Proč by se Simon Jenkins ani nikdo jiný neměl vyjadřovat k věcem, o nichž má dvacet let staré informace

5. 10. 2015 / Karel Dolejší

Je jistě zajímavé a svým způsobem prestižní, když se komentátor Simon Jenkins pochlubí, že v 90. letech coby novinář zasedal v jakési komisi k britským jaderným zbraním ZDE. Jiná věc je, pokud uvádí omylem, nebo dokonce s nepoctivým úmyslem falešné a zastaralé informace - a vnucuje je čtenáři jako zaručenou pravdu.

K tématu modernizace britských jaderných zbraní existuje oficiální nadstranický poziční dokument vypracovaný pod patronátem organizace BASIC, jež se za poněkud normálnějších okolností zabývá jaderným odzbrojením ZDE (pdf). Pokud o tomto dokumentu publikovaném v červenci 2014 Jenkins, jenž zasedal v 90. letech v komisi, nebo se o jaderných zbraních možná bavil se svým okresním hejtmanem, nemá ani tušení, už tím je řečeno víc než dost. Takto neznalá osoba se nemá co vyjadřovat k tématu, jaké údajně panují názory na jaderný deterent mezi experty.

Zmíněný dokument, na jehož vypracování se samozřejmě podílela i Labour Party, uvádí tři relevantní scénáře, jež by mohly vyvolat potřebu disponovat britským jaderným arsenálem, který doporučuje zachovat. Jistě nemá cenu zde celý dokument překládat jen kvůli nějakému Jenkinsovi, takže alespoň dva odstavce:

"První [z relevantních scénářů] je opětovný vznik jaderné hrozby ze strany státu s významným jaderným arsenálem, zdrcujícími konvenčními kapacitami a agresívními záměry. Jediným nynějším příkladem takové možnosti je Rusko. Spojenci v NATO právě přehodnocují svůj přístup a kapacity a existuje nejistota ohledně toho, zda a jak by se v budoucnosti nezávislý britský jaderný deterent mohl stát relevantním pro vztahy mezi NATO a Ruskem."

"Velká Británie má aktuální odpovědnost vůči NATO a její jaderné zbraně nadále zůstávají pilířem kapacit NATO. Nemůžeme očekávat, že Spojené státy donekonečna ponesou obrovskou zodpovědnost, která spočívá v poskytování rozšířeného jaderného deterentu Evropě, zejména pokud by Velká Británie měla své jaderné síly zrušit. Ačkoliv dnes není důvod k poplachu ohledně zdravých vztahů v NATO a v dalších úzkých obranných vztazích, může být riskantní předpokládat, že tyto aliance budou v polovině 21. století stejně silné."

Pokud má někdo problém s luštěním diplomatických vyjádření, snad by ho mohlo zajímat, že už padlo upozornění o možnosti vojenské vzpoury proti hypotetickému premiéru Corbynovi ZDE.

Nejmenovaný generál měl listu Sunday Times doslova sdělit: "Generální štáb by nedovolil premiérovi ohrozit bezpečnost této země a myslím, že by lidé využili všech dostupných prostředků, správných nebo nesprávných, aby tomu zabránili. Nemůžete neřízenou střelu pověřit řízením národní bezpečnosti. Nastaly by masové rezignace na všech úrovních a čelili byste velmi reálným vyhlídkám na událost, která by fakticky byla vzpourou."

V polovině 90. let, kdy Simon Jenkins zasedal v komisi, jsem psával své texty v textovém editoru T602 - a kdybyste se mě tehdy zeptali, co si myslím o jaderném arsenálu Velké Británie, vzhledem ke zcela odlišné mezinárodní situaci bych se vyjádřil přibližně stejně, jako Simon Jenkins v roce 2015.

Bohužel mezitím uběhlo 20 let, a za takovou dobu se prakticky ve všech oborech řada věcí podstatným způsobem promění.

Proto jsem dost silně přesvědčen, že ani Simon Jenkins, ani nikdo jiný by si neměl dělat silné názory na základě dvacet let starých informací.

Opačný postup je mírně řečeno velice nesolidní.

Vytisknout