I ústavní zákony mohou být protiústavní

31. 8. 2009 / Ondřej Ručka

Kupříkladu kdyby Parlament ČR schválil ústavním zákonem, že všichni občané ČR hlásící se k italské národnosti budou internováni do pracovních táborů, byl by podle Štěpána Kotrby takový zákon dále nedotknutelný a stal by se součástí ústavního pořádku České republiky.

To je zcela zjevně absurdní závěr, proto zde musí být kontrolor v podobě ÚS, který by něčemu takovému (byť i jen velmi hypotetickému) zamezil.

Podobně to pak platí i v případě změny ústavy samotné. Kdyby se zítra rozhodla ODS a ČSSD odhlasovat vedoucí úlohu velké koalice ve společnosti a rozhodla se toto včlenit do ústavy, jistě by šlo o protiústavní akt, na jehož neplatnost by musel nezávislý ústavní soud nejen upozornit, ale dokonce jej jako takový i zrušit.

I když takové dva příklady zní zcela absurdně, rozdíl mezi internací Čechoitalů a vedoucí úlohou velké koalice ve společnosti a rozdíl mezi jakýmkoliv jiným ústavním zákonem či ústavní změnou může být takový jako byl rozdíl mezi 50 a 10 spravedlivými v Sodomě a Gomoře.

Může se to vskutku zdát podivné, ale je třeba si uvědomit, že němečtí nacisté v roce 1933 a českoslovenští komunisté v roce 1948 se dostali do svých pozic kvaziústavními prostředky a proto není divu, že takováto doktrína pravomocí Ústavního soudu skutečně není iuristokratickým útokem na demokracii (jak se může Štěpán Kotrba domnívat například i s Václavem Klausem), nýbrž poslední pojistkou její ochrany. Od toho se, koneckonců, moderní demokracie vyznačuje systémem brzd a rovnováh.

Vytisknout