Mládež je zdegenerovaná

29. 5. 2015

Mamánkové do 30 let nejsou schopni se odtrhnout od rodičů, jsou na nich zcela závislí. Vyprání prádla by byl pro ně životní problém. Za práci považují hraní na PC, notebloky jsou hlavním znakem jejich významnosti a postavení na veřejnosti.

Děsné je, že vysokoškolskou mládež využívají k manipulaci profesoři a magnificence univerzit a nemusí hnout prstem, jen stačí dát najevo, jaké chování studentů je žádoucí, ostatní jde samo, hlavně, že jsou dodržovány akademické svobody - jejich svobody.

Mám synovce, ve kterém se moji rodiče viděli. Odvděčil se jím tím, že zděděný dům nechal úplně zchátrat, je na zboření jenom proto, že by do domu musel investovat a hlavně přiložit ruku k dílu.

Raději se prohání v pětačtyřiceti letech jako šílenec na motorce.

Jiný případ: vedl jsem krátký rozhovor se správcem parkoviště pod jedním hradem.

Má tři syny: Jeden před problémy utekl do VB, do ČR se vrací na krátko občas, po třech dnech prchá nazpět, když zjistí, že se poměry, především získání slušného zaměstnání nelepší.

Druhý syn nedělá raději vůbec nic, nechá se živit rodiči, fláká se od ničeho k ničemu. Třetí syn se zatím nerozhodl, studuje.

A malá poznámka nakonec. Po internetu před krátkou dobou koloval mailík o využívání mobilu. Na prvním snímku byly čtyři kamarádky na přátelském setkání v cukrárničce. Všechny držely u ucha mobil a konverzovaly s někým nepřítomným. Ostatní záběry v různých situacích byly podobné. Na vlas stejný obrázek jsem viděl u jedné cukrárny v LTM. Musel jsem se tomu zasmát. Ale k zasmání to není.

Tříleté děti bez problémů prohánějí tablety, rodiče jsou rádi, že se dítka baví a oni mají pokoj. Nevidí v tom nic závadného, ani to, že v pětadvaceti letech jsou z nich těžcí závisláci, nečtou, neumějí se vyjadřovat, nic než pitomé počítačové hry je nezajímá.

Tato společnost je nemocná, ale nevymyká se poměrům jinde, především na západě, v zemích EU. Vlast jim nic neříká, vlastenectví zaměňují za poskakování při hokeji a pomalování tváří rádobyvlasteneckými symboly.

Prohru berou za národní tragediii, ale podle průzkumů by za svou vlast bojovat nešli.

Mám obavu, že je to ještě horší, i když mám i jiné zkušenosti s mladými lidmi, vynikající, jsou však ojedinělé.

Vytisknout