Byl jsem nadšen, píše Terry Jones, když jsem viděl minulý týden v deníku New York Times fotografii, na níž americké jednotky hlídají v Shibarghanu v Afghánistánu válečné zajatce, podezřívané z příslušnosti k organizaci al Qaeda. Článek, který fotografii doprovázel, líčil, že 101. letecká divize americké armády dostala rozkaz nahradit námořní vojska v jižním Afghánistánu a má to vést k dlouhodobé vojenské přítomnosti v této zemi.

Tuto fotografii taky přetiskl v Británii deník Times, avšak ani jeden z obou listů se nijak nezmínil o té části fotografie, která u mě jakožto u předsedy Společnosti Lidskosti Pro Umisťování Pytle Na Hlavu Podezřelých Osob vyvolala tak intenzivní nadšení. Na fotografii je jasně vidět, že váleční zajatci, podezřívaní z členství v organizaci al Qaeda, mají ruce svázané za zády a na hlavě mají pytel, který je přivázán kovovou páskou. My ve SLPUPNHPO usilujeme už léta o to přesvědčit víc armád, aby dávaly pytel na hlavu všech osob, které jsou z něčeho podezřívané. Když už nic jiného, umisťování pytle na hlavu podezřelých osob ochraňuje nás, ostatní, kteří nejsou na věci nijak zaangažováni, před nepříjemnými pocity sympatií vůči zajatcům. Pro obyčejné, bohabojné čtenáře novin není přece nic urážlivějšího, než když vidíme, jak jsou řady bídně vypadajících vesničanů nakládány našimi chlapci v armádě na korby dobytčích náklaďáků. Zajatci často vypadají poděšeně, zdeprimovaně a hladově, a jak by člověk mohl nad takovými fotografiemi řádně snídat?

Jakmile však dáte zajatcům na hlavu pytel, člověk k nim moc emocí pociťovat nemůže. Přestávají být lidskými bytostmi, a tak nečiní na naše city žádné nevhodné požadavky. Umístíme-li na hlavu podezřelé osoby pytel, má to ještě jeden vysoce žádoucí důsledek: všichni ti zajatci pak vypadají, že jsou vinni. Když vidíte člověka, jak má na hlavě pytel, máte prostě pocit, že si to plně zaslouží a že to, co se mu dál stane, se mu stane zcela oprávněně.

A tytéž pocity má pravděpodobně i osoba, na jejíž hlavu byl pytel umístěn. Osobně mi to nikdy zatím nikdo neudělal, ale mám za to, že je důsledek umístění pytle na hlavu velmi dezorientující. Člověk, který má na hlavě pytel, přestane mít pocit, že je lidskou bytostí, a ani už jako lidská bytost nevypadá - zraková, čichová deprivace a deprivace rovnováhy vede u něho k tomu, že očekává jen to nejhorší.

A to, nás, samozřejmě, vede k důležitým hospodářským argumentům, proč je správné umísťovat pytel na hlavu zajatců. Jakmile je zajatec jednou svázán, dá se mu na hlavu pytel a jakmile ho chvíli vozí sem a tam na korbě dobytčáku, obyčejně se pak přizná ke všemu. To ušetří spoustu času, úsilí - a co je nejdůležitější - i spoustu peněz ve snaze rozlišit teroristy od obyčejných mužů, které armáda zatkla, protože měli neatraktivně vypadající vous a měli špatně ostříhané vlasy.

To je jedním z důvodů, proč britská vláda dávala začátkem sedmdesátých let tak nadšeně pytel na hlavu osob, podezřelých z členství v IRA. Bylo to ekonomicky nesmírně efektivní. Samozřejmě, otravové u Evropského soudu pro lidská práva to v roce 1978 zkazili, když postavili tuto techniku mimo zákon a tvrdili, že "to je nelidská a ponižující praxe". Jinými slovy, konstatovali, že je to forma mučení.

Naštěstí nejsou Spojené státy vázány žádnými takovými slabošskými rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva. A Spojené státy také mají plné právo zcela ignorovat Konvenci OSN proti mučení, protože měly v roce 1985 zdravý rozum a tuto konvenci odmítly podepsat. Argentina, Belgie, Bolivie, Kostarika, Dánsko, Dominikánská republika, Finsko, Francie, Řecko, Island, Itálie, Holandsko, Norsko, Portugalsko, Senegal, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Uruguay udělaly chybu, že tu konvenci podepsaly, pak se připojila i Venezuela, Lucembursko, Panama, Rakousko a dokonce i Velká Británie a Afghánistán, ale Amerika ne.

Je to výborné. Teď vidíme, že se to Spojeným státům vynikajícím způsobem vyplatilo. Americká armáda si může dávat pytel na hlavu, komu chce. Avšak to, co nás v organizaci SLPUPNHPO rozradostnilo nejvíce, byla skutečnost, že šéfredaktoři listů New York Times a londýnských Times otiskli fotografii afghánských zajatců z pytlem na hlavě a neměli potřebu se k tomu vůbec jakkoliv vyjádřit.

Doufejme, že to znamená, že britská a americká veřejnost je konečně připravena přijmout skutečnost, že jediné tváře, na nichž záleží, jsou britské a americké tváře. To jsou přece v současnosti už jediní "lidé", o něž na světě jde, a - abychom to řekli zcela otevřeně - ostatní svět holt bude muset chodit s pytlem na hlavě. A to je pro nás zde v organizaci SLPUPNHPO skutečně vynikající zpráva.