O nové informační válce a pokrytectví novinářů

5. 10. 2015 / Daniel Veselý

Je opravdu pokrytecké, že se česká média nevěnují tak zevrubně nešvarům a „přehmatům“ západních států, jako těm ruským, ačkoliv by to měla být jejich primární povinnost. Nevidět nos mezi očima se nevyplácí.

Ostudné ticho se týká kupříkladu současné děsivé situace v Jemenu, který je systematicky destruován koalicí arabských států v čele se Saúdskou Arábií s podporou Washingtonu. V této zemi bylo při jednom z koaličních náletů koncem září usmrceno 131 svatebčanů ZDE. Přestože se USA od koaličních náletů v Jemenu veřejně distancují, saúdskoarabský ministr zahraničí sdělil CBS News, že Rijádem vedená koalice tyto útoky s Bílým domem koordinuje ZDE. Tato skutečnost však české komentátory číhající na každý nešvar či rovnou zločin oficiálních nepřátel z jejich letargického spánku nikterak nevyburcovala. Ostatně, dalo se to čekat.

Celkový počet obětí Saúdy vedené ofenzivy, která trvá již půl roku, se tak vyšplhal na 5000 včetně mnoha civilistů ZDE, 21 milionů Jemenců nyní potřebuje humanitární pomoc a 1,7 milionu dětí je ohroženo podvýživou ZDE. Co na tom, že informací o této „krvavé stezce lemované civilními obětmi a destrukcí ZDE “, na níž má největší podíl vedle dalších válčících stran Rijád, jemuž loni Česká republika prodala rekordní množství zbraní, je v našem mediálním chlívě jako šafránu?

Nicméně s přímým angažmá Moskvy v Sýrii se podřimující čeští novináři jako na povel vzbudili a o překot začali psát o zločinech Kremlu při bombardování pozic antiasadovských rebelů a usmrcení asi 36 civilistů. Je samozřejmě možné, že při náletech ruského letectva přišli o život i nevinní lidé, nicméně zpráva o civilních obětech patrně pochází od zdrojů, které sympatizují se syrskou opozicí a USA, a není tudíž úplně důvěryhodná ZDE. Matadoři české mediální scény, jako je Alexander Mitrofanov, ale této skutečnosti příliš nedbali a zprávu o civilistech usmrcených Rusy v Sýrii vzali bez reptání.

Naopak by pravděpodobně reptali, kdyby šlo o potvrzený zločin Spojených států – mám na mysli bombardování nemocnice v afghánském Kunduzu - při němž zahynulo asi 19 zdravotníků. Pentagon pokračoval v útoku na objekt, kde byly ošetřovány stovky pacientů, i poté, co na to byl upozorněn tamním týmem Lékařů bez hranic ZDE. Některé zprávy naznačují, že nemocnice neměla dobrou pověst u afghánských bezpečnostních složek, protože poskytovala lékařskou péči všem zraněným v bojích mezi afghánskými silami a Talibanem. Avšak další informace hovoří o tom, že tato nemocnice byla v regionu jediným zařízením, jehož zaměstnanci mohli poskytnout pomoc i osobám s vážnými zraněními. Podle aktuálních zpráv se tým Lékařů bez hranic z Kunduzu stahuje, což je pro místní obyvatelstvo skutečně špatná zvěst.

Ale zpátky ke konfliktu v Sýrii a nové informační válce. Západní média, počítaje v to tuzemské sdělovací prostředky, vyčítaly Kremlu, že neútočí na pozice Islámského státu, ale pouze na Západem podporované povstalecké síly. To však není pravda, neboť ruské letouny bombardovaly dokonce i srdce samozvaného chalífátu Rakka ZDE. Objevily se ale informace o tom, že ruské letectvo při útocích použilo kazetové bomby - stejně jako Saúdská Arábie v Jemenu, která je získala přímo od Pentagonu. A dále, peskují snad naši novináři se stejným nasazením členský stát NATO Turecko za to, že jen předstírá útok proti Daeš a cílí především na Stranu kurdských pracujících (PKK), jejíž syrská odnož YPG představuje klíčového hráče v bojích proti džihádistům?

Expert na Blízký východ hovořící plynně arabsky Juan Cole se pokouší nabourávat mýtus o tom ZDE, že Rusko neochvějně trvá na podmínce, aby Bašár Asad zůstal v čele syrské vlády. Podle Coleových informací na tomto trvají Íránci, nicméně Rusové jsou si schopni představit, že by Asad zastával jinou než prezidentskou funkci. Cole ale patří k tvrdým kritikům Asadova režimu a ruské intervence v Sýrii a domnívá se, že je tento scénář naivní.

