Bez Evropské unie nám bude zle

20. 9. 2015 / Petr Uhl

Pelikánův postoj, o němž média informovala již několik dnů předtím, povzbudil jistě i ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD). Dienstbier je předseda vládní Rady pro lidská práva. V úterý minulého týdne řekl na tiskové konferenci vládního Výboru pro práva cizinců, jenž je poradním orgánem uvedené rady, že již nyní je ČR schopna s pomocí podnikatelů přijmout sedm až patnáct tisíc uprchlíků, tedy více, než pro ČR navrhuje Radě EU Evropská komise.

Ve videovém rozhovoru řekl navíc Pelikán, že podobné postoje jako on a Dienstbier zastávají i ministři Daniel Herman (KDU-ČSL) a Dan Ťok (nestraník za ANO). Myslím, že je jich více, dnes možná už většina členů vlády.

Byl jsem rád, že ministr Pelikán ve svých obavách o EU mluvil o výdobytcích EU, že vůbec použil i český výraz „výdobytky“, jemuž se uživatelé češtiny dnes jako „komunistickému“ vyhýbají, a proto ani raději „acquis communitaire“, jež proniklo i do angličtiny, nepřekládají. Pro právníka je ovšem toto acquis základem právního a demokratického právního státu. Také si s Pelikánem myslím, že rozpad acquis by přinesl obnovení klientelismu, diskriminaci a také návrat nezákonnosti a zvůle.

Spor o přijímání uprchlíků a o zacházení s nimi jako s lidmi. kteří podle ministra Chovance „porušili zákon“ a musejí tedy snášet uvěznění a detenční podmínky, odporující i předepsaným podmínkám vězeňským, je sporem práva a obyčejné lidskosti s ministrem vnitra Milanem „Záchytem“ Chovancem. Toho stále, alespoň veřejně, podporuje předseda vlády Bohuslav Sobotka, mocný muž, který může nechat kteréhokoliv člena vlády i bez udání důvodů odvolat. A Chovance se Sobotka neznámo proč bojí.

Až se to změní, a Sobotka ustoupí pod tlakem Evropské komise, Evropského parlamentu i zaplať pánbu i rostoucí solidarity české veřejnosti s uprchlíky, ba i díky humánnějším postojům českých médií, bude čas i na polemiku s Robertem Pelikánem, zda opravdu hlavní důvod, proč přijímat přece jen nějaké uprchlíky a nemlžit tuto neochotu odmítáním „povinných“ kvót, které vládě (zatím) nikdo nevnucuje, je nutnost podřídit se většině v Unii, tedy onomu „klubu“, jak Unii nepřesně označuje Pelikán.

Jádro pudla je v tom, že vstřícný, lidský a českému, evropskému a mezinárodnímu právu odpovídající postup při přijímání uprchlíků a při zacházení s nimi a také – a to je důležité – při vytváření dalších ubytovacích kapacit pro ně, je lidskou i politickou (a smluvní) povinností. Neplatí tedy, že „my“ (tedy česká vláda a ještě i Ficova) máme asi pravdu, ale budeme se raději mýlit s většinou EU než mít pravdu s obránci suverenity jednotlivých států.

Vláda a kdysi i státostrana se v této zemi se příliš často a ochotně mýlila s Kremlem a pak zase naopak s Bílým domem nebo paktem NATO, ovládaným Pentagonem. EU je ale založena na demokratických, ne na geopolitických zásadách.

Vytisknout