Patří Češi k Západu? A mohou to nějak ovlivnit?

29. 5. 2015 / Karel Dolejší

Za minulého režimu náležely k Západu maximálně stovky obyvatel české kotliny - totiž ti, kdo se se Západem identifikovali kulturně a civilizačně natolik, že se věnovali podivným, v každodenním životě se nevyplácejícím aktivitám. Učili se cizí jazyky, ačkoliv většinou nesměli nikam jezdit, četli světové spisovatele a vědce, jejichž knihy si složitě opatřovali, udržovali si kulturní přehled na úplně jiné úrovni, než jakou zprostředkoval vzdělávací systém. Tito lidé patřili k Západu navzdory přítomnosti sovětských tanků a raket na území ČSSR. Toto jejich náležení, vzniklé vědomou osobní volbou, jim nikdo nemohl vzít. Je dobré mít tyto lidi i dnes na paměti.

Náleží Češi k Západu ekonomicky? Jak se to vezme. S ohledem na směřování exportu nepochybně. S ohledem na výkon ekonomiky nebo naopak míru korupce a zneužívání veřejných peněz sotva. S ohledem na výši minimální mzdy ani náhodou.

Vojensko-politicky? V tuto chvíli jsou Češi jistě součástí západního aliančního systému; otázka zní, nakolik pevně, respektive nakolik je samotný tento systém pevný - nebo nakolik připomíná někdejší francouzský spojenecký systém ve Střední Evropě. Nějaká ta pohraniční opevnění sice ještě stojí, avšak centrum, jež je kdysi vytvořilo, ovládla paralýza a neschopnost jednat. Jedna mocnost vrátila do Evropy dobyvačné války a anexe cizího území, nepodniklo se ale nic podstatného, aby to nepokračovalo. Změnil by se stav apatie v centrech západního světa, kdyby v sázce byli Češi? Ech... Udělali by Češi sami něco podstatného pro obranu spojenců, když nedokáží vyslat do zahraničí na půl roku svatosvatě přislíbené expediční síly?

Takže má cenu diskutovat o tom, zda Češi patří k Západu, případně i bez toho, aby se k tomu vyjadřovali lidé z tradičních, nesporně západních zemí? Záleží, co si kdo od toho slibuje.

Sebevětší objem diskusí mezi Čechy nic nezmění na tom, že jsou Anglosasy rutinně řazeni do "Východní Evropy" a považováni za typický prožluklý postkomunistický národ - to druhé samozřejmě do značné míry právem. Ekonomickou ani vojenskou realitu západního světa z Česka změnit nelze, ať už podnikáte cokoliv. Ale ještě je tu stále ona kulturní a civilizační volba, o níž píšu v úvodu. Osobní rozhodnutí ve znamení Kafkova "trotzdem". A v tom může sehrávat roli i ono legrační ujišťování Čechů mezi sebou navzájem, že vlastně k Západu patří, i když to tak v mnoha ohledech nevypadá. Že nepovažují za vlastní postkomunistickou korupci a jánabráchismus, ani eurasijskou "vertikalitu" nahrazující demokratickou politickou rozpravu přesvatými moudry gosudara. Že mají distanci vůči středoevropským nacionalismům, které jako temný stín vždy doprovází antisemitismus.

Pokud alespoň někteří Češi chtějí kulturně a civilizačně patřit k Západu, měli by si mezi sebou ujasnit, co tím vlastně myslí. Toho se nejlépe dosáhne, jestliže o tom skupina podobně smýšlejících navzájem diskutuje. V jiném modelu, který je jen pár set kilometrů východním směrem volně k dispozici, by jim mohl někdo patřičně postavený vše podstatné autoritativně vysvětlit a oni by měli povoleno maximálně šoupat nohama pod stolem.

Kdo kulturně a civilizačně skutečně patří k Západu, patřil by tam, i kdyby byl zavřený v sibiřském lágru.

I o tom je namístě diskutovat.

Vytisknout