Levičácký či levicový?

V jednom se s JČ ztotožňuji. Označit 'Observer' za "levičácký" týdeník je skutečně přehnané. Není úplně pravda, že ho nečtu, ale je pravda, že ho už neodebírám. Pravidelně jsem ho kupoval vedle 'Sunday Times' v době 'humanitárního' bombardování Jugoslávie. V mnoha směrech jde o kvalitní noviny, na kterých mě iritovala nejvíc jejich levicově zaměřená didaktičnost. Kvalita týdeníku 'Sunday Times', který čtu už od roku 1975, se skutečně v posledních letech výrazně zhoršila. Označit jej za "pravičácký" nebo "pravicový" by rozhodně bylo daleko od pravdy. Většina současných britských novin je laděna liberálně, tj. levicově. Poslední nedělní broadsheet (seriózní noviny velkého formátu), který je dosti konzervativní, je 'Sunday Telegraph'.

Pokud jde o válku v Jugoslávii - o které se JČ zmiňuje - musím říct, že v podstatě všechna hlavní britská média kráčela v jednom šiku; všechna horlivě a rasisticky démonizovala Srby. Čestnou výjimkou byl (levicový) 'Independent', který dal kritice války více prostoru než ostatní média (zvl. ve vynikajících a odvážných článcích Roberta Fiska).

Destruktivní povaha politické korektnosti

Politická korektnost má janusovskou tvář. I když je svými důsledky stejně ničivá jako každá jiná utopicko-socialistické ideologie, politická korektnost je veřejnosti servírována postupně jako série nezbytných reformních kroků zaměřených na dodržování lidských práv různě utlačovaných podskupin obyvatelstva. V upřímné snaze dosáhnout co nejrychlejší nápravy neuspokojivého stavu se údajně někteří zanícení horlivci dopouštějí tu a tam unáhlených, někdy až komických 'přehmatů'. O těchto legračních chybičkách a přehmatech se pak dozvídáme z pravicových i levicových médií, zasmějeme se jim, ale nepřikládáme jim valného významu. Zmiňuje se o tom i JČ, když tvrdí,

"že je velmi lehké politické korekčníky ... při veřejné přednášce či debatě podvracet. Oni jsou totiž na veřejnosti tak "tolerantní", že musejí zdvořile přikyvovat k tomu, co říkáte, a nejsou tedy věrohodnými oponenty. Několikrát se mi podařilo politicky korektní přednášku proměnit v naprostou frašku, při níž se účastníci přednášejícím smáli, až se za břicho popadali".

O druhé, skryté straně tváře Januse se však žertovat nedá. Ta je smrtelně vážná a většina z těch, kteří si troufnou poukázat na její ošklivost, se vystavuje nemalému nebezpečí. Uvedu dva příklady, které jsou velmi typické.

1 Glen Hoddle - mediální monstrproces

Před třemi lety si Glen Hoddle, tehdejší trenér anglického fotbalového reprezentačního mužstva, trochu hinduisticky zafilozofoval v rozhovoru s reportérem deníku Times. Na základě studia principů hinduistické a buddhistické karmy přišel k závěru, že tělesně postižení lidé si za své trápení vlastně mohou tak trochu sami; trpí prý za hříchy, které spáchali v dřívějších převtěleních.

Kdyby něco podobného řekl příslušník odpovídající menšiny, nikdo by si toho ani nevšiml. Glen Hoddle sice hovořil o buddhistické karmě, ale jako bílý Angličan se dopustil politicky nekorektního ideozločinu. Média se na něj vrhla jako kobylky a veřejně jej ukřižovala, britská vláda se vyslovila, že je z toho třeba vyvodit důsledky a fotbalová federace jej během několika dní zbavila trenérské funkce. Za své kacířské ideozločiny se sice zkroušeně všude možně omlouval, ale ponížené sypání popela na vlastní hlavu ho nezachránilo. K podobným mimosoudním honům na čarodějnice dochází na Západě pod záminkou necitlivosti vůči některým chráněným skupinám obyvatelstva stále častěji a častěji - na různých úrovních společenského žebříčku a v nejrůznějších oborech.

2 Lingvisticky a etymologicky deprivovaní (linguistically and ethymologically challenged) korekčníci

JČ oprávněně souhlasí s Willem Huttonem v tom, že není správné, aby ženy musely poslouchat oplzlé poznámky a aby se černochům říkalo negři. Ale moji rodiče a učitelé mi kladli na srdce už ve třicátých a čtyřicátých letech, že nesmím používat hrubá slova, zvláště v přítomnosti žen, že se nesmím posmívat invalidům apod. a myslím, že ne bez úspěchu. Většina slušných Britů a Američanů se jistě rovněž vyhýbala a vyhýbá používání slova 'nigger' namísto 'negro', 'black (man/ woman)', 'African American' ap. Etiketa, souhrn pravidel slušného chování, není vynálezem liberálů. Výchova k vzájemné úctě mezi příslušníky různých skupin a ras nemusí být nutně vynucována drakonickými zákony a kriminalizací neotesaného chování. Je jistě možno pochopit, že se některá etnická skupina ohrazuje proti určitému pejorativnímu označení. Katastrofální však je, když začnou ignoranti zcela přepisovat jazyk. Viz např. snahu slovní policie zcela vyloučit slovo 'black' ve slovech a slovních spojeních jako:

