Blok informací o situaci v Afghánistánu z včerejších Channel Four News

Moderátor: Všechny protitalibánské afghánské frakce souhlasí s vyjednáváním v rámci OSN. Bude to základna pro vytvoření široké afghánské vlády?

(znělka Televizních novin)

Moderátor: Uprchlíci, zima a humanitární pomoc. OSN varuje, že je nyní v bezprostředním nebezpečí více než 100 000 afghánských dětí. Dobrý večer. Severní aliance souhlasí s rozhovory o vlády široké etnické základny v Afghánistánu, avšak přitom posiluje svou jednostrannou kontrolu v Kábulu a dále brání britským vojskům, aby umožnily přisun naléhavě potřebné humanitární pomoci. Dnes přinášíme nejnovější informace. A - souhlasí skutečně Spojené státy a Británie ohledně toho, co se má v Afghánistánu dít dál?

K odletu do Afghánistánu je připraveno 6000 britských vojáků. Lidé na ulicích v Kábulu chtějí, aby přišli pomoci, avšak váleční magnáti ze Severní aliance nikoliv. (...)

Budou se konat rozhovory o vytvoření nové afghánské vlády

Moderátor: Spojené národy přesvědčily Severní alianci, která je nyní známa jako Sjednocená fronta, aby se účastnila rozhovorů o rozdělení moci, které se mají konat v Berlíně. Přítomni budou i zástupci kmene Pashtun, z něhož vznikl Talibán. Talibán pozván nebyl a v Kunduzu a v Kandaháru se stále ještě silně brání. Takže jak se shodují nejnovější diplomatické manévry s fakty na místě? Náš reportér Gaby Rado je v Kábulu. Gaby?

Reportér: Jone, obyvatelé Kábulu budou dnes spát s trochou optimismu na politické frontě, rozhovory o vládě široké základny mají být zahájeny v Berlíně v pondělí. Existuje celá řada nezodpovědných otázek. Jak vážně bude Sjednocená fronta, Severní aliance, brát tyto rozhovory? Bude přítomna řádná reprezentace kmene Pasthun? Mohly by potenciální masakry v Kunduzu a v Kandaháru celou věc zmařit? Avšak zatím došlo alespoň k nějakému pokroku.

Pozdě v pondělí večer Francesc Vendrell, vyjednavač OSN, zaznamenal první skutečný úspěch potalibánské éry. Vyjednával s ministrem obrany, s ministrem vnitra a s ministrem zahraničí Sjednocené fronty, též nazývané Severní aliance. Souhlasili, že pošlou delegaci na všeafghánské rozhovory, které mají být v pondělí zahájeny v Berlíně.

Vendrell: Je to signál, že jsme v úplně jiné éře a v úplně novém období. Máme velkou naději, že toto přijetí rozhovorů a jednání v Německu bude prvním velmi důležitým krokem k realizaci snů a nadějí všech Afghánců.

Reportér: Avšak téměř okamžitě vyšlo najevo, že Sjednocená fronta, jejíž bezpečnostní jednotky v Kábulu a v okolí se považují za jedinou vládnoucí moc, bude respektovat jen taková rozhodnutí, která budou učiněna v Kábulu, nikoliv v Berlíně.

Baharuddin Rabani: "Jsem přesvědčen, že naše země musí mít mír. Ale rozhodovat se o tom musí v Afghánistánu. Samozřejmě, pokud není možné pro některé Afghánce vrátit se domů, musíme najít jiné řešení. Vyjednávání se může konat jinde, ale trvám na tom, že veškerá konečná rozhodnutí o mírovém procesu budou muset být učiněna v Afghánistánu."

Situace v Kábulu je stále nejistá

Reportér: I když Sjednocená fronta přijala 100 britských vojáků, kteří nedávno přijeli na letiště v Bagramu, poněkud mrazivě, tento postoj se nevyskytuje u normálních Afghánců v ulicích.

Občan: Jestliže tady chtějí Britové ustavit bezpečnostní jednotky, to by bylo dobré.

Jiný občan:Chtějí pomáhat chudým lidem.

Reportér: I centrum Kábulu je o hodně méně bezpečné, než si většina lidí uvědomuje. (Záběr kuchyně s dírou ve střeše a bombou zapíchnutou do podlahy.) V jednom domě, který si pronajala jedna americká televizní společnost, na ně čekalo nepříjemné překvapení, od válečných letadel z jejich vlastní země.

