Jan Paul napsal pro internetové Britské listy a později pro časopis Redhot - číslo 40-41/ 2001 ( už toto zdvojení vzbuzuje podiv) články, zpochybňující úroveň a počínání Art.cz stejně tak jako naše mediální partnerství s Národní galerií v Praze. Skutečných argumentů aby se člověk dohledal, nicméně reagovat je nutné.

Hned v úvodu je třeba zmínit pro nezasvěcené, že Jan Paul "opomněl" sdělit, že je především malířem a pak až příležitostným glosátorem výtvarného umění. Věříme, že se mu do tohoto přiznání moc nechtělo, neboť tento fakt vrhá naprosto jiné světlo na jeho celé "nestranné" hodnocení. Také jeho kvality jako umělce se nedočkaly obecně přílišného uznání, ba právě naopak ( byl, mimo jiné, "oceněn" ve známém prestižním týdeníku anticenou Nevermore za svou expozici v pražském Mánesu).

Paul je, jak se zdá, v jádru negativní člověk, což dokazuje hned dvěma články ve zmíněném Redhotu. Obviňuje šmahem ( tedy na základě Cibulkových seznamů ) celou frontu odborných znalců, obviňuje, či přímo zesměšňuje novináře ( "Ohlas v tisku / na galerii Art.cz, pozn. autora/ ale ukazuje jen neutěšený stav naší výtvarné publicistiky a neschopnost píšících autorů..."), výtvarníky hází do jednoho pytle, studenty kárá. Paulovi vadí delší dobu i chování celých institucí ( výstavní aktivity bank či bussines center ), nyní i samotné Národní galerie v Praze ( pisatelova averze vůči řediteli Milanu Knížákovi je zřejmá, ne že ne. Stačí se podívat na Paulovy internetové stránky a jeho díla z předcházejících let ).

Janu Paulovi vadí spojení státní instituce a komerční firmy.To, že je to ve světě, ale již i u nás, běžné, potřebné a přínosné je zřejmé a není třeba o tom diskutovat. Jedná se o spolupráci oboustrannou a především neziskovou, tedy reciproční. Art.cz popularizuje a prezentuje státní kulturní instituci s omezeným rozpočtem ( připomínáme internetovému publiku zajímavé sbírky i aktuální akce ). Národní galerie na oplátku zveřejňuje na některých svých materiálech pouze naše logo, stejně jako v dalších běžných případech kdy spolupracuje s jinými mediálními partnery ( např. s novinovými deníky atd. ). Toť vše. Takové spojení "může budit rozpaky", říká kritik, ale to je asi tak vše, neboť jde o subjektivní názor, který se nedá měřit s jinými konkrétními výsledky.

Stejně tak oblíbené a tvárné slovo "prestižní"je Paulem relativizováno. Prestiž lze však věcně doložit ( nejedná se o lacinou popularitu, ale uznání odborné veřejnosti ). Umělci na Art.cz jako Michael Rittstein, Ivan Komárek, Tomáš Císařovský, Gabina Fárová, Roman Sejkot, Michal Gabriel, Stanislav Kolíbal, Aleš Lamr či Stefan Milkov jsou prostě umělci prestižní, ať si Jan Paul říká co chce ( to lze doložit například účastí na mezinárodních přehlídkách a porovnávat s dosaženými cíli ). Galerie Art.cz se prestižní stává - spolupracuje totiž také s těmito umělci ( oboustranně a dobrovolně ), s významnými a s úspěšnými firmami ( SAS, Dell Computer, Nikon atd.). Navíc se Art.cz prezentuje na významných akcích ( PIW, E-goverment ), kam je zvána kde je oceňována.

Art.cz je také kladně přijímána řadou špičkových výtvarníků i obecně v různých médiích ( Ekonom, MF Dnes, Právo, E-biz, České Slovo, Moderní byt, Lidové noviny, Můj dům, Stavební forum, Prague Tribune, Strategie, Pipe & Cigar atd.). Negativní články pak mají jedno společné: je pod nimi podepsán Jan Paul.

"Art.cz je jednou z nejbulvárněších virtuálních galerií u nás...", chrlí dále výtky nelítostný garant dobrého vkusu Paul. Ať však nahlížíme na galerii z nejrůznějších úhlů, "bulvárnost" nenalézáme. Co to je ? Nabízíme přední výtvarníky, jejich díla, anonce na jejich výstavy ( i v jiných galeriích ), případná významná ocenění ( naposledy úspěch Pavla Besty a účast Daniela Pešty a Romana Franty na Bienále ve Florencii za kurátorského vedení paní Dr.Vlasty Čihákové-Noshiro ), upozorňujeme výtvarníky na případné zakázky, přinášíme novinky. Nezmiňujeme zákulisní intriky, komiksové satiry či vtipy, chytlavé titulky a nevymýšlíme povrchní nálepky všeho druhu. ( Jane Paule, výraz "ideolog"bych pak vůbec na vašem místě nepoužíval ).

