5. 7. 2015 / Milan Mundier
Ach jo! Není to tak dávno, co jsem tu hořekoval nad tím, jak někteří z nás nejsou schopni diskutovat jinak než prostřednictvím řevu a urážek, doufaje, že se někteří po přečtení mého článku chytí za nos a začnou konečně věcně a bez zbytečných emocí argumentovat. Jaký naiva jsem to byl!
A nyní hýbe naší společností téma nové, neméně ožehavé. Přijímání uprchlíků z islámských států do zemí Evropské unie. Jakou podobu tato diskuse má? Těžko se mi pro to hledají vhodná slova. Něco tak smutného se vidí jen vzácně. Takže abych to shrnul, ti, kteří souhlasí s přijímáním uprchlíků, jsou označováni za kolaboranty, ti, kteří nesouhlasí s přijímáním uprchlíků, jsou označováni za rasisty a fašisty.
Vážení a milí, takto by diskuse vypadat rozhodně neměla! Nic není černobílé a každá mince dvě strany má. Ne nadarmo se říká, že pravda bývá většinou uprostřed. Pokud se lze této pravdy vůbec dobrat, protože toto se nepodařilo ani mnoha slovutným filosofům, kteří hledání pravdy zasvětili celý svůj život. Šlápnout trochu na brzdu by tedy neškodilo...
Není tedy důležité pouze CO, ale také JAK. Neměli bychom druhé soudit jen podle toho, co říkají, ale také podle toho, jak to říkají. Jedna věc je vykřikovat prázdná a nenávistná hesla (Ti, kteří souhlasí s přijímáním uprchlíků, jsou kolaboranti! Ti, kteří u nás uprchlíky nechtějí, jsou rasisti!), druhá věc je argumentovat a vybízet k debatě. Že to u nás nikdo neumí? Ale kdeže, těch, kteří to umí, se vždycky pár najde.
Dle mého názoru to velmi pěkně umí profesor Petr Fiala. Argumentuje věcně a s klidem. Jeho argumenty nelze ani zdaleka označit za populistické či rasistické, dokonce jsou empiricky podložené. Ještě lepším, ba přímo excelentním diskutérem je docent Petr Robejšek. Ani s ním nemusíme vždy souhlasit, ale také on argumentuje vkusně, bez zbytečných emocí a na základě hlubokých znalostí a bohatých zkušeností. Tak by to mělo vypadat!
Škoda jen, že spoustě z nás to tak hezky nejde. Dodnes si vzpomínám, když před dvěma lety zavítal do Karlových Varů věhlasný režisér a scénárista Oliver Stone, mj. aby představil svůj unikátní dokumentární cyklus Americké století očima Olivera Stonea. Když začal kritizovat americkou zahraniční politiku, politiku země, ve které žije a za kterou bojoval ve Vietnamu, co udělali někteří přítomní čeští novináři? Zvedli se a odešli!
A na závěr něco odlehčenějšího. Legendární Terminátor a bývalý kalifornský guvernér, sám velký Arnold Schwarzenegger, podpořil sňatky osob stejného pohlaví. Některým jeho fanouškům se to moc nelíbilo, i dali mu najevo své zklamání. A jak zareagoval božský Arnie? S humorem sobě vlastním: Hastala vista!
Kdo ale společensky zcela selhává, je Česká televize. Coby hlavní veřejnoprávní médium by měla nejen objektivně informovat (to nedělá už hodně dlouho), ale pořádat odborné debaty (teď nemám na mysli diskuse a la Máte slovo, byť jsou někdy docela legrační). Pořád jen od jejich redaktorů slýcháme A, ale B už nám nikdo neřekne. Odborná debata nevypadá tak, že si pozvete dvojici odborníků s jedním názorem, ale dvojici odborníků se dvěma názory. A samozřejmě platí, že čím více těch odborníků a názorů je, tím lépe.
Dodnes si vzpomínám na přelom roku 2000 a 2001, na tzv. stávkovou krizi v ČT. Davy lidí tehdy vyrazily do ulic, aby hájili nezávislost České televize a jejich zaměstnanců. Dnes je její nezávislost dennodenně zpochybňována a mnohdy bohužel právem. Ostatně, o tom, jak „objektivní“ Česká televize dnes je, by se daly popsat stohy papíru...
Takže vážení a milí, máme co dohánět! Vyzývám ty, kteří diskutují prostřednictvím nadávek a urážek, aby zmírnili své emoce. Pokud si budeme nadávat do rasistů, hňupů či kolaborantů, k ničemu dobrému to nepovede, napětí ve společnosti ještě zesílí. Nenechme se unášet emocemi či nenávistí k těm, kteří si myslí něco jiného. Ne nadarmo se říká: Kdo seje vítr, sklízí bouři! A já dávám před bouří přednost slunci!
Vytisknout6.8. 2015 / Bohumil Kartous
Apatie, ruku v ruce s neschopností postavit se v zásadních okamžicích za hodnoty ležící v samé podstatě demokracie, dělají z této společnosti vnitřně zkornatělou, pouze institucionálně udržovanou skořápku, do níž stačí jemně klepnout a rozsype se na...
21.5. 2015 / Bohumil Kartous
Koncept lidských práv je v ohrožení. Je v ohrožení už dlouho, vždyť vlastně nikdy nefungoval. Okamurové, Farageové a Le Penové nedělají nic jiného, než že upozorňují na zjevné rozpory mezi formálním pojetím lidských práv a tím, jak jsou soustavně ned...