Pavel Pečínka si mne totiž definitivně zařadil... Mezi soudruhy (v jeho pojetí hodnocení kladné) a soudruhy soudruhoviče (v jeho pojetí hodnocení záporně odpudivé). Vida ho, politologa, vymyslel nové kategorie... Budiž. Je to jeho volba. Populatrita a integrita ekologa Pečínky nemá ale co dělat s mediální i faktickou korektností a integritou pedagoga - politologa. Citoval bych v té souvislosti klasiky: co je císařovo, dej císařovi, co je Boží, dej ... Což jemu jaksi nedochází.

Pečínka opominul ve své odpovědi i meritum původního sporu: Nelze spojovat lobbování s univerzitní praxí. Nemohu předem inzerovat svůj kurs jako prostředek pro publikaci seminárních prací studentů. Mohu, až poté, co student vypracuje zajímavou a vyváženou práci, mu navrhnout, že ji někde může publikovat; mohu - pokud se to bude srovnávat s mým hodnocením, vypracovat na jeho práci doporučení... Nemohu však inzerovat svůj lobbismus a politický koníček jako téma přednášek. Externí přednášející - politici by ale měli být na katedře politologie pravidelnými hosty. Ze všech politických stran, včetně těch okrajových. Nadto žádná práce na akademické půdě by neměla nekriticky prosazovat jediný názor - věda není ideologie, i když v případě české politologie jsem téměř vždy v rozpacích .

Samotný předmět pedagogické činnosti by neměl být současně i politickou aktivitou pedagoga. A je jedno, děje-li se tak u "bojovníka proti všemu zlu světa", nebo u "válečného štváče a zaprodance globálního imperialismu". Samotnou politickou angažovanost nikomu, tím méně občanu Pečínkovi, nevyčítám. Pedagogovi Pečínkovi ale vyčítám aktivní tematickou prostranickou propagandu na vysoké škole, ne členství v politické straně. Kdyby učil jakékoliv jiné téma, naprosto by mi jeho aktivity mimo půdu školy nevadily, snad dokonce vzhledem k mé spolupráci s ornitology a nemilitantními ochránci přírody naopak byly sympatické.

Poznámka na okraj: to, že se militantní zelený populismus rozmáhá - zvláště v souvislostech s jakoukoliv inženýrskou činností či výstavbou (továrny, dálnice, tunely, telekomunikační vysílače) je realita emancipace občanské společnosti, dotované povětšinou Open Society Fund, u které se mi opravdu líbí Pečinkovo trefné přirovnání ke "Řvounům", kteří se vyřítí náhle (z "ohroženého" lesa) a řvou a řvou a řvou a řvou a řvou... Viděl jsem i film a mohu říci, že deprese z něj byla nelíčená. Bez ohledu na pravicové či levicové smýšlení diváka.

Pečínkovu posedlost (inteligentním a tudíž "nebezpečným" novinářským antiekologem) Brezinou sice chápu - patří to též do PR technik - , ale nesdílím... Směju se ale naivitě, s jakou Pečínka přiznává prospěšnost propagačních důsledků jím popisované techniky na budoucnost svých seminářů... Kouzlo nechtěného.

Rasistické výroky jsou trapné, i pokud jsou interpretovány a údajně i původně myšleny jako vtip.

Všechno ostatní je podružným mlžením, majícím zakrýt nedostatek argumentů v meritu sporu či záměrné nepochopení.

Naprosto se nebráníme - kupodivu -, pokud někteří studenti zašlou své seminární práce a ty budou chytré, jejich (bezplatné) publikaci (někdy patrně s deskriptorem, že se jedná o seminární práci studenta - kvůli možné ovlivněnosti konzultacemi s pedagogem). V Britských listech totiž neztotožňujeme nepřijatelnost politického lobbismu pedagoga s cenzurou tématu či nemožností publikovat i výrazně politické názory, pokud uvedeme, kdo je autor a kde politicky stojí. A snažíme se publikovat názory co nejrozrůzněnější - měřítko? musejí být zajímavé. Takže - vzhůru do práce...