23. 11. 2001
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 11. 2001

Co dělá dobrého novináře?

"Nemyslím, že je možno studiem vytvořit novináře. Myslím, že nejlepší novináři jednají instinktivně a mají nezávislou mysl. Jaké jsou základní rysy tohoto instinktivního novináře, který neprošel žádným kursem? Zvídavost, hněv, humor, energičnost, sebemotivace. Myslím, že člověk, který si pustí ráno rádio a během prvních pětadvaceti vteřin se nerozčílí anebo nezačne smát, z takového člověka nikdy novinář nebude. - Musíte být připraven postavit se proti tomu, co se vám nabízí, a přijít s něčím jiným, a to dělám jako reportér po celý život." To jsou názory Jona Snowa, váženého investigativního novináře a moderátora britských Channel Four News, který se v tomto zásadním rozhovoru zamýšlí nad základními principy novinářské práce, nad tím, jaké novinářské nedostatky odhalila katastrofa z 11. září a kam bude televizní žurnalismus směřovat.

Rozhovor s moderátorem Channel Four News Jonem Snowem vyšel tento týden na stránkách opendemocracy.net.

Našli jsme Jona Snowa, jemně sžíravého moderátora britských Channel Four News, ve velmi špatné náladě. Tento vysoký muž s bílými vlasy, se čtveráckýma očima rozeného provokatéra, má mírně nepořádný vzhled sympatického univerzitního profesora. Ale v žádném případě nemá měkký či ústupný přístup. Právě ukončil "otevřenou výměnu názorů" se zástupcem jedné charitativní organizace, který přislíbenou zprávu poskytl konkurenční televizní stanici.

To je pro nás vítaná příležitost, neboť nacházíme Jona Snowa ve svém živlu: upřímně a právem rozhněvaného, nemajícího trpělivost s hlupáky, plného humoru a hněvu. Je to Jon Snow, jeden z britských nejnezávislejších a nejspolehlivějších televizních novinářů "bez ubrousků".

Jak poskytovat zprávy v televizi o něčem, co je neviditelné?

  • Nejprve otázku o 11. září. Jak si myslíte, že se s tím zpravodajské vysílání vyrovnalo? Nebyla při informování o událostech zanedbána analýza kontextu?
  • Nemyslím, že je možné novináře kvůli 11. září kritizovat. Všichni, každý divák, byl toho dne svým vlastním novinářem. Byla to absolutně obří událost. Bojoval s tím každý člověk a myslím, že pokud udělali novináři nějaké chyby, udělali je v dobré víře. Vzhledem k tomu, že se to stalo živě v záběru televizních kamer, bylo to pro sdělovací prostředky takovou výzvou, jakou se dosud nestala nikdy žádná událost na tomto světě. Je to vzdáleně srovnatelné jen s explozí raketoplánu Challenger v roce 1986, k níž došlo také živě při televizním vysílání, ale při tom zahynulo jen několik lidí.

    Mé jediné pochybnosti ohledně 11. září jsou v tom, že když tuto katastrofu srovnáte s tím, co se stalo ve Srebrenici v roce 1995, kde přišel o život obdobný počet lidí, anebo se Rwandou v roce 1994, tyto katastrofy se nestaly před zraky televizních kamer, a tak nikdy nevyvolaly takovou pozornost světa jako 11. září. Protože chyběla vlna reakcí a opatření, která mohla zabránit ztrátě dalších životů.

  • Co s tim může udělat zpravodajství? Jak se rozhodnou co zařadit, když máte zprávu bez obrázku a proti tomu zprávu, kde máte živé dokumentární záběry?
  • No, je to velký problém. Jsme v situaci, kdy televize nechtějí investovat takové finanční a personální zdroje pro získávání zpráv, jakých by bylo zapotřebí pro řádné televizní zpravodajství o událostech, k nimž došlo ve Srebrenici. Ekonomika v tom hraje velkou roli. V Británii nyní jeden hlavní televizní okruh (komerční televize ITV) snižuje svůj rozpočet na zpravodajství o miliony liber, protože přišla o značnou část svých příjmů a musí platit dividendy akcionářům. Proto jsou nesmírně důležitá média veřejné služby.