"Art.cz chce ale prodat cokoli, kdykoli a komukoli", hřímá dozorčí Paul dále ve svém článku. Galerie nabízí, dle svého mínění, díla kvalitní a vhodná k prodeji, na vás jsme se, díky těmto kritériím, nikdy také neobrátili, ( řada vašich kolegů vám může dosvědčit, že u nás neuspěli ). To že vybízíme případné další zájemce k zaslání katalogů jejich práce, ještě přeci neznamená, že bereme a zveřejňujeme cokoliv! Chceme tím spíše dát prostor autorům, kteří nejsou v médiích tak známí, což jistě, jak uznáte, není ještě důvod k zatracení. Panu Paulovi dále například leží v žaludku nabídka koberců v naší oddělené sekci Art & Design. Dovolte tedy jednu vsuvku: známá firma vyrábějící koberce Vorwerk již několik let úzce spolupracuje s malíři, sochaři a designéry. V minulosti zaujala sérií Arterior, stvořenou takovými osobnostmi světového věhlasu jako jsou Enzo Chucchi, Rolf Heide, Sam Francis, Jeff Koons, Jiri Georg Dokoupil a mnoho dalších. Pane Paule, znáte je? Navíc autorky originálních koberců na Art.cz jsou čerstvými absolventkami UMPRUM. Že by tedy měl pan Paul dalšího protivníka ve vysokém odborném školství, neboť neodpovídá jeho(!) představám o úrovni absolventů?

Panu Paulovi také vadí naše široká nabídka a stylová různorodost. O tu nám - tedy galerii - přeci ale jde. Nejsme malá kamenná galerie, profilující se víceméně uzavřeným okruhem umělců ( jak to má být ), jsme širokou platformou, jakýmsi průřezem napříč významnými proudy a osobitými projevy, aniž bychom jeden z nich akcentovali více než jiný. To špatný přístup?

Pan Paul vytýká studentům AVU a UMPRUM spolupráci s galerií. To už vůbec nechápu! Pokud nezanedbávají školu ( a to my ani vy posuzovat nebudeme ), je pro začínající umělce vhodné seznamovat se se situací ( nabídka - poptávka ), jaká je bude jistě čekat po absolutoriu. Škola je na takový zlom v profesním životě nemůže připravit, spolupráce s námi v jisté míře ano. Mimochodem: o díla studentů je u nás až překvapivý zájem, takže jejich potenciál lze tušit. Obraz Nikoly Novákové za 70 000 Kč, nad kterým se pan Paul pozastavuje, je běžnou cenou, jejíž základ si, ostatně dobrovolně, stanovují všichni umělci na Art.cz. Navíc Nikola Nováková je na kulturní scéně poněkud více etablovaná než většina jiných studentů. Byla před časem vybrána pro unikátní výstavu Továrna v areálu firmy Techo, spolupracující s kvalitními autory ( Opočenský, Rittstein, Roučka, Bláha atd.).

"Výtvarné umění jako pizza" - to je jeden ze sloganů, kterým chce Jan Paul naše služby zdiskreditovat. Nevíme co je špatného na tom dostat informace až do domu, stejně tak jak se to děje v jiných významných oborech. Z takové věty má pak čtenář pocit, že snad rozvážíme objednané obrazy do domu v krabicích ještě za tepla. Zde opět pan Paul jaksi "zapomněl" , že na naší úvodní stránce červeným písmem jasně zdůrazňujeme jeden závažný fakt. Každé umělecké dílo má možnost zákazník vidět v reálu a v klidu tak posoudit, zda má o něj zájem. A dokonce: může si obraz či grafiku zapůjčit domů ( což se také stává, souhlasí-li s tím autor ) a zjistit doma, zda se hodí do zamýšleného interiéru či nikoliv. Tedy žádná pizza, žádný rychlý supermarket, či tuctová velkovýroba. Naše virtuální nabídka je pouze(!) vstupní informací, po které následuje tradiční "fyzický" proces seznamování a nakupování. Stačí pozorně číst.

A aby toho nebylo dost, tak pan Paul obviňuje dále: "...v umění první poloviny dvacátého století se objevuje na trhu nejvíce falz", reaguje tak autor na nejnovější službu Art.cz. Galerie totiž nabízí, mimo současníků, ve zvláštní sekci díla Emila Filly, Jana Zrzavého, Skupiny 42, ale i Pabla Picassa či Andy Warhola. I v tomto počínání jsme my - i partneři - nějak prý podezřelí. Jste demagog, Paule. Vy vlastně tvrdíte, že díla námi nabízená by mohla být nepravá, ale nevíte to přesně, tedy nemůžete to doložit, že ... zamyslete se. K vrcholným manipulacím páně Paula pak patří toto sdělení: "Majitelé se tváří, že dělají tvrdý obchod s uměním. O to hůř pro Národní galerii. Nebo si snad chce nejprestižnější stánek s uměním přilepšit tím, že bude prostřednictvím internetu rozprodávat své sbírkové fondy?" A zase: pravda - nepravda, hlavně, že taková úvaha zazní a vzbudí - i když nepodložené - podezření. Když to není pravda, proč to, sakra Paule, vůbec píšete? Vy to víte?