11. 6. 2015 / Jan Čulík
Tak, jak píše Daniel Veselý, mezinárodní historiografie, pokud se vůbec Janem Husem zabývá (ke všem tématům ze starší české historie je nesmírně obtížné nalézt v angličtině jakoukoliv vědeckou sekundární literaturu, skoro vůbec neexistuje), ho považuje za následovníka Johna Wycliffa, nikoliv za originálního myslitele. Mezinárodní historikové a teologové poukazují na to, že na rozdíl od Johna Wycliffa Jan Hus nezpochybňoval učení církve, jeho kritika byla především kritikou morální.
(Ano, přiznám se, že taky mě iritovalo, že v západních anglicky psaných jedenáctisetstránkových dějinách Evropy je 100 stran věnováno Martinu Lutherovi, a na konci kapitoly o Lutherovi je věta: "Sto let před Lutherem byl jeho předchůdcem v Čechách Jan Hus, který..." a pak o Husovi následuje deset řádek. Jenže po podrobnějším studiu husovské tématiky musím přiznat západním historikům pravdu: Jan Hus nebyl originální kacíř, ale docela konvenční moralista... Kdyby nebylo církevních zlořádů, nikdy by proti církvi nevystupoval. Proti její teologii neměl námitek.)
Jenže podle mého názoru udělal Jan Hus jednu zcela zásadní věc, která musela dobovým mocenským vládcům připadat nepochopitelná a nesmírně nebezpečná. Hus zavedl osvícenský pluralismus, a dalo by se říci, že byl tak první vlaštovkou postmodernismu a moderní éry.
Jan Hus argumentoval, na základě Aristotelova učení, že Bůh dal člověku intelekt, a tedy předpokládá, že si každý člověk na základě svého samostatného úsudku vytvoří vlastní osobní názor. Ano, přiznával Jan Hus jako dnešní muslimové: V bibli je boží pravda. Všichni se musíme sklánět před tím, co se píše v bibli.
Ovšem, dodával Hus, každý člověk má samostatný intelekt a na základě toho intelektu má každý člověk právo analyzovat, co vlastně ten či onen výrok v bibli znamená. Hus si tak nárokoval pro každého absolutní názorovou pluralitu. Není divu, že ho za to ve středověku museli odsoudit k smrti.
Tato argumentace, že každý člověk má právo na samostatný úsudek a názor, je podle mého názoru snad nejdůležitějším přínosem Jana Husa evropské kultuře.
Vytisknout5.7. 2015 / Kryštof Kozák
„Postremo, studia humanitatis impigro labore culturos et provecturos, non sordidi lucri causa, nec ad vanam gloriam captandam, sed ut veritas propagetur et lux eius, qua salus generis humani continetur, clarius effulgeat.“ (to není „cut and past...
11.6. 2015 / Daniel Veselý
Také jsem zhlédl výpravný televizní film o Janu Husovi, který byl natočený podle scénáře Evy Kantůrkové a který režíroval Jiří Svoboda, a chvílemi si připadal jak v Jiříkově vidění. Je zjevné, že se tento neuralgický bod našich dějin neobejd...