Rozhovor s muslimskou aktivistkou:
30. 5. 2015
Muslimka Mona Elathawy je aktivistkou za práva žen v arabském světě. Její kniha Headscarves and Hymens (Šátky a panenské blány) požaduje sexuální revoluci pro dívky a ženy v zemích, jako je Egypt, Libye a Jemen a Saúdská Arábie. Chce, aby se ženy a dívky v těchto zemích vzbouřily a aby neposlouchaly a aby se vůbec nechovaly ctnostně. Tento týden ve středu ji interviewoval rozhlas BBC v pořadu Womans' Hour.
Moderátorka: Nejprve bych se vás chtěla zeptat na potraty. Jak to vypadá v arabském světě s přístupem k potratům?
Mona Elathawy: No, jako v mnoha zemích světa to závisí na tom, jestli jste bohatá, jestli máte přístup k zdravotnictví a zdravotní péči si můžete dovolit, a závisí to také na zákonech v zemi, ve které žijete. Existují některé velmi pokrokové země jako Tunisko a Turecko, o nichž nepojednávám ve své knize, protože se zaměřuju jen mna arabsky mluvící země na Blízkém východě, v severní Africe. Takže některé zákony jsou mnohem liberálnější než jiné a k potratům často dochází velmi tiše, ať už to zákon dovoluje nebo ne. Závisí to na tom, jestli máte peníze a jestli znáte lékaře, který je ochoten to provést. Ale musím říci, že si pamatuju, že jako dítě jsem slyšela vdané ženy, jak hovoří velmi otevřeně o tom, kolik měly potratů, způsobem, který je nemyslitelný například v USA, kde jsem žila třináct let. Takže muslimské postoje jsou často překvapivé pro lidi, kteří nepocházejí z muslimského světa. Často jsou překvapivě pokrokovější, co se týče potratů, než tam, kde vládne to, čemu říkám Křesťanské bratrstvo ve Spojených státech.
Moderátorka: Věnujme se tedy vaší knize. Píšete velmi rozhodně o nutnosti porušovat tabu. Je to opravdová výzva, aby se ženy postavily proti sociálním podmínkám, které jsou jim vnucovány. Ale jak? Jak, Mono, mají začít?
Mona Elathawy: No, víte, Jane, existuje mnoho způsobů, jak to dělat, ať už jsou to každodenní rebelie, které vidím, jak je mladé ženy dělají, například v Egyptě, protože když se jich zeptám, založila jsem podpůrnou organizaci velmi brzo poté, co jsem se v březnu 2013 vrátila do Káhiry. A ptám se mladých žen v této organizaci "Co pro vás udělala revoluce?" A oni odpovídají: "Umožnila mi říci ne. Říci: Žádám." To už samo o sobě je pro ně minirevolucí. A pak také máte protesty a kampaně, jako v Maroku. Je tam pozoruhodná aktivistka za lidská práva, která zahájila kampaň za dekriminalizaci mimomanželského sexu. A pak máte výroční akce občanské neposlušnosti, jaké organizují ženy v Saúdské Arábii, když nastoupí do automobilů a porušují zákaz řízení motorových vozidel ženami. Takže tahle revoluce funguje na mnoha úrovních. Myslím, že to není jen o veřejných pouličních demonstracích, které jsou samozřejmě velmi důležité, ale, víte, ve své knize mám věnování ženám a dívkám severní Afriky, a píšu tam, "Buďte neskromné. Rebelujte. Neposlouchejte a vězte, že si zasloužíte být svobodné." A ty věci se uskutečňují nejrůznějšími způsoby.
Moderátorka: Vaše kniha se zabývá celou tou zeměpisnou oblastí a nejrůznějšími aspekty života. Jaká země je pro život dívek v arabském světě nejlepší a jaká je nejhorší?
Mona Elathawy: Závisí to na tom, jaké studujete průzkumy. Před dvěma lety vydal Thomson Reuters průzkum, z něhož vyplývalo, že moje země, Egypt, je nejhorší. A jiné země, jako Mauretánie, jsou nejlepší, což působí překvapivě. Avšak když se podíváte, když se podívám zejména na země po revolucích, a zejména na země jako Tunisko, kterou jsem navštívila, protože jsem natočila dokumentární film pro BBC o ženách v tamější revoluci, Tunisko mi dává spoustu naděje. Byla to první země v arabsky mluvící severní Africe, která včlenila rovnost mužů a žen do ústavy. A i když jsou to jenom slova a potřebujeme vidět, jak to bude realizováno, já vím, že před sebou mají dlouhou cestu, faktem je, že tam vidíte ženy z politického islámského hnutí v parlamentě, ze všech politických stran, jak spolupracují s ateistickými ženami ve snaze realizovat a ochránit tuto myšlenku rovnosti pohlaví, a jedna z těch žen, kterou jsem interviewovala, mi řekla něco, co je globálně absolutní pravda. Když se ženy mezi sebou hašteří, mají z toho prospěch jedině muži. Takže Tunisko mi dává velkou naději.
Moderátorka: Víme také, že ve velké části arabského světa muži ženám vládnou, dominují jim. Nutí je, aby žily způsobem, který ženám nevyhovuje, ale vyhovuje to mužům. Nejhorší je situace v Saúdské Arábii.
Mona Elathawy: Absolutně. Já tomu říkám ve své knize toxická směsice náboženství a kultury, která funguje v různých těch zemích různě. Saúdská královská rodina je jediná v tom, že udržuje ženy v trvalém stavu dětství. Protože tam mají systém opatrovníků. Ženy musejí žádat své mužské opatrovníky o svolení dělat v podstatě cokoliv.
