LEKCE ZE ŠPANĚLSKA:

Jak se musí levice chovat, chce-li vyhrávat volby

28. 5. 2015

Pevnosti Madrid a Barcelona o minulém víkendu padly v regionálních volbách. Nyní tam budou vládnout radikální feministky, které jsou tvrdě proti politice škrtů a volnotržnímu pořádku. Hnutí, které mají vazby na hnutí Podemos - stranu, v jejímž čele stojí Iglesias a která loni ještě vůbec neexistovala - se stala výraznou hrozbou systému španělské demokracie, založenému na střídání dvou velkých politických stran, který tam fungoval od obnovení demokracie před čtyřmi desetiletími. Španělsko má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropské unii, avšak hospodářský růst nezachránil obhájce groteskně nerovného pořádku.

Takže jestliže jste součástí zdemoralizované levice jinde v Evropě, měli byste naslouchat tomu, co říká Iglesias. Loni pronesl projev, v němž kritizoval neschopnsot tradiční levice komunikovat. Levicoví studenti nikdy nehovoří s "normálními lidmi", zdůraznil, a chovají se vůči dělníkům, jako by byli "z jiné planety". Nepřítel si přeje, abychom neměli žádný vliv, abychom hovořili jazykem, jemuž nikdo nerozumí, abychom byli menšinou skrývající se za své tradiční symboly".

Pro levici je velmi svůdné schovat se do vnitřního exilu, začít se cítit jako cizinci ve vlastní zemi. Je zjevné, jak se už tak introspektivní levice stává stále více izolovanou, levicové schůze fungují spíše jako skupinová terapie neež jako nástroj jak přesvědčit nepřesvědčené nebo ty, k nimž jsme nedosáhli. Aktivisté ustupují do "bezpečného prostoru", kde nejsou lidé, kteří mají jiný názor.

Jazyk levičáků je často přímo zaměřen na to, aby lidi vylučoval. Je plný rétoriky a terminologie, srozumitelné a přístupné jen těm, kdo znají levicové prostředí. Sociální sítě jsou plné aktivistů útočících na jiné příslušníky levice, aby se přidržovali přesně daných pravidel levicové komunikace.

Nemluvit či nepsat "tím správným způsobem" se v nejlepším případě považuje za podezřelé, v nejhorším za zradu. Pro miliony lidí, kteří nesledují nejnovější módní politické teorie, to znamená být ignorován a odepsán.

Je ironické, že pravice káže tvrdý individualismus, avšak často projevuje velkou solidaritu, zatímco levice káže kolektivismus, ale chová se extremně individualisticky. Hlasy na levici, které dosáhnou určitého vlivu ve společnosti, jsou kritizovány za údajný kariérismus nebo jiné neseriozní vedlejší motivy, nebo že prosazují "nesprávný" druh levicové politiky.

Pokud chtějí lidé opravdu změnit společnost a ne jen hlasitě nadávat na to, co je, musejí zásadně změnit svůj přístup.

Postoj hnutí Podemos je založen na předpokladu, že mimo věže ze slonoviny, v nichž přebývají politikové, většina občanů neuvažuje v rámci "pravice" či "levice". Mimo svět politiků většina lidí uvažuje o problémech, které je obklopují, a o tom, že tyto problémy je třeba řešit způsobem, který je přesvědčivý, systematický a sdělovaný způsobem, jemuž lidi rozumějí. Statistika a fakta nepomohou získat podporu milionů, jsme lidské bytosti, uvažujeme empaticky. Příběhy jsou přesvědčivější, protože nás oslovují emocionálně.

Ze studií vyplývá, že většina lidí je v politice "na levici": chce slušné mzdy, veřejné vlastnictví podniků veřejných služeb, zaměstnanecká práva. Jenže mnoho lidí si myslí, že se taková politika nedá realizovat.

Má-li levice uspět, musí začít budovat novou formu politiky, založenou na angažovanosti místních komunit. Španělské hnutí Podemos se vzdalo tradiční levicové rétoriky - a začalo vyhrávat volby.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout