Intuitivní shoda křesťanského kněze a radikálně levicové hudební kapely

Velikonoční hymnus: Born of a Broken Man

4. 4. 2015 / Bohumil Kartous

Křesťanství pochopitelně může být náboženstvím nepodmíněné lásky, stejně jako může být náboženstvím poražených. Úvaha v Guardianu vedla právě k tomu, že přiznat si vlastní slabost a vlastní selhání vede nikoliv k povrchnímu soucitu, ale k poznání, že všichni jsme chybující, což osvobozuje od potřeby vymezovat se vůči těm, kteří neúspěch zosobňují. Příběh Ježíše Krista je v tomto smyslu naprosto výmluvný: jde o symbolické ztotožnění se s párii, s lidmi na absolutním společenském dně. Je fascinující, že autor úvahy, kněz Giles Fraser, dochází ke stejnému závěru jako Rage Against The Machine, americká hudební kapela s radikálně levicovými, marxistickými texty...

Toto je text písně Born of a Broken Man, volně přeloženo Zrozen ze zlomeného člověka. Text písně i hudební pojetí jsou vlastně syrovou, naturalisticky pojatou modlitbou v duchu Fraserova textu. Vyjadřují to, o čem mluví sám Fraser, jen používají jazyk prokletých básníků 21. století. Poukazují na vyprázdnění náboženství, pokřivení odkazu Ježíše v naší vlastní obavě před světem, před sebou samými. Ukazují člověka v bodě sklíčenosti, kterou Fraser vzývá jako okamžik sebepoznání. Ukazují člověka jako "losera".


Mé strachy mě uštvaly,

unáší mé vzpomínky,

hranice ztráty.

Snaží se uniknout přes ulici,

kde nahý je Ježíš, 

a znásilnily ducha, jehož měl živit,

mým jménem.


Zrozen ze zlomeného člověka, ale nikoliv zlomen.

Zrozen ze zlomeného člověka, nikdy však zlomen.


Tak jako podzimní listí,

jeho smysl opadl z něj,

prázdná sklenice rozbitá kdesi uvnitř.

Jeho myšlenky, jako tisíce můr

lapených stínidlem lampy,

kdesi uvnitř,

jejich křídla mlátí a hoří

nekonečnou nocí,

navždy vzhůru leží, třesoucí se a trpící,

modlíce se za někoho, kdo zhasne světlo.


Zrozen ze zlomeného člověka, ale nikoliv zlomen.

Zrozen ze zlomeného člověka, nikdy však zlomen.


Mé strachy mě štvou,

unáší mé vzpomínky,

hranice Laosu.

Snaží se uniknout přes ulici,

kde nahý je Ježíš, 

a znásilnily ducha, jehož měl živit,

mým jménem.


Zrozen ze zlomeného člověka, ale nikoliv zlomen.

Zrozen ze zlomeného člověka, nikdy však zlomen.


Text v originálu ZDE

Skladba na YouTube ZDE

Vytisknout

Související články

Tři hodiny odpoledne

25.3. 2016 / Jim Bishop

Ježíš se naposled zvedl k hlavě kříže. "Otče," zvolal, "do tvých rukou poroučím svého ducha." Jeden z vojáků obešel kříž a chvíli pozoroval umírajícího. Pak se vrátil a lehl si na skálu. Z Ježíšových úst zazněl poslední výkřik: "Dokonáno j...

Křesťanství je náboženstvím poražených

4.4. 2015

"Hluboká selhání, selhání našeho žití jsou tím, o čem přemítáme v noci, v okamžicích děsivé upřímnosti k sobě samým, před tím, než vstaneme a oblékneme se k úspěchu."Odkazujeme se ke křesťanství jako k jednomu z hlavních kořenů naší kultury. Přitom a...

Velikonoce 2015

3.4. 2015 / Boris Cvek

Nezranitelnost, nesmrtelnost, nemožnost být ponížen a ohrožen, do sebe uzavřená lhostejnost věčného Hodináře, který stvořil svět a který už do něj nijak nevstupuje. Tato představa Boha, rozšířená v osvícenství a zvaná deismus, vznikla z důvodu racion...

Velikonoce – tradice spíše jen pondělních pomlázek?

3.4. 2015 / Miloš Dokulil

Také pár námětů k Velkému Pátku (jako státnímu svátku?) Podle jednoho nedávného statistického šetření je v ČR nábožensky věřících lidí jen 11 %. Přitom to nemuseli automaticky být křesťané. Ta klíčová otázka měla rozhodnout jen to, zda dota...

Obsah vydání | Středa 8.4. 2015