19. 11. 2001
Svoboda shromažďování má být podstatně omezenaKomentář k vládní předloze zákona o svobodě shromažďováníPřed časem jsme na tomto místě komentovali mimořádně restriktivní návrh shromažďovacího zákona, který - pod vlivem nálady panující po zasedání MMF/SB vloni v září - připravilo ministerstvo vnitra. Předloha nyní dorazila do Sněmovny. Tato verze upouští od některých sporných a potenciálně nebezpečných ustanovení, např. od přímé hmotné odpovědnosti svolavatele za jednání účastníků, avšak objevilo se v ní několik zcela nových prvků. Výsledkem má být právní úprava, která bude představovat vážný zásah do demokratického práva občanů na pokojné shromažďování a která na několika místech koliduje s ústavním pořádkem České republiky a odchyluje se od praxe běžné v demokratických zemích.
|
V obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona stojí: V době vzniku zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, bylo snahou zákonodárců provést především novou zásadní zákonnou úpravu práva shromažďovacího jako jednoho ze základních politických a občanských práv tak, aby mohlo sehrát závažnou roli v procesu demokratizace společnosti. V té době se však nepředpokládalo, že stejně jako ostatní demokratické státy se i Česká republika bude později muset vypořádat se stále sílícími tendencemi organizovaných skupin "profesionálních" demonstrantů a násilníků narušovat pokojný průběh shromáždění, dopouštět se násilí a ničit majetek. Protože demokratizace společnosti zřejmě již proběhla, je nejvyšší čas svobodu shromažďování omezit. K tomuto úkolu přistoupilo ministerstvo vnitra viditelně s chutí. Vládní návrh zákona prodlužuje pětidenní lhůtu pro oznamování shromáždění na devítidenní (7 pracovních dnů) a nově stanoví, že se k této lhůtě přidává jeden den navíc, tzn. např. shromáždění plánované na 17. listopadu je třeba oznámit obecnímu úřadu nejpozději 7. listopadu. Požaduje-li svolavatel kratší lhůtu, musí na úřad přijít osobně a je zcela na libovůli příslušného úředníka, zda mu vyhoví. Předloha zamýšlí omezit možnost spekulativního oznamování nesvolávaných shromáždění (jímž proslula nejmenovaná pravicová strana, která si zamluvila na dlouhou dobu dopředu všechna pražská náměstí) tím, že oznámení má být účinné jen tehdy, bylo-li učiněno tři měsíce před datem konání shromáždění. Je ovšem otázkou, zda to pomůže a zda by nestačilo, kdyby obecní úřady využívaly svého práva a svolavatelům, kteří takto brání druhým v pokojném shromažďování, prostě uložily za každé spekulativní oznámení pokutu - to jim umožňuje jak nový, tak i stávající zákon. Lehký šok nám připravilo nové znění § 8, písm. f): zatímco v předchozí verzi měl svolavatel povinnost zajistit úklid místa konání, jen pokud bylo účastníky znečištěno (a i to lze považovat za principiálně těžko přijatelné), vládní návrh nyní vyžaduje, aby svolavatel zajistil úklid místa konání a nově i trasy pochodu vždy, bez jakýchkoli podmínek. O ústavnosti takového ustanovení, jak se domníváme, lze s úspěchem pochybovat. I nadále v návrhu zůstává kontroverzní odpovědnost svolavatele za pokojný průběh shromáždění a povinnost požádat úřady o pomoc, pokud účastníci setrvají na místě i po jeho ukončení. Povinnost odkrýt tvář v okamžiku, kdy proti shromáždění zasahuje policie, je neobvyklá, nicméně jde o relativně málo závažný zásah do práva shromažďovacího: protože však tomuto ustanovení rozumějí i novináři, je pravděpodobné, že se celá mediální "diskuse" o zákonu omezí na toto jedno téma. Ustanovení je mimochodem napsáno špatně - účastníkům ukládá povinnost nezakrývat si při zákroku útvaru policie obličej; kdo měl šátek nebo masku předtím, než policie zahájila zákrok, není už povinen si obličej odkrýt. V § 11 zůstalo ustanovení, které, pokud neexistuje svolavatel, dovoluje úřadům stanovit (a pokutovat) jako svolovatele arbitrárně kohokoliv, kdo tak podle mínění úřadů působí. Důvodová zpráva k tomu uvádí: Pro vyvození odpovědnosti za případné porušování povinností podle tohoto zákona byla do návrhu zákona zakotvena možnost jasně určit osobu svolavatele z okruhu přítomných účastníků shromáždění. Změny k horšímu, a to podstatné, doznaly podmínky, za nichž může úřad konání shromáždění zakázat. Ustanovení § 13, odst. 2, písm. d), odchylně od stávající úpravy i od předchozí verze, kterou jsme komentovali v Britských listech, umožňuje zakázat shromáždění, "má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva anebo kde by bylo bráněno provozu obecně prospěšného zařízení." Tím se fakticky zavádí režim povolovacího řízení, jaký existoval před listopadem 1989: manifestaci většího počtu osob zpravidla nelze uskutečnit bez toho, aby došlo k omezení dopravy, a zda je konání akce v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, stanoví úřad podle své libovůle. Poněkud chaotický je navrhovaný § 17, upravující rozpouštění neoznámených shromáždění. Podle jeho prvního odstavce (předloha na tomto místě uvádí chybně odkaz na neexistující část § 13) nelze rozpustit nezákazané shromáždění např. z důvodu omezení dopravy a zásobování nebo pokud hrozí účastníkům nebezpečí - bylo-li právě to záměrem předkladatele nebo jde o chybu, těžko posoudit. Drakonické pokuty, v případě právnických osob více než desetinásobně přesahující inflační nárůst, v návrhu zůstaly, stejně jako neupřesněný rozsah skutků, za něž lze sankci uložit. |