Moderátor: Z 280 lidí, kteří přišli dne 11. září do práce v podniku Eurobrokers, bylo usmrceno 61 osob. Náš ekonomický zpravodaj Jonathan Rugman dostal v nových kancelářích firmy Eurobrokers místnost a jeden po druhém s ním tam ti, kteří přežili, hovořili o tom, co se stalo. Zde je jeho reportáž.

Reportér:Na Wall Street vstávají makléři a obchodníci za úsvitu a v práci jsou od sedmi ráno. Jsou motorem nejdůležitějšího světového finančního centra. Avšak na každé tváři je vzpomínka na událost, která toto místo pronásleduje. V centru New Yorku stále naplňuje vzduch kouřem a prachem obrovská pohřební mohyla. A z trosek vycházejí příběhy, které jsou zkouškou lidského srdce, příběhy pozoruhodného štěstí a strašlivých ztrát.

(Muž:) "Dorazili jsme do přízemí a dostali jsme se z budovy do ulice v posledních pěti minutách. Došli jsme ke kostelu svaté Trojice a obrátili jsme se a viděli jsme, jak se věžák zřítil."

(Žena:) "Až nadejde můj čas, bude na mě na nebi čekat velký mejdan, protože tam je tolik lidí, které znám."

(Muž:) "Když na to vzpomínám, strašně si přeji, aby s námi mohli odejít všichni - ale prostě to nemělo být. Přišli jsme o strašně hodné lidi."

Reportér: Pouhých 500 metrů od místa, kde bývalo Světové obchodní středisko, v šestnáctém patře jiného mrakodrapu jsou nyní provizorní kanceláře firmy Eurobrokers. (Hluk vyjednávajících makléřů.) Do 11. září byla tato firma v 84. patře druhého věžáku WTC. 61 zaměstnanců přišlo o život. Toto jsou ti, kteří přežili. Když nekupují a neprodávají vládní obligace anebo dluhy z třetího světa, chodí k psychologům na léčení anebo na pohřby a na vzpomínkové bohoslužby. Brian Clark byl 11. září v kanceláři už hodinu, když první letadlo narazilo do severního věžáku. Viděl zeď hořícího benzínu, která letěla z letadla směrem k oknu jeho kanceláře. Avšak hlášení interním rozhlasem oznámilo, že jižní věž je v pořádku a nic nehrozí. A tak desítky makléřů zůstaly u pracovních stolů. Pak druhé letadlo narazilo do jejich věžáku v úrovni pod nimi. Brian zamířil k nouzovému východu. Brian Clark: Sešli jsme jen asi o tři patra, když jsme se setkali s dvěma lidmi, kteří šli nahoru. Tlustší žena a její křehce vypadající spolupracovnice. Řekli: "Stop, stop, jděte zpět nahoru, utíkáme z hořícího patra, musíme jít nad požár, dolů není možné proniknout." No, šaty jí nehořely, mně to připadalo nelogické. Ale přesvědčila čtyři lidi z naší skupiny šesti lidí, aby šli nahoru.

Moderátor: Téměř všichni, kdo šli nahoru, zahynuli.

Brian byl jedním ze tří lidí, kterým se podařilo uniknout z 84. patra poté, co do jeho věžáku narazilo letadlo. On a tento muž, Ronnie di Francesco, prošli po schodech kolem hořícího letadla po schodech, kde, zázračným způsobem, nebyl požár. Charlie Leckness přežil teroristický útok na věžáky v roce 1993. Tak zatímco byli někteří jeho kolegové mesmerizováni pohledem na lidi, kteří skákali z oken vedlejší budovy, on sám věděl, že musí z budovy ven.

Leckness: Popadl jsem svůj telefon, svou náprsní tašku a vypadl jsem ze dveří. Obrátil jsem se a dva kolegové pořád ještě telefonovali. Říkali, jo, jo, už jdeme. Pak jsme běželi dolů po schodech, sešli jsme do 44. patra, rozhodovali jsme se, jestli jet výtahem nebo jít pěšky. Rozhodli jsme se jít pěšky. Díky Bohu, že jsme se rozhodli jít pěšky.

Moderátor: Některé z těch, kteří zemřeli, viděli naposledy svědci, jak nastupují do výtahů, které nikam nejely.

Gloria Fox pracovala 11. září pro konkurenční makléřskou firmu, Cantor Fitzgerald. Ale vzala si ten den volno a šla k zubaři. Více než 700 jejích kolegů přišlo v prvním věžáku o život. Ale protože ve firmě Eurobrokers také zahynulo několik lidí, ta firma jí nabídla místo.

Reportér: Tak o kolik jste přišla přátel?

Gloria Fox: Ani je neumím spočítat. V naší pracovní skupině nás bylo osm. Byla jsem jediná, která si ten den vzala volno. Takže těchto sedm zahynulo.

Reportér: Na kolika pohřbech a vzpomínkových bohoslužbách jste byla? Gloria Fox: Alespoň na deseti. Snažím omezit svou účast jen na pohřbech lidí z mého nejbližšího okolí, a pár dalších lidí. Nemohla bych se účastnit všech pohřbů. Zaprvé se konají ve stejnou dobu. A fyzicky - prostě to nesnesete, zažívat to znovu a znovu.