Moderátorka: Včetně odjezdu ze země?
Mona Elathawy: Včetně odjezdu ze země, určitých chirurgických zásahů, studia, určení, jaké vzdělání žena smí mít, spoustu věcí, je to šokující. A i když byl v Saúdské Arábii nedávno schválen zákon kriminalizující domácí násilí, protože ženy nesmějí řídit automobil a jsou tak závislé na svém opatrovníku, jsou v absurdní situaci, protože když chtějí udat domácí násilí, musí je na policii autem odvézt ten násilník.
Moderátorka: Myslíte si, že západní feminismus kolektivně selhal při pomoci ženám v arabském světě?
Mona Elathawy: Jane, jenže já uvažuju o tom, co může západní feminismus vlastně dosáhnout. Občas mě obviňují, že chci, aby běloši přijeli a zachránili nás. Ale já o to opravdu nežádám. Tohle je zcela jasně naše válka, naše úsilí, náš boj. Naše revoluce. Západním feministkám ale říkám: Zaprvé, než si začnete myslet, že nás můžete zachraňovat, nestavte se příliš samolibě vůči svým vlastním feministickým vítězstvím. Protože když se podívám například tady na Británii, pamatujete například na tu kampaň, jak to bylo obtížné dosáhnout toho, aby na dvacetilibrové bankovce byla zobrazena žena? A jak těm aktivistkám za toto Britové sprostě nadávali?
Moderátorka: Píšete ve své knize také o křesťanských kulturách a o ženské obřízce, k níž dochází v některých částech světa -
Mona Elathawy: V křesťanských rodinách, absolutně -
Moderátorka: A nikdo nemůže říct, že to je správné. Přesto se to pořád děje. Tady v Británii v dnešním pořadu budeme hovořit o sexuálním šikanování dívek na univerzitních kampusech. A ve Spojených státech mají takzvané "večírky sexuální čistoty", o nichž se zmiňujete ve své knize.
Mona Elathawy: Ano, s těmito "večírky sexuální čistoty" jsem se setkala, když jsem vyučovala v Oklahomě. Na jihu Spojených států, který se velmi podobá Blízkému východu skoro ve všech ohledech, pokud jde o postavení žen. Patriarchální společnost, fundamentalistické náboženství. A kultura "sexuální čistoty", kterou já spojuji s kulturou sexuální zdrženlivosti na Blízkém východě, jejímž prostřednictvím je ovládána sexualita žen. Tento druh kultury neférově zotročuje dívky a ženy. Bere jim právo rozhodovat o jejich vlastním těle. A tahle kultura sexuální čistoty v USA nutí mladé ženy, musejí se účastnit oficiálních tanců se svými otci, během kterýchžto tanců musejí zaslíbit své panenství, ne matce, ale svému otci! Slibují otci, že zůstanou pannou až do svatby, kdy je jejich otec předá jinému muži. Takže, víte, já bojuju proti Muslimskému bratrstvu a náboženskému fundamentalismu v zemi, odkud pocházím, a nalézám téměř totožný náboženský fundamentalismus v USA. Nakonec říkám, že je jedno, jestli je to Křesťanské bratrstvo nebo Muslimské bratrstvo. Jsou posedlí mou vagínou a já jim říkám, ať mi do ní nelezou, pokud je tam zrovna nechci.
Moderátorka: Taky píšete ve své knize o ženách, které jsou přesvědčeny, že nošení nikábu nebo hidžábu je součástí jejich duchovní cesty. Něco, co opravdu chtějí dělat. Dává jim to duchovní integritu. Vy to uznáváte, že?
Mona Elathawy: Víte, já vidím, že ženy tohle chtějí dělat. Říkají mi, podívejte se, tohle je žena, která se rozhodla něco dělat. Přece jako feministka to musíte hájit. Jako muslimka a jako feministka je mou reakcí, dobře, ona říká, že se to rozhodla dělat, ale prostě jen proto, že se žena něco rozhodla dělat, to neznamená, že jako žena mám povinnost tu její volbu podporovat.
Moderátorka: Říkáte tedy, že ony si to samy nezvolily?
Mona Elathawy: To nevím. Protože vidím, že to je ideologie, která bojuje proti ženám skoro ve všem kromě této "volby", zda má mít právo zastřít si tvář. Protože je to ideologie, kterou například vidíte v Saúdské Arábii. Už jsme to tady říkali, že tam ovládají život žen od narození až do smrti. Takže tahle ideologie najednou podporuje právo ženy zakrývat si tvář? Já jsem nosila roušku na tváři, nezakrývala mi celou tvář, rozhodla jsem se ji nosit v šestnácti. Rozhodla jsem se to sundat v pětadvaceti. Ale trvalo mi to osm let, než jsem si to sundala. Takže mojí otázkou jako feministky je: Proč je lehčí rozhodnout se to nosit, než si to sundat? Když vidím, že žena říká, rozhodla jsem se to nosit, jako feministka nepovažuju tu kulturu zakrývání svého těla za feministickou, protože to neférově dívky a ženy zotročuje. A jako žena nemám povinnost tu volbu podporovat.
Zdroj: ZDE (od minuty 20)
Vytisknout31.5. 2015 / Jan Čulík
Nynější vlna rasistické a náboženské nenávisti, kterou šíří v České republice u neinformovaného obyvatelstva především hloupé sdělovací prostředky, je založena na naprosté neinformovanosti, prostě proto, že v ČR v podstatě žádní muslimové nežijí a ni...