Pracovník televize NBC: Viděli jsme podivného, vysokého člověka, který vypadal podezřele australsky, dalo se to poznat z jeho přízvuku, a ten nám řekl: "Tady máte, chlapci, problém." Zeptal jsem se: "Kdo jste?" a on odpověděl: "Jsem pracovníkem týmu OSN, který zneškodňuje bomby. V kuchyni prý máte bombu." Mně se to zdálo naprosto absurdní, zašel jsem s ním do kuchyně, on otevřel dveře a tam před námi byla 250 kilogramová americká bomba Mark 82.

Reportér: Skupina kábulských žen se dnes rozhodla zdůraznit, že chtějí shodit tradiční všezahalující závoj, a zároveň požadovaly zastoupení pro ženy v rozhodujících výborech v parlamentu. "Požadujeme svá práva a své svobody," řekla tato demonstrantka, "po pěti letech, kdy byly porušovány."

Nová podoba vlády Afghánistánu je nejasná, nebezpečí hrozí od pozůstatků starého režimu, ale někteří lidé alespoň začínají využívat své nově nalezené svobody, prostě k tomu, aby chodili volně po městě a otevřeně vyjadřovali své názory.

Moderátor: Gaby, válka na jiných místech Afghánistánu pokračuje. Ale jak se cítí lidé v Kábulu ohledně své bezpečnosti?

Reportér: No, jsou nervózní. Viděli jste ten pozoruhodný záběr té nevybuchlé bomby. Dověděli jsme se, že mezitím byla nalezena ještě daleko větší bomba a je možné, že je jich tady celá řada. Je to teprve začátek. Bombardování v Kábulu skončilo teprve před týdnem. Šíří se nepodložené zprávy, že pozůstatky Talibánu se snaží provádět sabotáž na vodní elektrárně, která poskytuje elektřinu celému městu. Vidíte za mnou, že světlo zase svítí, ale od včerejška od večera až do dnešního večera nešla elektřina. A pak, ta tragická událost: bylo usmrceno pět lidí, čtyři novináři a jejich překladatel, podezřívány jsou pozůstatky Talibánu. Není tady klid.

Ministr zahraničí Severní aliance: Budeme vyjednávat

Moderátor: Hovořil jsem s ministrem zahraničí Severní aliance, Abdullahem Abdullahem, a zeptal jsem se ho, zda budou v Berlíně trvat na tom aby oni, Baharuddin Rabani, se stal prezidentem nové vlády.

Abdullah Abdullah Ne, to že jsme souhlasili s těmito rozhovory v Německu, což je prvním krokem k vytvoření široké vlády, ukazuje to náš úmysl, že nechceme pokračovat sami jako vláda Afghánistánu, ale chceme vytvořit situaci, kdy bude budoucí vláda Afghánistánu multietnickou vládou.

Moderátor: Nebude k tomu zapotřebí mezinárodní pomoci, například od OSN, která by měla situaci kontrolovat, než vznikne tato multietnická vláda?

Abdullah Abdullah: Samozřejmě, že OSN bude při nadcházejících rozhovorech hrát ústřední roli. Ty začnou v Berlíně a doufejme, že budou pokračovat v samotném Kábulu. Zdůrazňujeme roli mezinárodního společenství, zejména OSN, nejen v této etapě, což je etapa vytváření reprezentativní vlády, ale také při rekonstrukci Afghánistánu, tato země byla dvěma desetiletími války zničena.

Moderátor: To, co říkáte, zní nesmírně rozumně a mírumilovně. Je to ale v obrovském kontrastu k tomu, k čemu došlo posledně. Proč by to teď mělo být jiné? Jak si můžete být jist, že budete schopni vytvořit politické řešení?

Abdullah Abdullah: V minulosti byla v Afghánistánu, v regionu a také v mezinárodním společenství odlišná situace. V Afghánistánu nebyly ochotny bojující strany jako Talibán uzavřít mír a chtěl využít Afghánistánu k destabilizaci celého regionu a k ohrožení globálního míru. V regionu byly některé země, které podporovaly toto úsilí. Mezinárodní společenství se o Afghánistán nezajímalo. Teď se situace úplně změnila. Tato bojující strana přestává existovat. V regionu existuje konsensus, že jen mírové řešení a reprezentativní vláda v Afghánistánu nebude nebezpečím pro sousední země.