'blackboard' ((černá) tabule) - v mnoha institucích se oficiálně doporučuje nebo dokonce předpisuje používat 'chalkboard' (tabule, na které se píše křídou) nebo pouze 'board' (tabule)

'black coffee'

'městská rada v Islingtonu (v severní části Velkého Londýna) zakázala učit ve školách říkánku 'baa baa black sheep' (černá ovce béé, béé) - později údajně vzali radní říkanku na milost, ale jen s tou podmínkou, že se přidá sloka se slovem 'white' (bílý), tj. 'baa baa white sheep'

Censoři anglického jazyka to zdůvodňují i vědecky, totiž tím, že se adjektivum 'black' běžně používá (rasisticky) ve složených slovech nebo v slovních spojeních s negativními konotacemi:

např. 'blackmail' (vydírání), 'blackleg' (stávkokaz), 'black market' (černý trh), 'black sheep' (metaforicky: černá ovce), 'black arts' (černá magie),

což se dává do kontrastu se spojeními jako: 'white witch' (dobrodějná víla), 'white lies' (nevinné lži), která mají jednoznačně pozitivní konotace.

Censoři se však opomínají zmínit o existenci spojení jako:

'white feather' (zbabělost), 'white crime' (hospodářská kriminalita), 'white flag' (bílý prapor - symbol kapitulace), 'white elephant' (danajský dar), 'white slave trade' (obchod s děvčaty, obchod s bílým masem) atd.

Uvedené 'komické' příklady se mohou opět jevit jen jako relativně neškodné důsledky nadměrné horlivosti patolízalských liberálních imbecilů. Nelegrační, smrtelně vážnou stránku tohoto tajtrlictví, je ale možno vidět na případech, které uvádím níže. (Mimochodem moudří radní zmíněné čtvrti Islington chtěli údajně prosadit (zcela nelegračně) v 80. letech mezi jiným též mandatorní trest pěti let vězení za používání 'emocionálního' nátlaku v sexuálních situacích a vztazích.)

Lingvistické lynčování

V lednu 1999 použil David Howard [homosexuál bílé pleti], ombudsman washingtonské radnice a pravá ruka nově zvoleného primátora Anthony Williamse [černé pleti] při diskusi o rozpočtu svého odboru se dvěma podřízenými zcela náhodou slovo "niggardly" (skoupý, skrblický), když jim sdělil, že:

"I will have to be niggardly with this fund because it's not going to be a lot of money."

"S tímto fondem budu muset hospodařit velmi skrblicky, protože v něm nebude moc peněz.".

Spolupracovníci byli konsternováni. Když si Howard uvědomil, že mu neporozuměli, snažil se jim význam slova 'niggardly' vysvětlit. Jeden z nich však demonstrativně opustil místnost a odmítl pokračovat v jednání. Slovní policie a ideopolicie (thought police) si dala toto adjektivum ignorantsky do souvislosti s výrazem 'nigger', jež je "racial slur" (slovo hanobící rasu), a vyzvala jej, aby se svým spolupracovníkům a černošským spoluobčanům veřejně omluvil a okamžitě odstoupil. Následoval příval stížností, výhružných telefonických hovorů a protesty davu; Howard vše mnohokrát poníženě vysvětlil, vyjádřil lítost, ale nic nepomohlo. Necitlivý funkcionář byl nucen podat asi po deseti dnech rezignaci.

Primátor ji se vší pompou okamžitě přijal, jakoby byl Howard právš spáchal nějaký hanebný zločin. I když věděl, že příslušná slova spolu nemají ani etymologicky, ani sémanticky nic společného ('niggardly' je skandidávského původu - v angličtině bylo zaznamenáno už ve 13. století. 'Nigger' je latinského původu ('niger' = black) a poprve bylo zaznamenáno koncem 17. století), zdůvodnil nutnost odstoupení tím, že Howard pronesl 'nevhodnou poznámku týkající se rasy' (inappropriate racial comment) a dodal, že

"se Howard zachoval nemoudře" ... a že "v exekutivních funkcích je třeba jednat velmi uvážlivě" (Howard used poor judgment .... good judgment is needed in executive positions). Nakonec řekl státnicky, že mu:

"velmi záleží na tom, aby reprezentoval všechny občany města; usiluje přitom o to, aby jeho administrace opravdu odrážela 'diverzitu' města (rasové složení). .... "My se snažíme dosáhnout vzájemného porozumění mezi všemi občany města" [černé a bílé pleti] (We're trying to bring our city together). Zároveň prohlásil, že nechá celou záležitost formálně vyšetřit.

Žádnému z kocourkovských otců (a žádné z kocourkovských matek) města Washingtonu ani nenapadlo proti tomuto nesmyslnému postupu vystoupit, i když všichni dobře věděli, o co jde. Nikdo nepoukázal na to, že místo formálního šetření stačilo, aby se primátor podíval do slovníku a mávl nad celou záležitostí rukou.