Reportér: Jako všichni tady, Gloria Foxová pracuje, protože je přesvědčena, že je to nejlepší možná terapie. Kdyby měla přestat pracovat, bylo by to vzdát se terorismu. Ale zdání normálnosti je jen zdání. Michael Murray sešel 84 pater a podařilo se mu uniknout, ale o život přišel jeho bratr. Michaelův otec má teď tak strašný strach, že mu každý den telefonuje a přesvědčuje ho, aby nechodil do kanceláře. Denis Coughlin přišel o 45 lidí, s nimiž si tykal. Včetně svého vlastního bratra. Denis sám se dostal ven včas jen proto, protože zákazník, který seděl o několik pater níž, mu zatelefonoval a nařídil mu, aby z budovy odešel. Tito makléři se dále snaží vydělat milion dolarů ročně křikem do telefonu - ale jaksi už jim na tom dnes tolik nezáleží jako kdysi.

Coughlin: Končím teď práci ve tři nebo ve čtyři - a jsem dřív doma než předtím. Trvalo to vždycky čtyři hodiny zahrát 18 děr golfu, hodinu tam dojet a hodinu jet zpátky. Je to opravdu nutné strávit o víkendu šest hodin hraním golfu? Ne. Jsou důležitější věci. Je důležitější být doma s dětmi.

(jiný muž:) Myslím, že všichni makléři trochu přišli o svou agresivitu. Já vím, že se to stalo mně. Máte trochu otupělejší smysly. Nevím, jak rychle nás to přejde.

Reportér: Ještě křičíte do telefonu?

Makléř: Jestli ještě křičím do telefonu? Jó, ještě křičím. Ne tolik jako dřív. Křičím jinak. Jsem daleko klidnější, než jsem býval. Mám trochu jiný přístup k životu. Ano, ještě křičím. Ale jinak. Klidněji.

Reportér: Vydáte-li se asi hodinu autem do obytných čtvrtí v New Jersey nebo na Long Islandu anebo tady v Connecticutu, najdete tam rodiny, které byly rozbity. Peter Fry chodil do práce ještě před rozbřeskem. Někdy se vracel domů až v jednu ráno, když vzal zákazníka do restaurace. Vdova po něm, Meredith, si myslí, že její manžel zemřel, protože nechtěl přerušit svůj telefonní rozhovor. To přehlušilo jeho pud sebezáchovy. Ale není to životní styl, kterého lituje.

Vdova: Dával přednost druhým. Snažil se, aby byli ostatní v bezpečí před ním. (Jde parkem s malou dcerou) Vím, že měl svou práci hrozně rád. Poskytovalo mu to energii, život, seberespekt. Nikdy bych mu to nechtěla vzít.

Reportér: (Záběry divadelních reklam) Světla na Broadwayi září dál - ale nejdelší hospodářský rozkvět v historii Spojených států už skončil. 13 milionů čtverečních stop kancelářských prostor bylo zničeno. Recese znamená, že je ohroženo 100 000 pracovních příležitostí v New Yorku. A masky na obličeji na Wall Street proměňuje to místo v jeviště moderní řecké tragedie. Avšak firma Eurobrokers prosperuje. Banky s tímto podnikem obchodují, protože je jim ho líto. A když jsou globální ekonomické vyhlídky nejisté, dá se vydělat více peněz na změnách měnových kursů. Čím větší zisky, tím větší fondy pro 61 truchlících rodin. Jimž všem vyjadřuje pravidelně soustrast emocionálně vyčerpaný generální ředitel firmy.

Reportér: Způsobil 11. září něco dobrého?

Ředitel firmy Eurobrokers: (Pauza) Myslím, že co dobrého vzniklo z 11. září, je to, že jsme si uvědomili, jak důležití jsou lidé, kteří jsou vedle vás. Strašně nás to sblížilo. Jsme si teď daleko bližší, v celé firmě. A to je dobré.

Reportér: Všechny pohřby a vzpomínkové bohoslužby jsou uvedeny na internetových stránkách firmy. Chtějí-li se jich makléři účastit, jejich obchodující přepážka je uzavřena a otevřena až později. Zákazníci to tolerují. Jednají totiž s hluboce změněnými lidmi.

(Žena:) Vztahy mezi lidmi jsou daleko intenzivnější. Všechny moje smysly jsou teď daleko intenzivnější. Tráva je zelenější. Všímám si teď takových věcí.

(Muž:) Je mi teď padesát let. Ať už budu žít na téhle planetě jakkoliv dlouho, mám teď díru, tíži v srdci. To si s sebou vezmu do hrobu. Ale - přesto se můžete smát a dělat vtipy. Ale vždycky pod povrchem zůstává smutek, kterého se asi do smrti nezbavím.

(Muž:) Vím, že když přijdu každý večer domů a skočí mi děti do náruče, vždycky to bylo pěkné, ale - teď - teď to má tak odlišný význam... Dívám se na své děti a prostě nemůžu uvěřit tomu, že jsem ve dveřích a že se na ně můžu dívat...

(Žena:) Jsem strašně ráda, že jsem tam nebyla. A vím, že to zní divně, protože, na jedné straně si můžete říct, kdybych umřela, byla bych v nebi a byla bych na tom líp. O tom dost přemýšlím - vím vlastně, že jsem na tom líp než oni? Možná že oni jsou požehnáni tím, že už jsou odsud pryč. Nevím. Budu muset dál spoléhat na svou víru a doufat, že je zase někdy všechny uvidím.

Reportér: Hledají se nyní pro firmu Eurobrokers nové kanceláře. Tyto prozatímní kanceláře jsou dobré, ale jsou nepříjemně blízko u staré budovy. Je pravděpodobné, že se přestěhují pryč z Wall Street do New Jersey. Ale zaměstnanci souhlasí, že je zcela vyloučeno, aby jejich budoucí kancelář byla výš než tak 25 pater.