Situace v Kunduzu

Moderátor: Jednotky Talibánu požádaly OSN o to, aby umožnila kapitulaci obleženého města Kunduzu, avšak Lakhtar Brahimi okamžitě přiznal, že OSN tuto žádost nemůže splnit, protože nemá v Afghánistánu žádné jednotky. A tak vyjednávání, jejichž cílem má být zabránit tisícům mrtvých, pokračují mezi Severní aliancí a Talibánem. Byla určena lhůta tří dnů, do kdy se má Talibán vzdát. Victoria McDonald připravila tuto reportáž:

Reportérka: Tito lidé uprchli z Kunduzu za tmy. Podle některých zpráv uprchly z tohoto města za posledních několik dní stovky příslušníků Talibánu. Jsou to převážně místní lidi. Zanechali ve městě prý tisíce, i když se počty různí, cizích dobrovolníků v Talibánu. Ti navzdory třídenní lhůtě jsou rozhodnuti bojovat do posledního dechu. Tento dvacetiletý mladík, který uprchl včera, konstatuje, že si nemyslí, že by se zahraniční Talibán vzdal. Podle jeho názoru chtějí bojovat, i když afghánští příslušníci Talibánu se chtějí vzdát. Severní aliance dále obkličuje Kunduz, jeho velitelé také konstatovali, že zahraniční bojovníci, loajální vůči Osamu bin Ladenovi, brání Talibánu, aby se vzdal.

Proklamace Severní aliance, že chtějí zabránit krvavému konfliktu, nerozptýlilyobavy obyvatel Kunduzu. Uprchlíci odtamtud dál utíkají. Podle jedné zprávy bylo 370 civilistů a afghánských příslušníků Talibánu bylo zavražděno, protože navrhli, aby se město vzdalo. Tento muž byl na návštěvě u příbuzných, když začaly americké nálety.

"Když začnou americká letadla bombardovat, bojovníci z Talibánu opouštějí svá postavení a schovávají se všude. Když bombardování skončí, vracejí se na svá postavení."

Reportérka: Zahraniční bojovníci požadují právo bezpečného odchodu do centra Talibánu v Kandaháru, anebo, jako uprchlíci, do jiné země. Sjednocená fronta a americký ministr obrany Donald Rumsfeld v úterý zdůraznili, že jsou proti tomu. Existuje totiž reálné nebezpečí, že by se tito bojovníci znovu dali dohromady.

Tisíce uprchlíků se shromáždilo v provincii Kandahár na jihu země. Talibán ovládá tyto uprchlické tábory. Dnes dovolili novinářům, aby poprvé tyto tábory navštívili. Talibán tvrdí, že tito uprchlíci dostávají potraviny i oděvy, ale žádné humanitární organizace nebyly přítomny a mnoho uprchlíků je bez přístřeší. Říkali jediné: Chtějí, aby bombardování přestalo.

Uprchlík: "Zažil jsem mnoho válek, ale toto bombardování je horší, než když na nás útočili Rusové. Všichni se bojí."

Reportérka: Nikdo neví, kolik lidí je v těchto táborech. Někteří počet odhadují až na 100 000. Stovky dalších uprchlíků přicházejí každým dnem. Ukazuje to, jak rozsáhlá je tato humanitární krize, která je už dlouho předpovídána. A dnes večer potvrdil Pentagon, že v Kunduzu a v Kandaháru zůstává situace nevyřešena.

(...)

Existují rozdíly mezi americkým a britským přístupem k poválečnému Afghánistánu?

Moderátor: "My se na vás nevykašleme," to byla slova, kterých v úterý použil americký ministr zahraničních věcí Colin Powell. Znějí téměř totožně jako příslib, který učinil Tony Blair minulý měsíc na výroční konferenci Labouristické strany. Britský premiér ho zopakoval v úterý odpoledne v projevu v Německu. Avšak sdílejí Británie a Amerika stejné cíle ohledně toho, co se má dál dít v Afghánistánu a jak toho docílit? Naše politická editorka Eleanor Goodman zkoumala, jak se Amerika a Británie stavějí k problému rekonstrukce Afhánistánu.

Reportérka: Od 11. září byla tato válka prezentována jako úsilí učinit svět bezpečnější. Válku vedli Američané a George Bush a Tony Blair byl jeho věrný evropský spojenec a výřečný mluvčí. Za posledních 24 hodin, kdy je připraveno odcestovat do Afghánistánu 6000 britských vojáků, vzniká otázka, zda skutečně mají Amerika a Británie společný cíl - znovuvybudování Afghánistánu. Dnes však po včerejším telefonním rozhovoru zpívaly obě vlády znovu ze stejných not. Tony Blair byl v Německu, kde hovořil na konferenci SPD.