  • Takže poslední obranou linií je BBC...?
  • My jsme taky stanice veřejné služby - stejně jako je jí teoreticky i hlavní komerční televizní kanál ITV.

  • Jak bojujete o to, abyste si udrželi důležité, drahé televizní zpravodajství? I BBC omezuje své zpravodajství.
  • BBC je nesmírně bohatá instituce, ta nemusí omezovat nic. Ale všeobecně vzato odhalilo 11. září, jak chabé jsou televizní zdroje v oblasti mezinárodních dokumentárních filmů, v oblasti zpravodajství a zahraniční publicistiky. V podstatě došlo k tomu, že jak technologie rozšířila náš horizont a naše možnosti, náš pohled na svět se stal víc krátkozrakým. Najednou je soukromý život Posh Spice důležitější než život lidí v pásmu Gaza...

    Jak proniknout za oficiální verzi

  • Kromě finančních otázek, které ovlivňují rozhodnutí o tom, co se bude ve zpravodajství vysílat, nejde ale také o otázku lenosti, nedostatku představivosti novinářských institucí? Jedna věc, které si po 11. září povšimne skoro každý, je, jak se na obrazovce pořád objevují titíž "experti". Proč pořád interviewujete Jamese Rubina nebo Richarda Perla?
  • No tak mi ukažte, kolik amerických činitelů, kteří jsou v nynější vládě, je ochotno hovořit se sdělovacími prostředky - jsou stejně tak hrozní jako saúdští Arabové! Rubin má nedávnou zkušenost z americké vlády, ví, jak ta mašinérie funguje.

  • Ale pořád říká to samé. Co takhle interviewovat nesouhlasící americké hlasy, jichž je mnoho?
  • Proč že pořád interviewujeme Perla? Hledáme jestřába, protože chceme vědět, co si tito lidé myslí. Wolfovitz neposkytuje interviewy, tak co máte dělat. Jdete za nejlepším přítelem Wolfovitze. Kdopak to asi je?

  • Existují nějaká omezení ohledně toho, co smíte nebo nesmíte říkat? V Americe existují důkazy, že byli novináři propuštěni za to, že kritizovali Bushe.
  • Proboha, to teda ne! Američani jsou holt velmi dobří na ovládání sdělovacích prostředků. Americké televizní zpravodajství má velmi vysokou úroveň, je ale problémové, co se týče jeho obsahu a [omezené] šířky záběru. My hovoříme nyní se čtyřiceti až padesáti kongresmany týdně a ze 465 kongresmanů je jen jeden, který válku kritizuje. A v našich zprávách jsme ho interviewovali. Jestliže mi řeknete, kteří známí lidé v americkém veřejném životě se stavějí proti válce a jsou ochotni o tom veřejně mluvit, odvysílám s nimi rozhovor okamžitě.

  • Máme pocit, že existovalo spousta lidí, kterým před 11. září nevadilo kritizovat Bushe a teď jim to najednou vadí.
  • No, to je daleko složitější věc než hledat konspirační teorii, že jim někdo seshora nařídil neútočit na Bushe. Ale co se stane, když začne v krizi fungovat instituce amerického prezidentského úřadu? Je to mašinérie, která dělá obrovský dojem, a je nesmírně obtížné ji přemoci. A faktem je, že v podstatě z hlediska veřejné prezentace neudělal Bush od 11. září žádné chyby. Nemůžete na něho útočit jen, protože na něho chcete útočit. Musíte mít pro to nějaké důvody.

  • A je to v Británii jiné?
  • Například včera večer jsme ve vysílání velmi ostře kritizovali tu obrovskou 2000 kilogramovou bombu, daisy cutter. Našli jsme lidi, kteří o ní měli pochybnosti. Jenže pak přijdou do vysílání britští ministři jako Peter Hain a začnou tvrdit, že to je užitečná zbraň, že je to výborný vynález. Co máte dělat - potlačit jejich názory? Musíme je přece odvysílat a doufat, že to vyvolá víc veřejných reakcí, i když moc těch reakcí jsem tedy neviděl.

