Rozhovor s moderátorem Channel Four News Jonem Snowem vyšel tento týden na stránkách opendemocracy.net.

Našli jsme Jona Snowa, jemně sžíravého moderátora britských Channel Four News, ve velmi špatné náladě. Tento vysoký muž s bílými vlasy, se čtveráckýma očima rozeného provokatéra, má mírně nepořádný vzhled sympatického univerzitního profesora. Ale v žádném případě nemá měkký či ústupný přístup. Právě ukončil "otevřenou výměnu názorů" se zástupcem jedné charitativní organizace, který přislíbenou zprávu poskytl konkurenční televizní stanici.

To je pro nás vítaná příležitost, neboť nacházíme Jona Snowa ve svém živlu: upřímně a právem rozhněvaného, nemajícího trpělivost s hlupáky, plného humoru a hněvu. Je to Jon Snow, jeden z britských nejnezávislejších a nejspolehlivějších televizních novinářů "bez ubrousků".

Jak poskytovat zprávy v televizi o něčem, co je neviditelné?

Nemyslím, že je možné novináře kvůli 11. září kritizovat. Všichni, každý divák, byl toho dne svým vlastním novinářem. Byla to absolutně obří událost. Bojoval s tím každý člověk a myslím, že pokud udělali novináři nějaké chyby, udělali je v dobré víře. Vzhledem k tomu, že se to stalo živě v záběru televizních kamer, bylo to pro sdělovací prostředky takovou výzvou, jakou se dosud nestala nikdy žádná událost na tomto světě. Je to vzdáleně srovnatelné jen s explozí raketoplánu Challenger v roce 1986, k níž došlo také živě při televizním vysílání, ale při tom zahynulo jen několik lidí.

Mé jediné pochybnosti ohledně 11. září jsou v tom, že když tuto katastrofu srovnáte s tím, co se stalo ve Srebrenici v roce 1995, kde přišel o život obdobný počet lidí, anebo se Rwandou v roce 1994, tyto katastrofy se nestaly před zraky televizních kamer, a tak nikdy nevyvolaly takovou pozornost světa jako 11. září. Protože chyběla vlna reakcí a opatření, která mohla zabránit ztrátě dalších životů.

No, je to velký problém. Jsme v situaci, kdy televize nechtějí investovat takové finanční a personální zdroje pro získávání zpráv, jakých by bylo zapotřebí pro řádné televizní zpravodajství o událostech, k nimž došlo ve Srebrenici. Ekonomika v tom hraje velkou roli. V Británii nyní jeden hlavní televizní okruh (komerční televize ITV) snižuje svůj rozpočet na zpravodajství o miliony liber, protože přišla o značnou část svých příjmů a musí platit dividendy akcionářům. Proto jsou nesmírně důležitá média veřejné služby.

My jsme taky stanice veřejné služby - stejně jako je jí teoreticky i hlavní komerční televizní kanál ITV.

BBC je nesmírně bohatá instituce, ta nemusí omezovat nic. Ale všeobecně vzato odhalilo 11. září, jak chabé jsou televizní zdroje v oblasti mezinárodních dokumentárních filmů, v oblasti zpravodajství a zahraniční publicistiky. V podstatě došlo k tomu, že jak technologie rozšířila náš horizont a naše možnosti, náš pohled na svět se stal víc krátkozrakým. Najednou je soukromý život Posh Spice důležitější než život lidí v pásmu Gaza...

Jak proniknout za oficiální verzi

No tak mi ukažte, kolik amerických činitelů, kteří jsou v nynější vládě, je ochotno hovořit se sdělovacími prostředky - jsou stejně tak hrozní jako saúdští Arabové! Rubin má nedávnou zkušenost z americké vlády, ví, jak ta mašinérie funguje.

Proč že pořád interviewujeme Perla? Hledáme jestřába, protože chceme vědět, co si tito lidé myslí. Wolfovitz neposkytuje interviewy, tak co máte dělat. Jdete za nejlepším přítelem Wolfovitze. Kdopak to asi je?

Proboha, to teda ne! Američani jsou holt velmi dobří na ovládání sdělovacích prostředků. Americké televizní zpravodajství má velmi vysokou úroveň, je ale problémové, co se týče jeho obsahu a [omezené] šířky záběru. My hovoříme nyní se čtyřiceti až padesáti kongresmany týdně a ze 465 kongresmanů je jen jeden, který válku kritizuje. A v našich zprávách jsme ho interviewovali. Jestliže mi řeknete, kteří známí lidé v americkém veřejném životě se stavějí proti válce a jsou ochotni o tom veřejně mluvit, odvysílám s nimi rozhovor okamžitě.

