert, MUDr. Gupta, prohlásil, že tato praxe je de facto provozována pojišťovnami, které mohou přestat hradit léčbu, anebo vůbec nepojistit.

Problém ukončení lidského života je složitý. V USA i Kanadě je například možné odmítnout léčení, a to i formou písemného prohlášení (living will), které umožní odpojení od přístrojů udržujících člověka ve vegetativním stavu. Politicky nestravitelná je ovšem sebevražda asistovaná lékařem. Nikoli ale vražda v podobě trestu smrti, na jehož výkonu se podílí soudní systém a konec konců přímo i zdravotní personál.

Vedle blekotání o opatrnosti jsou obrazovky zaplaveny inzeráty ohledně připojištění. Připomíná to živý obraz Járy Cimrmana vytvořený na objednávku pojišťovny Slavie. Najmě postavu představovanou Genadijem Rumlenou, zachycenou v okamžiku, kdy zjistí, že na pojištění má. Spokojené úsměvy na všech stranách. Šediví pensisti a jejich partnerky jsou štěstím bez sebe z Viagry nebo Cialisu. No, kdo by se kvůli vadnoucí erekci trochu nepřipojistil.

Vyskytují se ale i inzeráty, které mají naočkovat myšlenku, že není nic horšího než universální péče. V jedné z těchto manipulací líčila jakási Kanaďanka, že si v obavě ze smrti si musela vzít novou hypotéku na dům, aby se mohla nechat okamžitě vyléčit v USA. Kanadští lékaři jí sice sdělili, že její nádor na mozku není zhoubný a že léčba nijak nespěchá. V USA ji ochotně zkasírovali o 100 tisíc a řekli jí, že nádor není zhoubný a že to nespěchá. Ona teď žádá kanadskou vládu, aby jí ty náklady uhradila.

Kdyby americké publikum mělo alespoň špetku inteligence, muselo by si udělat závěr, že tahle blbka vyhodila 100 000 za diagnózu, kterou v Kanadě dostala, jako daňový poplatník bezplatně. Tato "drobnost" je ovšem přebita sdělením, že z kanadské universální péče bylo nutné uniknout a hledat řešení v USA.

Reforma péče o zdraví, ať česká nebo americká, není o zdraví, ale o nedotknutelnosti trhu či, přesněji řečeno, o právu jedince trhnout, na čem se dá. V obecnější rovině jde o filosofickou otázku, zda se má lidská společnost organizovat ve prospěch všech, nebo jen těch nejbohatších.

V praktické rovině jde o to, zda je možné dostat ducha chamtivosti zpátky do lahve. Americká společnost ukazuje, že v "demokracii", kde mají skutečnou moc velké korporace a kde jsou sdělovací prostředky ovládány několika jednotlivci, neexistuje platforma pro takovou změnu.

Přijímat slepě americkou zkušenost vypadá jako hloupost. Je však třeba vidět, že českým politiků prosazujícím "zdravotní reformu" nejde o zdravotní péči, ale o prosazení nevratných přesunů majetků do soukromých kapes. Na jejich obhajobu budiž uvedeno, že jim to umožňuje značně bohaté dědictví po komunistech. Mají co osekávat.

PS Anglicky mluvící čtenář BL může najít zajímavý článek o manipulaci veřejného mínění ZDE

Vytisknout