Tony Blair: Musíme projevit stejnou naléhavost při pomáhání vytvořit afghánskou vládu široké základny a stejnou angažovanost pro dlouhodobou znovuvýstavbu Afghánistánu, jakou jsme projevili ve vojenské strategii. Máme povinnost vůči afghánskému lidu, možná zejména vůči ženám v Afghánistánu, před kterou nesmíme utéci. Musíme ji splnit.

Reportérka: Mezitím ve Washingtonu říkal americký ministr zahraničí téměř stejné přísliby:

Colin Powell: Až režim Talibánu bude historií, pan prezident zdůraznil, že máme obrovskou povinnost, nejen Spojené státy, ale celé mezinárodní společenství, obrovskou povinnost nenechat afghánský lid na holičkách. Nesmíme se na ně vykašlat, jak se to stalo v minulosti.

Prezident Bush: A Bůh žehnej Americe.

Reportérka: Z toho vyplývá, že boj o pozornost prezidenta Bushe v této chvíli zvítězilo ministerstvo zahraničí nad ministerstvem obrany, jehož náměstek o víkendu varoval, jak nebezpečné by to bylo, kdyby se američtí vojáci zapletli v Afghánistánu do situace.

Paul Wolfowitz: Jedním poučením z afghánské historie, které se snažíme v této válce uplatňovat, je, jestliže jste cizinec, snažte se do Afghánistánu nevstupovat. Pokud tam vstoupíte, nebuďte tam příliš dlouho, protože oni nemají rádi, aby tam cizinci zůstávali příliš dlouho.

Reportér deníku New York Times v Londýně:

Reportérka: Což zřejmě vysvětluje, že jediní britští vojáci, kteří dosud vykonávají misi Tonyho Blaira rekonstruovat Afghánistán, je oněch asi 60 vojáků, kteří hlídají letiště v Bagramu. Podle listu New York Times i jejich přílet do Afghánistánu Američany překvapil.

Reportér deníku New York Times: Ve Washingtonu se našim reportérům nepodařilo najít na ministerstvu obrany ani zahraničí nikoho, kdo by si pamatoval, že by jim Britové řekli, že se jejich vojáci chystají vydat do Afghánistánu. Nejsou tím iritováni. Washington nemá v současnosti zájem na tom, ztrapňovat Brity, americká vláda je velmi vděčná za britskou pomoc při tomhle všem.

Reportérka: New York Times zdůrazňuje, že když Tony Blair navštívil Washington těsně po 11. září, bylo to významným faktorem v tom, že se americký prezident nechal přesvědčit, aby zmírnil americký izolacionismus, který projevoval během volební kampaně. Tehdy Bush odmítal "vytváření vlád v cizích zemích". To prý vedlo k tomu, že se Američané zapletli v Somálsku. A americké trauma ze Somálska stále znamená, že mnoho lidí ve Washingtonu je stále přesvědčeno, že až bude al Qaeda rozdrcena, Amerika by měla přenechat rekonstrukci Afghánistánu OSN anebo arabským jednotkám.

Předseda britského parlamentního výboru: Existuje podstatnější rozdíl mezi naším názorem a stabilizaci Afghánistánu a na to, co jsou Spojené státy ochotny udělat se svými jednotkami?

Jack Straw, britský ministr zahraničí: Podstatné politické rozdíly neexistují ...

Reportérka: Avšak ministr zahraničí přiznal, že existují rozdílné názory na to, jak rozsáhlá by měla být americká přítomnost v Afghánistánu po porážce Talibánu.

Jack Straw: Samostatnou otázkou je, a diskuse pokračuje, jestli mají být v Afghánistánu přítomny zahraniční jednotky a vedle vznikající občanské vlády široké základny. Situace se mění. Budeme to muset neustále znovu hodnotit.

Reportérka: I když Amerika a Británie souhlasí, že se Západ nesmí na Afghánistán vykašlat, prezident Bush nesouhlasí stoprocentně s veškerou Blairovou argumentací o tom, že by intervence v Afghánistánu byla Pyrrhovým vítězstvím, pokud by svět Afghánistán nyní opustil a teroristé by se tam mohli znovu zorganizovat.