No, to je daleko složitější věc než hledat konspirační teorii, že jim někdo seshora nařídil neútočit na Bushe. Ale co se stane, když začne v krizi fungovat instituce amerického prezidentského úřadu? Je to mašinérie, která dělá obrovský dojem, a je nesmírně obtížné ji přemoci. A faktem je, že v podstatě z hlediska veřejné prezentace neudělal Bush od 11. září žádné chyby. Nemůžete na něho útočit jen, protože na něho chcete útočit. Musíte mít pro to nějaké důvody.

Například včera večer jsme ve vysílání velmi ostře kritizovali tu obrovskou 2000 kilogramovou bombu, daisy cutter. Našli jsme lidi, kteří o ní měli pochybnosti. Jenže pak přijdou do vysílání britští ministři jako Peter Hain a začnou tvrdit, že to je užitečná zbraň, že je to výborný vynález. Co máte dělat - potlačit jejich názory? Musíme je přece odvysílat a doufat, že to vyvolá víc veřejných reakcí, i když moc těch reakcí jsem tedy neviděl.

Islám, neznámý příběh

No, budeme muset jít o hodně dál do minulosti, máme-li pochopit, proč tyhle věci neznáme. Ale také existují vážná omezení. Například, nikde v Saúdské Arábii nejsou žádní akreditovaní reportéři na plný úvazek - tamější režim je tak hluboce represivní a odporný jako Talibán.

V Afghánistánu byli novináři i před 11. záři, jako například Kate Clarková, i když byli donuceni odjet. Ale to je nedostatek přístupu, nikoliv nedostatek vůle tam být. Ve většině islámského světa, dokonce i v Pákistánu, je nesmírně obtížné dělat novinářskou práci. Potřebujete velké množství nejrůznějších povolení a televize, které mají omezený rozpočet, tam nebývají ochotny posílat reportéry a natáčecí týmy jen proto, aby na místě čekali na povolení natočit to či ono.

To jsou nesvobodné země a jejich zájem o otevření islámu směrem na Západ je velmi malý, takže nás sice můžete obviňovat, že se o ně nezajímáme, ale musíte obviňovat i je, že nechtějí s námi spolupracovat na tom, abychom informovali lidi na Západě o islámu. Myslím, že dost dobře nemůžete - stoprocentně - obviňovat sdělovací prostředky z nezájmu.

Tyt důkazy jsou opravdu velmi silné. My jsme ale informovali v našem vysílání, že se vede tato válka částečně kvůli ropě a kvůli navrhovanému ropovodu. Zase, existuje tu těsná souvislost se Saúdskou Arábií, ale to je země, o níž je velmi obtížné získat jakékoliv informace.

Ve skutečnosti vůbec nevíme, jaký je vztah bin Ladena se saúdskými Araby. Obyčejný saúdský Arab v autobusu v Rijádu není člověk, k jehož názorům bychom měli přístup. Avšak kdyby to bylo možné, rádi bychom za to dobře zaplatili. Měli jsme nedávno nezávislého novináře v Rijádu, který nám natočil velmi pozoruhodnou reportáž o tom, jaké mají názory lidé v Saúdské Arábii, ale bylo to vyrobeno tajně a s velkým osobním rizikem.

Ano. V pondělí budu celý den na nesmírně nudné konferenci o saúdskoarabských otázkách, protože se mi tam možná podaří promluvit s vlivnými saúdskými Araby, kteří by mně v této věci mohli pomoci. Avšak saúdskoarabská vláda jedná nesmírně energicky a agresivně a používá trestního zákona a brání novinářům v informování o těchto záležitostech. Nikdy lidi nedostali v Saúdské Arábii povolení, aby tam volně natočili dokumentární film. To znamená, že tito lidé nemají možnost zveřejnit své argumenty. Situace se vůbec nezměnila od skandálu kolem filmu Death of a Princess (Smrt princezny, o popravě jedné saúdské princezny) z roku 1979.

Tak měl aspoň v něčem pozitivní dopad.

Důvěřování vytvářenému umělému obrazu

V Channel Four News se to snažíme velmi intenzivně zkoumat. Ale Channel Four News, to jsou velmi luxusní zprávy. Máme každý den hodinu, a při vysílání zpráv je celá hodina velká věc. Máte-li jen šestnáct minut, jako nynější News at Ten [na komerční televizi ITV], je to nesmírně omezené - i když máte třeba zájem o závažné otázky.