Na nesmyslnost tohoto postupu poukázali ve smršti příspěvků četní komentátoři v amerických a světových médiích a záležitosti se neprodleně ujali homosexuální aktivisté. Například americký list Washington Post (29/1/99) komentoval postup Williamse následovně:

"Pokud je pravda, že Howard nic špatného neudělal, ... měl by ho Williams povolat zpět ... a nechat koupit všem svým spolupracovníkům, kteří to potřebují, slovníky."

Začátkem února 1999 prohlásil primátor Williams, že "po formálním vyšetření případu" zjistil, že ... "jednal poněkud ukvapeně" a nabídl Howardovi nové, méně angažované místo ve svém týmu.

Tento příběh je dokonalou ukázkou perverzní zvrácenosti současné 'multikulturální' ideologie. Lze si z něj vyvodit následující závěry:

1 Hlavním zřetelem pro volbu administrativy metropole nového světového řádu není kvalifikovanost pracovníků, ale jejich rasová příslušnost, případně příslušnost k jiným preferovaným skupinám obyvatelstva.

2 Vysoce postavený funkcionář může být zbaven místa ne proto, že je nedostatečně vzdělaný, ale proto, že je vzdělaný příliš - v našem případě za to, že má příliš velkou slovní zásobu. Ignorantství je povýšeno oficiálně na ctnost a všemožně se podporuje. Tomu, kdo mluví příliš intelektuálsky (talk too wise), jsou přistřižena křidýlka.

3 Pokud někdo ví o něčem víc než jeho spolupracovníci, musí to tajit a neurážet je tím. Ale to samo o sobě nestačí. Pokud se v tomto smyslu zachová nešetrně, musí se poníženě ostatním omluvit za jejich vlastní ignorantství.

4 Za normálních okolností by se dalo předpokládat, že do vedení tak důležitého města, jako je Washington, budou vybráni jen ti nejschopnější, lidé, kteří například rozumějí i poněkud knižnější angličtině. Howard se přesvědčil, že ho tento předpoklad mohl připravit o živobytí. Když si to uvědomil, omlouval se opakovaně dokonce i za to, že on sám přesný význam slova 'niggardly' zná, a měl hlavu ve flóru z toho, že nepředpokládal možnost jeho nepochopení a možnost, že by si jeho použití mohl někdo špatně vysvětlit. Prohlásil omluvně:

"Měl jsem si uvědomit, že jde o esoterické (arcane) slovo, kterému nemusejí nutně všichni lidé rozumět."

Tento omluvný postoj Howarda je sám o sobě největším důkazem zvrácenosti situace. Howard si vyčítá blahosklonně to, že si nepřipustil možnost, že jeho spolupracovníci [černé pleti] mohou mít omezenější slovní zásobu než on. K tomu je navíc nutno podotknout, že nebyl zcela upřímný - adjektivum 'niggardly' rozhodně nepatří mezi 'ezoterické' knižní výrazy. I když je knižnějšího rázu, uvádí se ve všech menších středních a dokonce i v řadě kapesních slovníků.

5 Jazyk se stává stále více a více obětí multikulturálního politického a ideologického fotbalu. Slova se neinterpretují na základě definicí jejich významu a kontextu, ve kterém jsou použita, nebo na základě intencionality jejich použití. Důležitější se stává, jak mohou tato slova zapůsobit na city lidí. Mluvčí si musí samocenzurovat volbu slov nejen s ohledem na jejich skutečný význam a jejich skutečné konotace a konkrétní kontexty použití, ale i na základě jejich podobnosti se slovy, která jsou zakázaná a stíhaná zákonem. Přitom musí anticipovat případné neznalosti druhých.

6 Sémanticky zcela nevinná slova, která se někoho dotknou, jsou vyobcována nemilosrdně z jazyka. Některé redakce slovo 'niggardly' už proskribovaly. Tato klatba je uvalena fakticky i se zpětnou platností na jejich použití v minulosti, např. v dílech klasiků anglické literatury.

Přibližně ve stejné době, kdy se odehrávalo drama kolem slova 'niggardly' ve Washingtonu, požádala studentka University of Wisconsin, aby bylo na univerzitě toto slovo zakázáno. Viz reportáž na (http://www.adversity.net/) z 3/2/99:

"Studentky Amelie Rideau se dotklo, že její profesor použil slovo 'Niggardly' přinejmenším dvakrát. Poprvé se tak stalo 25. ledna při přednášce o anglickém básníkovi ze 13. století, Geoffrey Chaucerovi, a podruhé v následující hodině, když se snažil studentům význam tohoto slova vysvětlit. Ms Rideau to pobouřilo a žádá, aby University of Wisconsim zavedla řečový kód ('speech code' - seznam zakázaných slov) s cílem zajistit potrestání všech, kdo by příslušné výrazy použili; do tohoto seznamu by mělo patřit i slovo 'Niggardly'. Naléhala, aby bylo možno potrestat verbální ničemníky, jako je její profesor, aniž by bylo nutno předkládat důkaz o úmyslu urazit."