    Islám, neznámý příběh

  • Proč se dovídáme o islámu až po 11. září? Proč nebyl islám a s ním spojené problémy, považován za důležitý pro zařazování do zpráv i předtím?
  • No, budeme muset jít o hodně dál do minulosti, máme-li pochopit, proč tyhle věci neznáme. Ale také existují vážná omezení. Například, nikde v Saúdské Arábii nejsou žádní akreditovaní reportéři na plný úvazek - tamější režim je tak hluboce represivní a odporný jako Talibán.

  • Avšak v Afghánistánu jsou teď novináři, jen proto, že tam mohou získat živé záběry bombardování.
  • V Afghánistánu byli novináři i před 11. záři, jako například Kate Clarková, i když byli donuceni odjet. Ale to je nedostatek přístupu, nikoliv nedostatek vůle tam být. Ve většině islámského světa, dokonce i v Pákistánu, je nesmírně obtížné dělat novinářskou práci. Potřebujete velké množství nejrůznějších povolení a televize, které mají omezený rozpočet, tam nebývají ochotny posílat reportéry a natáčecí týmy jen proto, aby na místě čekali na povolení natočit to či ono.

    To jsou nesvobodné země a jejich zájem o otevření islámu směrem na Západ je velmi malý, takže nás sice můžete obviňovat, že se o ně nezajímáme, ale musíte obviňovat i je, že nechtějí s námi spolupracovat na tom, abychom informovali lidi na Západě o islámu. Myslím, že dost dobře nemůžete - stoprocentně - obviňovat sdělovací prostředky z nezájmu.

  • A co otázka ropy? Existují velmi silné důkazy, že válka v Afghánistánu má těsnou souvislost s otázkou ropy.
  • Tyt důkazy jsou opravdu velmi silné. My jsme ale informovali v našem vysílání, že se vede tato válka částečně kvůli ropě a kvůli navrhovanému ropovodu. Zase, existuje tu těsná souvislost se Saúdskou Arábií, ale to je země, o níž je velmi obtížné získat jakékoliv informace.

    Ve skutečnosti vůbec nevíme, jaký je vztah bin Ladena se saúdskými Araby. Obyčejný saúdský Arab v autobusu v Rijádu není člověk, k jehož názorům bychom měli přístup. Avšak kdyby to bylo možné, rádi bychom za to dobře zaplatili. Měli jsme nedávno nezávislého novináře v Rijádu, který nám natočil velmi pozoruhodnou reportáž o tom, jaké mají názory lidé v Saúdské Arábii, ale bylo to vyrobeno tajně a s velkým osobním rizikem.

  • Myslím, že to, že islámské země nechtějí dovolit Západu, aby situaci v nich kriticky zkoumal, je nesmírně důležitá a je nutno se jí zabývat na politické i na novinářské úrovni.
  • Ano. V pondělí budu celý den na nesmírně nudné konferenci o saúdskoarabských otázkách, protože se mi tam možná podaří promluvit s vlivnými saúdskými Araby, kteří by mně v této věci mohli pomoci. Avšak saúdskoarabská vláda jedná nesmírně energicky a agresivně a používá trestního zákona a brání novinářům v informování o těchto záležitostech. Nikdy lidi nedostali v Saúdské Arábii povolení, aby tam volně natočili dokumentární film. To znamená, že tito lidé nemají možnost zveřejnit své argumenty. Situace se vůbec nezměnila od skandálu kolem filmu Death of a Princess (Smrt princezny, o popravě jedné saúdské princezny) z roku 1979.

  • O tom filmu se vyjádřilo britské ministerstvo zahraničních věcí, že poškodil britsko-saúdské vztahy na dlouhá léta...
  • Tak měl aspoň v něčem pozitivní dopad.

    Důvěřování vytvářenému umělému obrazu

  • Bylo by možné tuhle záležitost nějak lépe vysvětlit, i bez přístupu do Saúdské Arábie? Pro průměrného televizního diváka to musí být nesmírně matoucí, že americká vláda jasně podporuje saúdskou vládu, přestože není ani ideologickým spojencem, ani to není vláda otevřená a demokratická?
  • V Channel Four News se to snažíme velmi intenzivně zkoumat. Ale Channel Four News, to jsou velmi luxusní zprávy. Máme každý den hodinu, a při vysílání zpráv je celá hodina velká věc. Máte-li jen šestnáct minut, jako nynější News at Ten [na komerční televizi ITV], je to nesmírně omezené - i když máte třeba zájem o závažné otázky.

