. Byla sobota, demokracie a krásný den. Já se svým mužem jsem byli nuceni navštívit zdejší poštu z důvodu vyzvednutí dobírkového balíku. U jednoho okénka ( jsou tam dvě) seděla slečna u druhého nikdo.

Slečna si něco počítala a my se zařadili před okénko. Byli jsme první. Po chvíli jsem začala být nervosní a když já začnu být nervosní, tak z toho kouká ostuda. Mé čekání na Godota trvalo asi 3 minuty, protože já nejsem zrovna člověk trpělivý.

Velice jemně jsem slečně naznačila, že počítat archy si může, až obslouží zákazníky. (Nikdo se z ostatních neozval , že by mne podpořil, krom mého muže, samozřejmě.) Slečna opáčila, že jí to nařídila vedoucí pošty. Řekla jsem: "Zavolejte mi tedy paní vedoucí , děkuji ."

Slečna vstala a zavolala vedoucí. Zeptala jsem se jí: " Paní vedoucí , slečna si tady počítá archy, prý jste jí to nařídila vy, je to pravda?" Paní vedoucí na to: " Ano je to pravda, slečna musí ty archy dát do pořádku , pak vás obslouží."

V té chvíli byla na místě jen jedna odpověď, řekla jsem si v duchu mám tě liško, a nahlas: "V tom případě, paní vedoucí, nás obslužte vy, protože když si slečna musí počítat archy, vy musíte obsluhovat, nikdo jiný zde není, nedá se nic dělat."

Vedoucí odpověděla: " Od toho zde já nejsem, já jsem vedoucí!"

Avšak ihned po té, co paní vedoucí takto zareagovala, slečna přestala to své "cosi" počítat a obsloužila nás, a také od té doby nás již z dálky zdraví. A pointa na závěr ?

Nikdo z přítomných občanů ( zákazníků ) se neozval, asi proto, že jsem jim na odchodu a do fora sdělila, že ještě mnoho lidí se v té naší republice chová jako stádo ovcí.

Jenže, co naděláš, jsou to dospělí lidé ,které již nelze donutit k něčemu, co sami nechtějí.

A co se nestalo. Poslala jsem na kontrolní orgán pošt stížnost na jednání paní vedoucí . Samozřejmě, že nic takového nikdy nikdo neřekl, nic takového se nikdy na poště nestalo, nikdo o tom neví, asi jsem měla vlčí mlhu.

Kdo ví....možná to byl jen zlý sen