Poslouchat a číst projevy politiků může být obrovská nuda. Neustále se opakují, málokdy přinesou něco podnětného a zajímavého a s jejich upřímností to taky není jednoduché. Na druhou stranu je to jeden z hlavních prostředků komunikace mezi nimi a veřejností, někdy se zdá, že snad dokonce důležitější, než činy samy. Chceme-li se účastnit veřejného života alespoň tím, že jdeme jednou za čas k volbám, měli bysme se o tyto verbální prezentace přece jen trochu zajímat. Pokud se máme zodpovědně rozhodovat, musíme se alespoň trochu snažit pochopit myšlenky, které uchazeči o naši přízeň a potenciální kormidelníci zákonodárné a výkonné moci svými slovy (jakož i činy) prezentují. K tomu je potřeba trochu se nad jejich slovy zamyslet, nebýt pouze jejich pasivním příjemcem, nejsme přece pouzí konzumenti reklamy. Můžeme zjistit, že tato exkurze do slov a myšlenek nemusí být vůbec nudná, ba že může být přímo vzrušující, když před námi začnou povstávat nečekané souvislosti, které při letmém pohledu tak patrné nejsou.

Nejprve jsem chtěl napsat vlastní analýzu slov jednoho politika, ale napadlo mě udělat to celé trochu jinak - možná by bylo zajímavější nechat k těmto slovům říct svoje ostatní. Diskuse v Britských listech je k tomu jako stvořená. Vybral jsem tedy několik úryvků, které mi pro daného politika připadají v jisté rovině signifikantní a zamlžil jsem v nich ty (nepodstatné) informace, které by explicitně odhalovaly jeho identitu i příslušnost. Ta bude pro mnoho lidí stejně patrná a kdo politiku trochu sleduje, pozná rychle i o koho se jedná. Nicméně zkusme posuzovat slova a myšlenky, které za nimi kdo vidíme, nezávisle na identitě jejich autora.

Tím logicky hrozí jeden problém - vytržení z kontextu. Rozhodně platí, že tatáž slova vyřčená dvěma různými lidmi mohou znamenat něco mírně odlišného. Avšak opakuji, zkusme posuzovat pouze ty ideje, které se nám vyjeví nad těmito slovy, nesuďme jejich autora. Pokud jde o kontext úryvků v rámci celku, ze kterého jsou vyňaty, vybíral jsem tak, aby došlo k co nejmenšímu zkreslení tímto vytržením. Bude-li někdo mít zájem o celé texty a identitu jejich autora (i když předpokládám, že většina stejně pozná, o koho jde a sama si případně najde zdroje - jsou veřejné), stačí mi napsat.

Nechci dopředu příliš manipulovat ostatními čtenáři, ale aby se případná debata (pokud vůbec vznikne) nerozplizla do mnoha směrů, nabídnu k posuzování tyto okruhy:

Nyní již ony úryvky.

1. Z vlastního eseje

Proto [jedna část politického spektra] tak hlasitě vyzývají veřejnost k neustálému vstupování do politického dění jinými dvířky, jinými, takzvaně "nepolitickými" metodami, pokud možno řadou drobných revolucí, v nichž dominují jednoduché pravdy a jednoduché slogany. Každodenní vzrušená, přehnaná, přecitlivělá či nekritická občanská starost o politickou situaci je v demokracii nenormální a nesprávná. U nás je to však považováno za správné a jak jsem řekl v [místo projevu], je to proto, že je nám občanská neposlušnost vydávána jejími obhájci za svobodu.

2. Z vlastního eseje

Různé [jedna část politického spektra] úhly pohledu mají úplně jiné ambice. Chtějí jako inženýři lidských duší prostřednictvím permanentních revolučních výbuchů měnit svět, a to tak, aby odpovídal jejich, v podstatě vždy kolektivistickým vizím, neboť člověka ve skupině lze daleko lépe manipulovat a ovládat než jednotlivce. Autentická [druhá část politického spektra] s tímto postojem vede věčný zápas. Zápas o svobodu jedince, zápas o jeho právo vybrat si vlastní cestu za úspěšným a spokojeným životem podle vlastní hlavy, podle vlastních schopností, podle vlastního nadání a pracovitosti.

3. Rozhovor našeho pana politika s jiným panem občanem, ve chvíli, kdy pan občan sdělil panu politikovi, že jistá skupina dalších občanů hodlá sepsat vlastní zprávu o stavu demokracie v ČR.

Politik

Tady prostě je skupina lidí, která má odvahu, kterou já obdivuji, psát zprávu o stavu demokracie, samozvanost těchto lidí, povyšování se nad ostatní, se mi zdá něčím úplně neuvěřitelným. Něco takového by si člověk přece v žádném případě neměl a nemohl odvážit a myslím, že to celý ten úmysl skutečně prozrazuje, mě to do této vteřiny, než to teď pan [občan] řekl, opravdu nenapadlo. Nevím, je to prostě pokus o politický střet, pro který si vybírají neuvěřitelné, neuvěřitelné záminky, a že je možné takto hluboko klesnout, tak to už, to už se skoro spíš musím usmívat, než abych ...

Občan

Pane [politiku], zprávu o stavu demokracie mohu napsat i já a když ji vydám, budu pod tím podepsán jen já a bude to zpráva o tom, co, jak posuzuje demokracii nějaký [občan].

Politik

Ne, ne.

Občan

Když to podepíše nějaký kolektiv lidí, bude to zpráva o tom, jak tito lidé tu demokracii hodnotí.

Politik

Ne, já si myslím, že to nemáte pravdu. Podívejte, vy můžete nepochybně napsat a píšete nonstop své články na toto, na, dnes [specifikace článku]. To je přeci naprosto v pořádku, ale slovo zpráva se chápe trošku v jiném smyslu. Slovo zpráva něco implikuje, něco nabízí. Zpráva znamená, že někoho o tom zpravuji, že si to někdo třeba ode mě vyžádal, že někam to chci posílat na nějaký vnější institut, nevím kde. To je opravdu jiný žánr. A to vy jako [název občanského povolání] ...

Občan

To je otázka ...

Politik

Jako [název občanského povolání] určitě ...

Občan

To je otázka, jak nazvat ten žánr. Ano, já to přátelům řeknu. Ano, vždyť ...

Politik

To je velký rozdíl.

4. Součást reakce na určitá podezření ze selhání při výkonu funkce