  • Vzhledem k tomuto omezení, do jaké míry mohou diváci věřit televiznímu zpravodajství jako objektivnímu pohledu na svět?
  • Myslím, že mu věřit nemohou. Myslím, že musejí pohlížet na televizní zpravodajství jako na nutně selektivní pohled na svět, a vytvářejí si osobní vztah k lidem, kteří jim televizní zpravodajství zprostředkovávají. Na takovémto základě dělají lidé v životě rozhodnutí. Podívám se na vás a musím se na velmi povrchním základě rozhodnout, jestli vás budu poslouchat, jestli mi máte co říct. A v televizi vytváříme jen nesmírně umělou verzi téhož.

  • Avšak myslíte si, že to televizní diváci vědí? Přece nemá smysl televizní zpravodajství, kde říkáte "Názory zde vyjádřené jsou jen názory redakčního týmu Channel Four News, nutně to nejsou nejdůležitější zprávy dne" ?
  • Kolik varování ale můžete pořád zveřejňovat? Jestliže lidé nerozumějí tomu, čím je televize, je to velmi smutné. Myslím si, že televize je prostředek, který má obrovský potenciál k manipulaci, ale zároveň si nemyslím, že by existovalo spiknutí, v jehož rámci by televizní novináři úmyslně veřejnost manipulovali.

    Co je charakteristikou dobrého novináře?

  • V jiném rozhovoru jste odmítl argumenty, že by zpravodajství manipulovaly záměrně samy korporace, a tvrdíte namísto toho, že viníkem je líný žurnalismus. Jak k tomu dochází? To jsou líní novináři povyšování? Ona neexistuje žádná kontrola kvality?
  • Nejde jen o to, že by byl líný žurnalismus jen důsledkem postojů novinářů. Existuje množství časových i finančních omezení, v jejichž důsledku je levnější a rychlejší dělat věci povrchně. Nalejvárna je levná.

  • Jak je možné se proti tomu bránit?
  • Tím, že neustále musíte být připraven postavit se proti tomu, co se vám nabízí, s něčím jiným, a to dělám jako reportér po celý život. Jestliže vám dají úkol, abyste zpracoval téma, které se vám nezdá nosné, navrhněte jim něco jiného, co by je mohlo zaujmout namísto toho, anebo prostě jděte do terénu a zpracujte to téma pořádně.

  • A jsou novináři učeni, aby tohle uměli dělat?
  • Nemyslím, že je možno studiem vytvořit novináře. Myslím, že nejlepší novináři jednají instinktivně a mají nezávislou mysl.

  • Jaké jsou základní rysy tohoto instinktivního novináře, který neprošel žádným kursem?
  • Zvídavost, hněv, humor, energičnost, sebemotivace. Myslím, že člověk, který si pustí ráno rádio a během prvních pětadvaceti vteřin se nerozčílí anebo nezačne smát, z takového člověka nikdy novinář nebude.

    Hledat ty nejlepší

  • Zdá se mi, že hodně muslimů v Británii se dívá na al-Jazeeru a dostává se jim úplně jiného mediálního vzdělání.
  • Myslím, že se dívají na al-Jazeeru i na nás. Britští muslimové jsou ve fantastickém maelstromu nejrůznějších vlivů. Podívejte se jen na mladé muslimy - většina z nich se nádherně obléká - nosí opravdu pěkné texasky a trička, a přesto se stavějí nesmírně vášnivě ke své víře a k tomu, co se děje jejich lidem.

  • Není to jen výrazem mládí a hormonálních procesů, jimiž všichni procházíme?
  • Ne, je to daleko hlubší. Myslím, že to má něco společného s duší a myslím, že to jen ukazuje, že západní dekadence a materialismus lehce nedokáží zničit základní vlastnosti duše.