Myslím, že mu věřit nemohou. Myslím, že musejí pohlížet na televizní zpravodajství jako na nutně selektivní pohled na svět, a vytvářejí si osobní vztah k lidem, kteří jim televizní zpravodajství zprostředkovávají. Na takovémto základě dělají lidé v životě rozhodnutí. Podívám se na vás a musím se na velmi povrchním základě rozhodnout, jestli vás budu poslouchat, jestli mi máte co říct. A v televizi vytváříme jen nesmírně umělou verzi téhož.

Kolik varování ale můžete pořád zveřejňovat? Jestliže lidé nerozumějí tomu, čím je televize, je to velmi smutné. Myslím si, že televize je prostředek, který má obrovský potenciál k manipulaci, ale zároveň si nemyslím, že by existovalo spiknutí, v jehož rámci by televizní novináři úmyslně veřejnost manipulovali.

Co je charakteristikou dobrého novináře?

Nejde jen o to, že by byl líný žurnalismus jen důsledkem postojů novinářů. Existuje množství časových i finančních omezení, v jejichž důsledku je levnější a rychlejší dělat věci povrchně. Nalejvárna je levná.

Tím, že neustále musíte být připraven postavit se proti tomu, co se vám nabízí, s něčím jiným, a to dělám jako reportér po celý život. Jestliže vám dají úkol, abyste zpracoval téma, které se vám nezdá nosné, navrhněte jim něco jiného, co by je mohlo zaujmout namísto toho, anebo prostě jděte do terénu a zpracujte to téma pořádně.

Nemyslím, že je možno studiem vytvořit novináře. Myslím, že nejlepší novináři jednají instinktivně a mají nezávislou mysl.

Zvídavost, hněv, humor, energičnost, sebemotivace. Myslím, že člověk, který si pustí ráno rádio a během prvních pětadvaceti vteřin se nerozčílí anebo nezačne smát, z takového člověka nikdy novinář nebude.

Hledat ty nejlepší

Myslím, že se dívají na al-Jazeeru i na nás. Britští muslimové jsou ve fantastickém maelstromu nejrůznějších vlivů. Podívejte se jen na mladé muslimy - většina z nich se nádherně obléká - nosí opravdu pěkné texasky a trička, a přesto se stavějí nesmírně vášnivě ke své víře a k tomu, co se děje jejich lidem.

Ne, je to daleko hlubší. Myslím, že to má něco společného s duší a myslím, že to jen ukazuje, že západní dekadence a materialismus lehce nedokáží zničit základní vlastnosti duše.

Ne, považuji ho za její dodatek. Je to jen jiný způsob, jak dělat tuto práci. Někdy je to samostatné, poskytuje vám to všechno, co potřebujete, jindy to vede k něčemu jinému. Například, zrovna mě to moc neláká, sednout si před televizní obrazovku a dívat se na videozáběry. Vím, že spousta lidí v Číně a na Novém Zélandě se dívá na Channel Four News, protože od nich dostávám dopisy.

To mě neznepokojuje. Na internetu je tolik materiálu, že možnost vymývání mozků je velmi omezená. Jediný problém s internetem mají vlády a úřady.

Samozřejmě. Ale pro Channel Four News není internet problémem. Za poslední rok, kdy jsme údajně měli začít ztrácet diváky, se nám zdvojnásobila sledovanost. Naše domácí britská sledovanost nám stoupla z 800 000 na 1,6 milionu. Roste to postupně, ale od 11. září nesmírně silně.

Je jasné, že lidi chtějí informace, analýzu a hloubku, protože sledovanost jiných televizních zpráv nestoupla - s výjimkou pořadu Newsnight, do určité míry.

Ne, soupeření neexistuje - jen málokdy si konkurujeme svými reportážemi. Mně zajímají nejlepší témata, nejcelkovější, nejinformativnější, témata, kde se člověk může zeptat lidí na co největší množství otázek. Nutně mě nezajímají exkluzivní zprávy.

A s tím Jon Snow, metla pokrytců a manipulátorů a neúnavný podporovatel charitativních organizací, si nasadil helmu, oblékl si větrovku a na nohy si dal fluorescentní klipsy pro jízdní kolo a vydal se ke dveřím. Jel se nechat vyfotografovat jako jeden ze tří králů na vánoční pohlednici organizace Amnesty International; znovu tím využil svého mediálního image pro cennou věc - moudrý muž na jízdním kole.