Opakuji, že já sám vnímám vojenské zapojení Moskvy do nepolevujícího inferna v Sýrii za potenciálně velice nebezpečný akt, neboť válka ze vzduchu s sebou automaticky přináší smrt nevinných civilistů a obecně nic neřeší. Ostatně ruské letecké útoky na povstalecké síly nahněvaly Saúdskou Arábii, Turecko a Katar do té míry, že jim podle analytiků nyní pravděpodobně navýší vojenskou pomoc ZDE. To je ovšem jen recept na zacyklení brutálního konfliktu a násilí a destrukce budou dále eskalovat.

Znalec dění na Blízkém východě Patrick Cockburn na stránkách deníku Independent naopak píše ZDE, že ruské vojenské angažmá v Sýrii může mít i pozitivní efekt, protože by mohlo vyrovnat poměr sil ve prospěch slábnoucího a bitého Asada, který dokázal čtyři roky čelit ze zahraničí podporovaným rebelům, počítaje v to hardcore islamisty – s tím, že přítomnost dvou velmocí na válečném poli by mohla zajistit jakousi rovnováhu celému konfliktu.

Abych se přiznal, příliš tomu nevěřím, přestože si postřehů tohoto autora cením a považuji ho za jednoho z nejinformovanějších analytiků komplexního dění v Sýrii, kterou i sám navštěvuje. Ale Cockburn dle mého soudu správně tvrdí, že Rusové a Íránci musí přinutit Asadova vojska, aby přestala bombardovat civilní zástavby, které kontroluje opozice, barelovými bombami. Lokální příměří uvnitř Sýrie nastává v okamžiku, kdy je jedna z válčících stran na pokraji kolapsu, ale širší příměří lze dohodnout pouze prostřednictvím vnějších aktérů, pokračuje Cockburn a dodává, že regionálním mocnostem, jako jsou Turecko, Írán, Saúdská Arábie a další arabské státy, majícím silnou kontrolu nad proxy silami v Sýrii, na osudu Sýrie nezáleží a sní dál o konečném vítězství. Ke kompromisu by je mohly dotlačit Washington a Rusko.

Je příznačné, že především tuzemští novináři a komentátoři okázale ignorují složité dění v Sýrii, a to především negativní roli Spojených států. Nevšiml jsem si, že by s takovou horlivostí kritizovali Američany vedenou leteckou kampaň v Sýrii a Iráku proti Daeš, jež je po více než jednom roce od zahájení naprosto neúčinná. Podle poznatků CIA sice bombardování připravilo o život 10 až 15 000 džihádistů, ale jejich řady se mezitím rozrostly o 21 500 až 30 000 nových rekrutů ZDE.

Úplně stranou mediálního zájmu u nás ale zůstávají data o civilních obětech Washingtonem vedených leteckých úderů na bašty džihádistů v Sýrii a Iráku, která shromažďuje nezávislá organizace Airwars ZDE. Novináři, kteří se této činnosti věnují, nejsou napojeni na žádnou stranu zapletenou v syrské válce. Například Syrian Observatory for Human Rights (SOHR), jejíž poznatky jsou automaticky přebírány západním mainstreamem, očividně nadržuje syrské opozici. List New York Times přinesl informaci o tom, že SOHR získává finanční dotace z EU a jedné evropské země, již odmítá zakladatel této organizace Abdul Rahman identifikovat ZDE. To samo o sobě by nás mělo přimět k opatrnosti a objektivnímu posuzování údajů poskytovaných touto organizací.

Oproti tomu Airwars při ověřování dopadů Bílým domem vedených leteckých úderů vycházejí z několika zdrojů. Je přímo ostudné, že čeští komentátoři nepíší o tom, že tyto nálety v Sýrii a Iráku připravily o život 584 až 1720 civilistů. Je nad slunko jasné, co by následovalo, kdyby šlo o nevinné lidi, které by usmrtily ruské bomby. Avšak v informační válce je bohužel dovoleno vše.

Lze také suše konstatovat, že západní média včetně českých podceňují roli USA v syrském konfliktu, byť mají k dispozici americké depeše odtajněné WikiLeaks, které je možné brát za bernou minci.

Vytisknout