  • Myslíte si, že je internet efektivní alternativou k televizní novinářské práci?
  • Ne, považuji ho za její dodatek. Je to jen jiný způsob, jak dělat tuto práci. Někdy je to samostatné, poskytuje vám to všechno, co potřebujete, jindy to vede k něčemu jinému. Například, zrovna mě to moc neláká, sednout si před televizní obrazovku a dívat se na videozáběry. Vím, že spousta lidí v Číně a na Novém Zélandě se dívá na Channel Four News, protože od nich dostávám dopisy.

  • Existují výhody a nevýhody v tom, že na internetu neexistuje šéfredaktor, na rozdíl od televize - důkazem je, že na internetu kvetou nejrůznější konspirační teorie?
  • To mě neznepokojuje. Na internetu je tolik materiálu, že možnost vymývání mozků je velmi omezená. Jediný problém s internetem mají vlády a úřady.

  • Ale to je dobře?
  • Samozřejmě. Ale pro Channel Four News není internet problémem. Za poslední rok, kdy jsme údajně měli začít ztrácet diváky, se nám zdvojnásobila sledovanost. Naše domácí britská sledovanost nám stoupla z 800 000 na 1,6 milionu. Roste to postupně, ale od 11. září nesmírně silně.

  • Budou se lidi o zpravodajství zajímat i dál?
  • Je jasné, že lidi chtějí informace, analýzu a hloubku, protože sledovanost jiných televizních zpráv nestoupla - s výjimkou pořadu Newsnight, do určité míry.

  • Existuje mezi Channel Four News a pořadem Newsnight soupeření - anebo máte společný cíl?
  • Ne, soupeření neexistuje - jen málokdy si konkurujeme svými reportážemi. Mně zajímají nejlepší témata, nejcelkovější, nejinformativnější, témata, kde se člověk může zeptat lidí na co největší množství otázek. Nutně mě nezajímají exkluzivní zprávy.

  • Jakou míru volby máte, jako moderátor, je vaše postavení jedinečné, vzhledem k tomu, že máte velkou míru redakční kontroly nad tím, co vysíláte?
  • Ne, v jedinečném postavení nejsem, ne. Tak fungují velcí američtí moderátoři, jsou to všechno šéfredaktoři, anebo zástupci šéfredaktorů. Oni tvoří onen talent, ano, ale také jsou přítomni ráno na redakčních schůzích a utvářejí, jak bude pořad vypadat. Jestiže si přečtete ABC mail Petera Jenningse, uvidíte, že se přímo účastní na výrobě zpravodajstv, tak jako já. Jsem tady od 9.30, a tvrdě pracuju, aby to bylo kvalitní...

    A s tím Jon Snow, metla pokrytců a manipulátorů a neúnavný podporovatel charitativních organizací, si nasadil helmu, oblékl si větrovku a na nohy si dal fluorescentní klipsy pro jízdní kolo a vydal se ke dveřím. Jel se nechat vyfotografovat jako jeden ze tří králů na vánoční pohlednici organizace Amnesty International; znovu tím využil svého mediálního image pro cennou věc - moudrý muž na jízdním kole.

                     
    Obsah vydání       23. 11. 2001
    23. 11. 2001 Co dělá dobrého novináře?
    23. 11. 2001 Spy university: Historie tajných služeb v podání amatérského čtenáře detektivek - díl 1. Štěpán  Kotrba
    23. 11. 2001 Jak to dopadne s Talibánem a s humanitární pomocí?
    23. 11. 2001 Světové obchodní středisko: Makléři pod dotekem smrti
    22. 11. 2001 Vedlejší škody
    23. 11. 2001 Soukromá reklama v ČT zadarmo Jan  Paul
    23. 11. 2001 Přání otcem myšlenky Štěpán  Kotrba
    23. 11. 2001 Hlavně se do ničeho nenamočit Jarmila  Frgalová
    23. 11. 2001 Braňme českou armádu, je naše! Miroslav  Sviták
    22. 11. 2001 Přikrášlování skutečnosti: Jak ČTK zmírnila kontroverzi mezi USA a Británii o Afghánistánu
    22. 11. 2001 Pochlebování "mocným" Jan  Čulík
    22. 11. 2001 Myslíte si, že se nová česká poezie nedá číst? Michal  Jareš
    23. 11. 2001 Manželky: A další věc: ty nás, Osamo, nikdy nikam nevemeš... Jan  Čulík