ΝΑΙ Η ΟΧΙ?

3. 7. 2015 / Lukáš Stříteský

Politická rétorika kolem řeckého referenda zní: „ANO je volba pro Euro, NE znamená Grexit.“ Skutečnost je přesně opačná. Pokud si Řekové v nedělním referendu odhlasují, že chtějí přijmout podmínky Trojky, pravděpodobnost odchodu Řecka z Eurozóny se tím zvýší. Návrh věřitelů totiž přehlíží zásadní problém řecké ekonomiky: neudržitelný (a nesplatitelný) dluh.

V posledním interview pro Bloomberg shrnul řecký ministr financí problém své ekonomiky takto: „Zeptejte se kteréhokoliv investora mezi vašimi diváky: 'Investovali byste do země, jejíž dluh je podle MMF neudržitelný?'“

Připomeňme, jak ostře se vyjádřil Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, jehož hlavní argumenty Britské listy publikovaly před dvěma dny:

„Ekonomická argumentace podkládající "záchranný program" trojky pro Řecko je zoufale špatná. Vedla k poklesu HDP Řecka o 25 procent. Žádná jiná krize nebyla tak úmyslně vyvolána s tak katastrofálními důsledky. Nezaměstnanost mladých lidí v Řecku nyní je vyšší než 60 procent. Je šokující, že trojka odmítá za to přijmou odpovědnost a stále vyžaduje, aby Řecko dosáhlo primárního rozpočtového přebytku 3,5 procent HDP do roku 2018.“

Řecká Syriza se mimochodem rozhodla podle Stiglitze katastrofální návrh víceméně přijmout (až na velice drobné výhrady). Požaduje za tyto ústupky jen jediné a to restrukturalizovat neudržitelný dluh, který Řecko pět let dusí. Vědělo se, že odepsat část dluhu bylo nutné provést už v roce 2010, jenomže se o tom lhalo, aby se zachránili především němečtí a francouzští bankéří, jak jsme se mohli dočíst ve Wall Street Journal.

Proč se nejen rozumnému, ale naprosto nutnému kroku evropští lídři tak vehementně brání? Důvod vidím dvojí. Jednak jsou často „u kormidla“ ti samí prolhaní politici, kteří za ekonomickým kolapsem v Řecku v roce 2010 stáli: Ať už to je Christine Lagardeová z MMF, nebo současný předseda evropské komise, který se ke své cti otevřeně přiznal: „Když jde do tuhého, musíte lhát,“ pravil Jean-Claude Juncker v dubnu 2011.

Namísto skandálu a rezignací se jako důkaz, že se to v Evropě s demokracií myslí opravdu vážně, ministři euroskupiny rozhodli pomoci Řecku s referendem tím, že jim na týden zavřeli banky.

Druhým neméně důležitým důvodem, proč se evropští lídři nechtějí s Řeckem domluvit, je patrně strach, že když rozumná strana uspěje dneska v Řecku, tak zítra podobné strany uspějí i jinde v Evropě. Což by bylo triumfem velice radikální a nebezpečné ideologie: demokracie.

Proto je potřeba šířit propagandu o tom, že když Řekové odhlasují v neděli OXI, tak to znamená odchod z Eurozóny. Což není vůbec pravda. Jaký by byl k tomu důvod? Protože by se porušila nějaká pravidla eurozóny? Vždyť už žádná neexistují, porušuje je i Německo. Ví se, že se musí společná evropská měna zásadně reformovat.

Euro bylo založeno především jako politická iniciativa. Která je nevratná a Euro tady má být na vždy. Vyhození Řecka "z kola ven" by muselo být politickým rozhodnutím, které pochybuju, že by si Merklová nebo jiní vzali na triko. Znamenalo by to zničení evropské prestiže, ohrožení dalších „slabých článků“ eurozóny a možný začátek konce celého evropského projektu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.7. 2015